V přírodě je podzim vnímán jako období poněkud melancholické a často ne zrovna příjemné. Brzký podzim, babí léto, plné barevného listí prozářeného sluncem přechází v chladné období větru, deště a plískanic. Listí hnědne, padá, na zemi je honí vítr, větve zůstávají holé, slunce je stále méně, stmívá se dříve… Neutěšený čas. Chtěli bychom, aby u našich starších spoluobčanů nebo (jak říká paní Mrkáčková, jedna z obyvatelek penzionu) „starších dorostenek„ tomu tak nebylo. Aby pro ně stáří – navzdory obtížím, které s sebou nutně přináší – bylo obdobím klidu a vyrovnanosti. Vždyť už se dost napracovali, „v potu tváře (s námahou a starostmi) dobývali chléb„, v bolestech rodily a vychovávaly děti a my bychom jim teď chtěli v životních námahách trochu ulevit a – budeme-li s to- je i trochu potěšit.A nejen je. Chtěli bychom potěšit i ty lidi dobré vůle, kteří vědí, že „blaženější je dávat než brát„ a ze svého vnitřního „majetku„ chtějí rozdávat druhým. Kteří vědí, že dobrovolná pomoc je potěšením pro obdarovaného i dárce. Kteří vědí, že kdo se snaží něco dělat pro druhé, je tím sám obohacen. Kteří chtějí nést i „břemena druhých„ a pomáhají tak k tomu, aby stáří našich klientů bylo naopak časem utěšeným.

Horizont je kontinuálním projektem. Z větší části je financován z dotací, které nám poskytuje (seřazeno podle výše příspěvku) Ministerstvo práce a sociálních věcí, Městská část Praha-Suchdol, Magistrát hlavního města Prahy.

Centrem projektu je budova penzionu pro seniory. Penzion se jmenuje Horizont a podle něho se jmenuje i celý projekt.
Poskytovat seniorům ubytování je však jen jedním z cílů celého projektu. V projektu se sbíhá několik typů služeb, které mají společné to, že jsou určeny především pro staré lidi a lidi s omezenou soběstačností, případně pro invalidní občany. Pro ně je určen penzion a pečovatelská služba.

Do projektu jsou ale zapojeni i další lidé, kteří se snaží našim klientům zpříjemnit život. Jsou to dobrovolníci, často mladí, kteří se tímto způsobem učí komunikaci a soužití se starší generací. Dále v penzionu probíhají aktivity, které jsou přístupné všem zájemcům. Horizont by se chtěl postupně stát jakýmsi komunitním centrem pro celou oblast. Poskytuje také prostory různým zájmovým skupinám z okolí a podílí se tak na utváření občanské společnosti.

Aktivity Horizontu lze přibližně rozdělit následujím způsobem, ovšem s vědomím, že hranice jednotlivých částí projektu nejsou ostré a aktivity se navzájem prolínají. Pojetí projektu se snaží být co nejvíce komplexní.

Penzion poskytuje seniorům ubytování. Jde o ubytování trvalé. Uchylují se sem senioři, pro něž by bydlení v původním prostředí bylo nějakých důvodů obtížné. Může jít o důvody zdravotní, nevyhovující bytové či sociální podmínky apod.

V současné době žije v penzionu Horizont 11 seniorů ve věku 68 až 85 let. Jde o 2 maželské páry a dalších 9 žen. Bydlí ve 4 garsonierách a 5ti bytech 1+1. Dva z bytů jsou plně bezbarierové. Penzion je čtyřpodlažní – suterén a 3 nadzemní podlaží. Suterén, 1. a 2. patro je přístupné bezbarierovým výtahem. Každý byt je vybaven sprchovým koutem, záchodem, kuchyňskou linkou, sporákem, elektrickou troubou, telefonem a signalizačním zařízením k přivolání pomoci. K penzionu patří zahrada s bezbariérovým přístupem, kde bývá v sezóně pro klienty letní sezení. Dále je zde společenská místnost/jídelna, kuchyňka a ergoterapeutická dílna a koupelna, míněná jako středisko osobní hygieny pro klienty z okolí. Technické zázemí tvoří kotelna, prádelna, sklad čistého prádla, služební místnost pro pečovatelky, ubytovací jednotky pro dobrovolníky na pohotovostní službě a kancelář.

