Velkou událostí tohoto měsíce byly narozeniny jedné z byvatelek. Narozeniny v Horizontu slavíme poměrně často, ale zřídkakdy – vlastně poprvé – jsou to 95. narozeniny. Navíc se jich tato dáma dožívá neuvěřitelně svěží na těle i na duchu. Své narozeniny pojala – jak jsme tomu u ní zvyklí – velmi zodpovědně. Spolu s dcerou vařily a pekly, aby mohla ostatní obyvatelky i personál královsky pohostit. Oslava v rámci Horizontu se odehrála na biblické hodině.

 

Své osobní přátelé a příbuzné si pozvala k sobě do bytu. Byli tam sice trochu namačkaní, ale vešli se. V tomto věku má málokdo nějaké vrstevníky přátele z mládí. Naše oslavenkyně si však na nedostatek gratulantů nemohla stěžovat. Kéž by se všechny naše obyvatelky dožily takového věku v takové kondici.

Samozřejmě se ke gratulantům připojil i personál Horizontu. Nechali jsme jí upéci dort (pekla ho pro nás, resp. pro ní naše  bývalá kolegyně Pavla). Domnívali jsme se totiž, že jako vyučená cukrářka a čerstvá důchodkyně má nejen dostatek umu, ale i času, aby si s ním mohla pěkně vyhrát. A opravdu se jí po estetické i  chuťové stránce povedl.

 Dále jsme paní darovali balíček různých pochutin a nezbytný šampus. A ještě před tím, než jsme jí to všechno dali, jsme se s tím na zahradě vyfotili. A tuto fotku teď používáme jako přání k narozeninám pro všechny naše klienty v terénu, v penzionu i ve stacionáři.

 Po roztání letošních závějí a poté, co sluníčko začalo vytahovat z bláta čerstvou zeleň, se nám pohled na naši zahradu zdál čím dál víc skličující. Práce je čím dál tím víc a v současné době už nikdo z personálu nemá čas ( a možná ani zahrádkářské sklony). Také jedna z obyvatelek, která nám se zahradou vydatně pomáhala už to ze zdravotních důvodů dělat nemůže. Jen náš údržbář zahradu pravidelně sekal a občas křovinořezem zredukoval živý plot. Přesto však byl na zahradu poměrně neveselý pohled.

Proto jsme se asi dvouletém pustnutí a zarůstání záhonků konečně domluvili s někým, kdo nám se zahradou bude pomáhat. A  pod jeho rukama zahrada skutečně prokoukla. Záhonky pečlivě vyplil, zasadil nové kytky, prostřihal okrasné křoviny …  V příští sezóně jistě už budeme mít prořezanou i naší jabloň. Její jablka sice nejsou nic moc, ale kvete hezky. 

A třeba se po prořezání napraví i ta jablka.

Koncem měsíce už jsme zahradu mohli využívat i k odpolednímu posezení – hlavně s klienty stacionáře. Obyvatelky většinou čekají až utichne všechen ruch a všichni z přízemí i ze zahrady zmizí..

Paní dr. Fořtová se pokusila oživit muzikoterapii pomocí chřestidel a bubínků. Nejprve něco vyrobila sama, ale nebylo to ono. Tak raději nějaké bubínky koupila. Někdo to ocenil, nicméně zvláště jedna paní nemůže přijít muzikoterapii na chuť.

 Hanka zase vyvolala v Horizontu „mozaikovou epidemii“. Tak jako před časem všichni vyráběli plstěné náramky a náhrdelníky, tak teď se pustili do výroby mozaik z téhož materiálu. Jejich nové výrobky teď zdobí stěny snad ve všech místnostech a chodbách v přízemí Horizontu.

 O kulturu a živé akce se nám tento měsíc postarala téměř výhradně jedna z byvatelek. Skoro všichni vystupující byly z okruhu jejích známých nebo nám je jejich známí zprostředkovali.

Začali jsme prof. Pavlem Vondruškou. Kontakt s ním nám zprostředkovala paní, která chodí do Horizontu provádět logopedické cvičení. V široké veřejnosti je dost známý díky svému dlouholetému působení v divadle Járy Cimrmana. A tak není divu, že se společenská místnost zaplnila více než obvykle. Pan profesor je už také pán ve vyšším věku, je mu pár let přes osmdesát. Nicméně je velmi svěží, pozitivně naladěný a ses smyslem pro humor. Stejně tak svěží a vtipné bylo i jeho vystoupení. Kdo čekal akademika, byl zklamán. Ale většina účastníků čekala spíš člena Divadla Járy Cimrmana a ti zklamaní nebyli. O cimrmanech nám toho sice moc neřekl, ale svým vystoupením rozhodně pobavil. Několik účastníků jeho povídání obdařilo přívlastkem „roztomilé“ a to se nám zdá být velmi výstižným.

