Velkou událostí v červnu byla oslava 9. narozenin Horizontu. Počasí nám přálo a mohli jsme být venku. Lidí přišlo dost a věříme, že se nenudili. Měli jsme tu samozřejmě i  hudbu, ale lidé si víc povídali než poslouchali a tak pan Srbek spíše hudebně podmalovával atmosféru. Místo dalších slov nabídneme pár obrázků, které atmosféru snad dostatečně přiblíží.

Další výraznou záležitostí bylo zpracování průzkumu spokojenosti všech námi poskytovaných služeb. Spokojenost klientů ve stacionáři prováděla a dotazník pečovatelské služby zpracovávala externí odbornice. Za penzion jsme si je zpracovali sami. Výsledky ve všech třech službách nás celkem potěšily. Za každou službu  zvlášť ji najdete na naší webové stránce v příslušné rubrice.

            Velkou ránu nám zasadila Elena. Která nám sdělila, že bude odcházet. Nezbylo tedy než znovu vypsat výběrové řízení. Lidí se přihlásilo dost, ale aspoň polovina z nic nepřišla. Někteří byli slušní a dali nám to vědět dopředu, na někoho jsme čekali marně. Středisková rada se nemohla rozhodnout mezi dvěma kandidátkami až jsme se rozhodnutí nechali vis maior a losovali. Uprostřed léta, v čase dovolených se tedy my i naši klienti budeme muset sžívat s někým novým.

Velmi náročnou situací pro nás i pro naše klienty bylo malování. Chtěli jsme ho uskutečnit už v loňském roce, ale kvůli stálým personálním změnám a nejasnostem jsme ho odložili. Nechtěli jsme nový personál hned ze začátku uvést do takové zátěžové situace.

Letos jsme ho ale už odkládat nemohli. Společné prostory byly už značně omšelé. Navíc se v přízemí objevují vlhké skvrny, které svědčí o tom, že venkovní izolace na budově není dobře udělaná. To nás čeká v budoucnu (až na to budeme mít dost peněz a sil). Zatím nám tedy problematická místa vyspravili malíři a vymalovali vodu odpuzujícím nátěrem. S firmou p. Sedláčka jsme při minulém malování udělali tu nejlepší zkušenost. Proto jsme se na ně obrátili i tentokrát a nelitujeme. Můžeme je každému doporučit. Domnívali jsme se, že to zabere dva týdny, ale zmákli to za týden.

Situace byla o to komplikovanější, že jsme malovali za plného provozu. Pokud se pamatujeme, tak jsme žádné služby v penzionu ani v terénu nemuseli odvolávat. Také ve stacionáři byli klienti jako  normálně, jen jim na nějaká den musela stačit jedna místnost. Jindy zas byla náročnější cesta po chodbách. Na jeden z malovacích dnů jsme naplánovali výlet a aspoň některé klienty odvezli.

Na výlet jsme se v červnu vydali dvakrát. Delší výlet jsme naplánovali na zámky Sychrov a Hrubý Rohovec. Leží velmi blízko sebe a přišlo nám líto navštívit jen jeden, když už jsme vážili tak dlouhou (téměř dvouhodinovou cestu). Sychrov je vyhlášený zámek a oblíbený turistický cíl. Rohozec je mnohem méně známý, ale také jej můžeme doporučit.

Popis zámků se vymyká našim literárním schopnostem. Necháme tedy „mluvit“ fotografie. Nevybíráme fotky zámků a jiných našich cílů, které si snadno můžete najít na internetu nebo v knihách. Snažíme se přiblížit atmosféru našich výletů a ta je díky Bohu velmi příjemná.

 

            Kratší výlet jsme naplánovali na zámek Hořovice. Není asi moc známý, což  je škoda. Celkově působí velmi příjemně a personál je mimořádně ochotný (mimo jiné nám pomáhali s nošením vozíků, voděním hůře pohyblivých výletníků atd.) O tom, že je málo vyhledávaným turistickým cílem svědčí i to, že jsme na prohlídce byli sami. Měli jsme tedy průvodkyni jen pro sebe, takže atmosféra při prohlídce byla dosti uvolněná, neformální až přátelská a veselá. V prohlídce jsme spojili oba prohlídkové okruhy. Trvalo to téměř dvě hodiny, ale stálo to za to. Zámek Hořovice doporučujeme.

 

 V červnu jsme měli v Horizontu 3 „živé“ kulturní akce.

Hned na začátku tu byla paní Alexandra Tillingerová, která nám tu povídala o svém lítání v Himalájích. Navázali jsme tak na dokumentární filmy o expedici, které se zúčastnila a kterou vedl její bratr. Jejich cílem bylo přelétnout v Himalájích osmitisícový vrchol. Při první expedici se to nezdařilo, při druhé už ano. Jako první přelétl na motorovém rogalu osmitisícovku šéf expedice. Ale i paní Tillingerová si přivezla jedno prvenství – je první ŽENOU, která přelétla na rogalu osmitisícový vrchol.

Její povídání bylo zajímavé. Líčila zimu, která tak vysoko panuje, mluvila o tom jak je třeba stále měřit množství kyslíku v krvi, jaké problémy dělá v plicích ledový vzduch z kyslíkového přístroje. Ale i o tom, jaké to je, vidět svět z ptačí perspektivy a nebýt při tom oddělen stěnou letadla. Jde o mnohem bezprostřednější prožitek. Musíme uznat, že pohled na křehký stroj ve srovnání s mohutným masivem byl skutečně působivý.

            Následující týden jsme se vydali opět do Asie, tentokrát s Vojtěchem Havlem. Byl tam snad už desetkrát. Je Indií a indickou společností a kulturou doslova uchvácený a vrací se tam pokud možno každoročně. Zná to tam tedy dobře a má tam spoustu přátel. Líčil hlavně osobní dojmy a prožitky, atmosféru v ulicích, chrámech, na tržištích. Jezdí tam vždy s manželkou, která se kromě hudby věnuje i filmování. Na závěr svého povídání (přišlo málo lidí, seděli jsme společně v kroužku a celé to bylo spíš přátelské setkání než přednáška) nám promítl asi 20ti minutový film, který tam jeho manželka natočila. Film je „němý“ resp. doprovázený jen hudbou. Zajímavé je , že je ve dvou hudebních verzích – dá se pustit s hudbou manželů Havlových nebo s  indickou lidovou hudbou. My jsme nechtěli o nic přijít, tak jsme si první část pustili s hudbou Havlových, druhou část s folklórní. Musíme uznat, že film působí hodně autenticky a atmosféru Indie (o hodně jinou než na jakou jsme zvyklí od nás) opravdu přiblíží.

            A koncem měsíce k nám už podruhé zavítalo dětské hudební těleso Dejvická píšťalka pod vedením paní učitelky Malé, aby nám děti předvedly, co se za celý rok naučily a zároveň nás potěšily.  Nechtěli ale abychom byli jen pasivními posluchači. Snažili se přimět, abychom se stali i jejich spoluhráči. Dalo jim to trochu práce, ale podařilo se.

Doufáme, že za rok na shledanou.