Klienti bydlí i hospodaří samostatně, přičemž v míře, kterou si sami určí, jim v tom personál penzionu pomáhá a poskytuje ubytovaným potřebnou péči. Nabízíme obyvatelům standardně tyto pečovatelské úkony: běžný úklid 1x týdně, velký úklid 1x čtvrtletně, nákup 1x týdně, praní prádla (1 pračka měsíčně). Tyto služby jsou zdarma. Pokud by tyto služby chtěli častěji, tak za ně připlácí, podobně jako za žehlení prádla. Penzion zajišťuje také pravidelné návštěvy pedikérky ( v loňském roce zde byla 25x) a masérky (37x). ) Jejich návštěv mohou využívat i zájemci z okolí. Zhorší-li se aktuálně zdravotní stav někoho z obyvatel penzionu, péči o něj samozřejmě zintenzivníme (např. o přípravu jídla, doprovod k lékaři apod.) aniž bychom od něho požadovali úhradu.

Naše klientky si však velmi zakládají na své samostatnosti a proto se poměrně často – k naší lítosti – setkáváme s odmítáním nabízené pomoci.

Aby byla služba nepřetržitá, bývá v penzionu, kromě obyklé pracovní doby pečovatelek a ředitele (7:00-15:30), každé odpoledne ještě pomocná pečovatelka (15:00 – 19:00), která předává službu dobrovolníkovi. Dobrovolníky jsou vesměs studenti, ubytovaní v jednotkách kolejního typu. Jsou přítomni vždy od 19:00 do 7:00 a během sobot, nedělí a svátků celodenně. Klineti se na ně mohou obrátit (např. při zdravotních komplikacích nebo v případě nějaké havárie v bytě či penzionu) buď osobně nebo prostřednictvím bezpečnostní signalizace, kterou má každý z nich v bytě. Toto řešení, které se nám se velmi osvědčilo, považujeme je za jakousi devizu našeho zařízení, jež může být inspirací pro domovy a penziony, které dosud využívají náhradní civilní službu.

Z pomoci, kterou nabízíme je největší zájem o úklid – velký i běžný. Během roku 2003 bylo v bytech klientů provedeno 156 úklidů. Naopak nakupovat si obyvatelé nechávají pouze jsou-li nemocní nebo naskytnou-li se ztížené vnější podmínky, jako je třeba náledí (25x). Praní prádla bylo využito 59x a vyžehlili jsme klientům 40 kg prádla.
Během června probíhala v penzionu velká akce – výměna téměř všech oken v budově. Stará okna byla zprohýbaná, netěsnila, k některým klientkám dokonce zatékalo. Nová okna poskytují o poznání lepší tepelnou i zvukovou izolaci. Jsou sice plastová, ale co naplat – přírodní materiály jsou o poznání dražší než syntetické. Celá rekontrukce trvala 14 dní a byla dost náročná. Ale všichni klienti projevili značnou trpělivost a toleranci a zaměstnanci snad také obstáli dobře. Všem jim za to patří uznání a dík. Děkujeme také panu Štursovi a jeho firmě. Byli k našim obyvatelům dostatečně ohleduplní, pracovali spolehlivě a mouchy vychtávali pohotově.

V létě proběhla také oprava zídky na levé straně zahrady. Byla natolik prohnutá, že hrozilo její zhroucení a odpadávání omítky. Pro jistotu jsme dokonce z její blízkosti odstranili letní sezení, které tam původně stávalo. Její oprava se oproti dohodě protáhla téměř o týden a obyvatele připravila o jeden klidný víkend a pár večerů, ale i to přečkali s obdivuhodnou tolerancí.

V penzionu Horizont má své centrum také terénní pečovatelská služba. Provozujeme ji ve spolupráci s MČ Praha – Suchdol. Klienti tedy musí být občany Suchdola. Poskytuje klientům žijícím doma tytéž služby jako klientům z penzionu a navíc dovoz obědů domů (tuto službu mohou využívat i obyvatelé penzionu). Nabízí také možnost koupelí ve středisku osobní hygieny v penzionu.