 

 O týden později přišla skupina přátel s „jarními zpěvy pro radost“, jak své vystoupení nazvali. Koncert jejich „tělesa“ (které vzniklo vlastně jen pro tuto příležitost), můžeme charakterizovat týmž slovem, jako to předchozí. Bylo to roztomilé. Dva ze členů souboru byli mladí hoši, a setkání s dětmi seniory vždy povzbudí a rozradostní, někdy i dojme. Tak tomu bylo i v tomto případě. Ke konci  koncertu dorazil ještě mladý kytarista (snad dokonce konzervatorista), který zbytku vystoupení dodal profesionální úroveň. Některé z písní si mohli posluchači zazpívat s sebou, což v Horizontu často využívají.  Publikum sice nebylo početné, ale vděčné určitě a tak bychom byli rádi, kdy nás v příštím roce navštívili znovu. Konec konců – proč by nemohl existovat soubor, jehož činností by byli pouze koncerty v Horizontu 1x za rok?

 

Další z ansámblu naší „dodavelky kultury“, kdy nás tento měsíc navštívil, byla Diana Chrpová, odbornice přes výživu. S obyvatelkou, která nám ji doporučila, se znají ze zdravotnické školy, kde obě působily.  Jako téma vhodné pro naši cílovou skupinu si vybrala změny stravovacích návyků ve vyšším věku.

Obávali jsme se, že publikum nebude početné. Řeč o zdravé výživě e pro mnohé z nás zavání výčitkami svědomí. Ale místní senioři nás poměrně překvapili a jídelna se celkem zaplnila. Pochopitelně, že přišli především lidé, kteří ke svému zdraví i ke své výživě mají celkem zodpovědný vztah. Jakožto učitelka umí paní Chrpová dobře a srozumitelně mluvit a tak byla radost ji poslouchat. Účastníci poslouchali bedlivě a reagovali se zájmem a výklad i přerušovali dotazy. A po skončení se s paní Chrpovou bavili o svých individuálních problémech. Jak se ukázalo, má paní Chrpová „v repertoáru“ více témat, které by nás mohli zajímat, takže doufáme, že ji zase příští rok uvidíme.

 

 Další z okruhu známých paní Křížové  je Alexandra Tillingerová, která se účastnila expedice, jež pod vedením jejího bratra přelétla osmitisícovku Anapurnu na motorovém rogalu. O této expedici byly natočeny 2 dokumentární filmy, které nám paní Tillingerová zapůjčila a my jsme si je v rámci našich „dokumentárních odpolední“ promítli. Zároveň jsme se s ní domluvili, že s určitým časovým odstupem do Horizontu přijde a o svých zážitcích nám popovídá osobně. Film byl zajímavý a pohled na křehký stroj proti ohromnému horskému masivu byl vskutku působivý. Překvapilo nás, jak vysoko se na takovém nepatrném stroji dá vzlétnout.

 A kulturním vrcholem tohoto měsíce bylo vystoupení Richarda Adama, jednoho z pěveckých idolů generace našich obyvatelek a klientek. Však byla také naše malá jídelna nabitá. Přišly obyvatelky , které hned tak na někoho nechodí, aby zavzpomínaly na doby, kdy protancovávaly  jedny střevíce za druhými.

Pan Adam s doprovodem si přivezli aparaturu, takže vše mělo profesionální úroveň. Zavzpomínal na „staré zlaté časy“, posteskl si nad úrovní současné taneční hudby a kultury  a zazpíval většinu svých šlágrů.

Je asi zbytečné dodávat, že dámy byly nadšené i dojaté. Ještě dlouho po skončení vystoupení zůstávali v jídelně ve vzpomínkách a družném rozhovoru spolu navzájem i s panem Adamem a jeho doprovodem.

Nabídka na vystoupení přišla ze strany pana Adama, resp. jeho manažera. Toto vystoupení pro nás udělali zadarmo s tím, že kdybychom měli zájem o další, tak už bychom za něj platili.

Což o to, zájem bychom určitě měli. Jde však o to, jestli na něj budeme mít i peníze.