Bývá to jeden z nejoblíbenějších měsíců v roce – prázdniny, dovolené, léto … Tentokrát se k tomu přidal jeden kaz na kráse a to povodně. Snad celou polovinu měsíce se různých místech republiky (ale i jinde v Evropě) objevovaly přívalové deště, potoky se mělnily v řeky a řeky se vylévaly z břehů. Mnoho lidí přišlo o majetek a několik dokonce o život. Praze se živel letos vyhnul a zneklidňovaly nás jen záběry v televizi a zprávy v tisku.

O prázdninách se nám drobátko omezil provoz – nebyly biblické hodiny, bohoslužby, fyzioterapie a arteterapie. Jen paní doktorka Fořtová nám zůstala věrná a na muzikoterapii docházela i přes léto.

V červenci jsme ji přivítali ještě na jedné akci navíc. Připravila si pro nás přednášku o M.R. Štefánikovi, který měl letos kulaté výročí. Vlastně si tu přednášku nepřipravila pro nás. Už o této osobnosti mnohokrát přednášela, měla připravenou výstavku a přinesla s sebou i nějaké kuriozity – jak už to u ní bývá obvyklé. Tentokrát to byl např. rozhlasový rozhovor s jeho bratrem. Jak už jsme u dr. Fořtové zvyklí, byla přednáška na úrovni. Období v němž Štefánek žil a působil je jejím dominantním zájmem a paní Fořtová i zde zúročila svoje badatelské úsilí, takže přednáška předčila všechny články, které letos Štefánkovo výročí připomínaly.

Tím, kdo nám tento měsíc udělal asi největší radost, byla nová pracovnice Hanka. Její volba ve výběrovém řízení byla opravdu „trefa do černého“. Zpočátku byla snad trochu nervózní, ale brzy u nás zdomácněla a nervozita se rozpustila. S klienty stacionáře navázala úžasný vztah, má přehršle nápadů na různé aktivity a zábavu s klienty. Musíme velmi ocenit to, že o práci i o klientech myslí v souvislostech, dokáže úžasně vystihnout potřeby klientů aniž by jim je „ordinovala“ a rozhodovala za ně atd. Prostě o ní můžeme mluvit jen v superlativech. Kéž by u nás vydržela dlouho.

Elena z Moldávie, o které jsme se zmínili v červnovém zápise se nám také osvědčila. V druhé půlce měsíce už počasí dovolovalo, aby Elena s klientkami stacionáře trávila celé dopoledne na zahrádce.

Co se týče kultury – vzali jsme to tento měsíc pozpátku. Ještě před Štefánikem jsme se dozvěděli něco o hořkém konci Karla Hašlera – pan Ota Novák měl v Horizontu závěrečnou přednášku svého cyklu o tomto velikánu české písničky.

A ještě před tím jsme tu poprvé – a doufáme, že ne naposled – přivítali pana Jana Krejčího a slečnu Zuzanu Krupovou, kteří nám zahráli několik klasických skladeb na piano a housle. Oba působí při dejvickém sboru CČSH. Pan Krejčí byl dříve profesionálním muzikantem, což mu už zdravotní stav nedovoluje, Zuzana se profesionální hudebnicí možná teprve stane. Sehraní jsou výborně a všem zúčastněným se koncert moc líbil. Zuzana s sebou přivedla „třešničku na dortu“ v podobě své kamarádky, která vystoupení doplnila operní árií. Jak jsme už zmínili, byli bychom rádi, kdybychom je tu za rok měli znovu.

Turistická sezóna byla v plném proudu a i my jsme vyrazili na dva výlety. Tentokrát byly oba dva trochu narušené – ten první tím, že byl nevhodně zvolený cíl výletu. Ne že by zámek Blatná nestál za vidění, právě naopak – moc se nám tam líbilo. Chyba byla v tom, že jsme cestu k němu pojali jako polodenní výlet a na to byl přece jen trochu daleko. Měli jsme ho spolu se zámkem v Březnici pojmout jako celodenní výlet, ale co naplat. Také počasí nám nijak zvlášť nepřálo. Aspoň na tu chvíli, kdy jsme se před prohlídkou zámku procházeli parkem, se na nás zasmálo sluníčko. A druhý výlet nám zkomplikovala nemoc Kláry. Šofér jednoho auta za ní musel zaskakovat ve stacionáři a výletu do Dětěnic a Jabkenic s obědem ve středověké krčmě se mohla zúčastnit jen polovina zájemců. O tomto výletu nemůžeme říct nic jiného než jen to, že se všem zúčastněným líbil. Třeba se nám ho za čas podaří uskutečnit i pro ty, kteří o něj stále, ale zúčastnit se nemohli.Důležitější než výlet ale bylo to, že Klářina nemoc naštěstí netrvala dlouho.A tak nám poměrně v poklidu uběhl první prázdninový měsíc. Jen personální situace, která ještě stále nebyla dořešená, nám dělala trochu starosti.