V evidenci pečovatelské služby je 83 klientů, ale počet je proměnlivý. Jednak přibývají noví klienti – v roce 2003 bylo Úřadem MČ vydáno 16 nových Rozhodnutí o zavedení PS a to celkem na 25 úkonů PS (klient může mít rozhodnutí na více úkonů). Ale zároveň počet klientů kolísá z důvodů úmrtí (11) nebo trvalých či dočasných hospitalizací.
V terénu je největší zájem o obědy – loni jsme jich klientům domů dovezli 9 565, další v pořadí je úklid (malý i velký, včetně mytí oken) – 167 hodin, dále nákupy – 140 a pochůzky – 62. Sporadicky je využíván také dohled nad klietem v domácnosti – 11,5 hodin.
Kapacita terénní pečovatelské služby přesto dosudnení plně využita a zájemci se tedy mohou směle hlásit.

V budově penzionu funguje dále denní stacionář jak seniory, tak pro postižené dospělé občany. Nabízíme během pracovního týdne péči a dohled nad občany, jejichž postižení vyžaduje pomoc druhé osoby v základních životních úkonech. To umožňuje jejich přibuzným, aby mohli být zaměstnáni a mohli se věnovat i dalším svým potřebám a povinnostem. Docházení do denního stacionáře není podmíněno trvalým bydlištěm v této MČ. Je-li však klient zdejším občanem, Úřad MČ podporuje jeho pobyt zde podobně jako podporuje terénní pečovatelskou službu.

V roce 2003 jsme poskytli ve stacionáři 586 hodin dohledu nad dospělým nesoběstačným občanem, 293 podání jídla postiženému a 147x pomoc při osobní hygieně. Ani zde není kapacita zcela naplněna a služby stacionáře nabízíme všem, kdo to potřebují. Klient nemusí být nutně v seniorském věku.

Zároveň do stacionáře dovážíme obědy pro ty seniory z okolí, kteří na ně chtějí a mohou do penzionu docházet. Společný oběd je pro ně příležitostí ke vzájemným každodenním setkáním a tím i způsobem, jak obohatit svůj společenský život. Loni jsme takto vydali 2 610 obědů.

Tři výše zmíněné složky projektu provádějí 4 zaměstnanci penzionu – ředitel a tři pečovatelky. Pečovatelky se v provozu periodicky střídají. Vždy je jedna v penzionu a poskytuje potřebnou péči jeho obyvatelům. Další pečovatelka je podle stanoveného rozpisu u klientů v terénu a třetí rozváží obědy. Auto a řidiče k rozvozu obědů nám poskytuje Úřad MČ.

Uvedený systém má tu výhodu, že všichni klienti (z penzionu, z terénu i ze stacionáře) znají všechny pečovatelky a naopak všechny pečovatelky znají všechny klienty a prostředí ve všech částech provozu.Tím odpadá mnoho nedorozumění při snížení stavu zaměstnanců, ať už z důvodů nemoci nebo dovolených.

Abychom získali zpětnou vazbu a zjistili případné výhrady a přání klientů proběhl koncem roku anonymní průzkum spokojenosti klientů s pečovatelskou službou pomocí dotazníku. Snad si příliš nelichotíme, prohlásíme – li, že pečovatelská služba v něm dopadla dobře. Výsledky průzkumu jsou dány na vědomí Radě městské části Praha – Suchdol, Střediskové radě penzionu, vedení Diakonie a misie CČSH a provozovateli kuchyně, ze které pro klienty odebíráme obědy. Vyplněné dotazníky jsou archivovány v penzionu a uvedeným orgánům ( a případně i zástupcům institucí, které nás podporují) jsou k nahlédnutí.

Odborníci říkají, že „stáří je ztráta programu„. Snažíme se tedy klientům dopomoci k tomu, aby v tomto smyslu „staří„ být nemuseli. Je pravdou, že vyšší věk a s ním spojené zdravotní komplikace lidem často znemožňují, aby se mohli věnovat svým zájmům a potřebám v takové míře, na jakou byli zvyklí a o jakou mají zájem. Snažíme se tedy pomocí různých čních programů zajistit, aby kultura a podobné věci „přicházela„ za nimi, když tomu nemůže být naopak. Tyto programy lze přibližně rozdělit na duchovní, kulturní a vzdělávací. Další možné dělení je na aktivity příležitostné a pravidelné.

Penzion je součástí Diakonie a misie CČSH. Proto spolupracuje s místní náboženskou obcí této církve a její farářkou. Ta zde pro zájemce pořádá pravidelné biblické hodiny (v loňském roce 39x) a bohoslužby (22x).

Pravidelně pořádáme tzv. hudební kavárnu, kde klientkám pouštíme klasickou hudbu (35x), resp. videokavárnu (12x), kde promítáme filmy umělecké, zábavné i dokumentární.
Po většinu pracovních dní probíhají společná dopolední čtení spojená s besedami (135x).

Při různých příležitostech pořádáme společenská odpolední posezení (3x), společná vzpomínání na aktuální témata (3x – pražské povstání, srpnová okupace, velikonoce včera a dnes). Pokud se naskytne příležitost, pořádáme v penzionu konzerty. Loni proběhli čtyři – smyčcový kvartet, violoncello s klávesami, klasická kytara a pěvecký koncert. Se značným zájmem se u klientek setkaly také přednášky na nejrůznější témata. Loni jich bylo 11 (Jeruzalém, Život v dnešním Izraeli I+II, Ostrovy ve Středozemním moři, Zámky na Loiře, Po stopách starých Římanů, Svatí bratři Cyril a Metoděj a Jan Hus, Pažská architektura po roce 1990, Antoní Gaudí, Velikonoční tradice a zvyky, Zdravotnická přenáška o magnetoterapii).

Společně také slavíme jmeniny a narozeniny. Uspořádali jsme 3 rukodělné kursy (2x košíkářský, 1x drátenický), společně jsme pekli vánoční cukroví a společně jsme se zůčastnili Vánoční projížďky Prahou, kterou pro seniory už tradičně pořádá občanské sdružení Život 90
Tyto aktivity jsou samozřejmě čistě dobrovolné a jsou volně přístupné všem zájemcům z penzionu i z okolí.

Téměř všechny výše uvedené aktivity pro naše klienty připravují a dělají dobrovolníci bez nároku na odměnu. Dobrovolníci nám také pomáhají zajišťovat nepřetržitou pohotovostní službu v penzionu během nocí, sobot, nedělí a svátků, jak je uvedeno výše.

Počet dobrovolníků, kteří se na projektu v roce 2003 podíleli je 31.
Získávání dobrovolníku pro různé aktivity je převážně věcí osobních a přátelských kontaktů. Je tomu tak proto, že naše zařízení je malé a nemůže nikomu za kulturní či osvětovou činnost platit. Zároveň v tak malém zařízení, jako je naše, nelze nikomu slíbit příliš velký počet návštěvníků či posluchačů. Proto si nemůžeme dovolit zvát sem osobnosti „zvučných jmen„. Kulturní a jinou činnost pro nás dělají především začínající umělci a studenti, většinou přátelé někoho z personálu.

V dalším období bychom se však už nechtěli spoléhat jen na tyto kontakty. Budeme se snažit dobrovolníky aktivněji vyhledávat např. prostřednicvtím letáků na uměleckých a jiných školách, kontaktováním dobrovolnických organizací jako je Skaut, Hestia apod. Rádi bychom do penzionu na tyto akce „přilákali„ co nejvíce lidí z okolí, neboť mnohé z nich měly velice dobrou úroveň.

Prosíme proto čtenáře této zprávy, kteří by se chtěli formou nějaké dobrovolné pomoci do našeho projektu zapojit a život našich klientů a obyvatel zpestřit, aby se nám ozvali. Rádi jejich nabídky využijeme.

V době, kdy neprobíhá žádný program, poskytuje penzion společenskou místnost k nácviku a výuce paní učitelce zpěvu a jejím žákyním a dále suchdolskému souboru. Do dubna poskytoval azylové ubytování v ergoterapeutické dílně 2 lidem postiženým povodní. Podílel se také na přípravě Suchdolského Betléma, organizované stejnojmeným občanským sdružením. V penzionu bylo o vánocích betlémské světlo pro zájemce z okolí. Pro Diakonii Broumov jsme od místních občanů vybírali a shormažďovali v penzionu starší nepotřebné, ale použitelné šatstvo.

Domníváme se, že tím vším penzion přispívá k rozvoji občanské společnosti a mezilidské vzájemnosti.

Chtěli bychom, aby byl Horizont občany Suchdola vnímán jako místo, které je tu pro všechny zdejší občany, a aby se sem na různé programy naučili docházet i lidé, kteří v penzionu nebydlí a ani nejsou klienty pečovatelské služby a třeba ani ještě nepatří mezi seniory. V něčem se nám to už podařilo. Například na rukodělné kursy se přihlásili spíše relativně mladší lidé. Přesto ale návštěvnost většiny akcí lidmi z okolí není taková, jakou by tyto akce zasluhovaly a jakou bychom si přáli. Program, který se nám podaří sestavit jistě nemusí vyhovovat všem. Nicméně se domníváme,že alespoň některé akce byly zajímavé pro více lidí, než kolik jich přišlo a že lidé, kteří nedorazili, nepřišli spíše z jakéhosi ostychu přijít do neznámého prostředí. Horizont je v okolí vnímán stále jako něco nového. A nové bývá často vnímáno s určitou nedůvěrou.

V následujících letech budeme usilovat, aby zde projekt se všemi svými aktivitami pevněji zakořenil. Víme však, že je to běh na dlouhou trať.
Nakolik nám to podmínky dovolí a nakolik budeme mít prostředky se budeme snažit, aby náš program a naše činnost byla co nejpřitažlivější a nejpestřejší – zvláště pro místní seniory.

Protože především pro ně tu chceme vždy být. Naši klienti tedy mají přede vším přednost a všechny aktivity, na kterých jsou zainteresováni jiní lidé, jsou plánovány tak, aby provoz penzionu, terénní pečovatelské služby a stacionáře nebyl nijak omezen nebo narušen. Naopak, aby život našich klientů pokud možno nějak obohatily.

Děkujeme všem, kdo nám hmotně nebo duchovně,slovem nebo skutkem,vědomě nebo nevědomě, ochotně nebo z donucení pomohli, přispěli, podpořili, povzbudil (nebo nám aspoň neházeli klacky pod nohy.)

Svůj vděk vyjadřujeme konkrétně:
– za finanční podporu a spolupráci
•Ministerstvu práce a sociálních věcí
•Úřadu městské část Praha – Suchdol, především panu starostovi Václavu Čížkovi, paní Janě Krulíkové, paní Jolaně Václavková, paní Jitce Olejníkové
•Magistrátu hlavního města Prahy
•paní Fuchsové
– za příkladnou ochotu, vstřícnost a spolupráci
•paní farářce Jarmile Kučerové
•panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Marii Majerové
•zdravotním sestrám paní Magdaleně Turchichové a paní Anežce Hronkové
•panu Antonínu Ptáčkovi a pracovníkům kuchyně hotelu Wienna
•paní Ivaně Fořtové a pracovníkům školní kuchyně
– a našim dobrovolníkům
•Martě Jurkové, Kamile Vaníčkové, Ivě Průškové, Alešovi Pavlovi, Robertovi Kutkovi, Imrichovi Klementisovi, Jiřímu Pančochovi, Lucii Pivoňkové, Věře Moosové, Janu Skleničkovi, Ivanovi Martinovi, Jiřímu Jakubovi Juklovi, Janě Skořepové, Ayako Noguchi, Aki Korushima, Janu Pelandovi, Zdeňkovi Dvořákovi, Danielovi Havlíčkovi, Martinovi Škubalovi, Martinovi Klusákovi, Leticii Kršákové, Heleně Hruškové, Ivě Nevoralové, Barboře Mikolášové, Lucii Müllerové, Radce Poduškové, Janě Vokurkové, Kateřině Turchichové,
•a všem dalším, na něž jsme pro množství jmen a pro naši slabou paměť zapomněli

•a nakonec – ale vlastně především – Hospodinu, Bohu našemu.