Jedním z našich novoročních předsevzetí je obnovit, rest. pokračovat v kronice. „Manko“ půldruhého roku už se nám asi dohnat nepodaří. Rádi bychom však v kronice urželi tempo s plynutím času v tomto roce.

Při „odpoledni otevřených dveří“ v loňském roce, kdy jsme návštěvníkům předkládali k nahlédnutí mimo jiné i kroniky z předchozích let – ale i při jiných příležitostech, kdy jsme návštěvníkům chtěli přiblížit dění v Horizontu – jsme zalitovali  dlouhé „díry“ v kronice. Uvidíme, zda předsevzetí kroniku obnovit nebude jen novoroční a neskončí tímto lednovým zápisem.

V jakém stavu jsme tedy vstoupili do nového roku?

 Penzion: jedna z obyvatelek je stále (déle než rok) v léčebně. Na podzim byla dvakrát na krátkém zkušebním pobytu doma. Jeden dopadl dost špatně a vypadalo to, že zde nebude moci být. Pak se její stav zlepšil a odhodlali jsme se k druhému pokusu. Ten dopadl nad očekávání dobře a žádný větší problém se nevyskytl. Počítali jsme s jejím trvalým návratem před  vánocemi. Asi v půli prosince se stav zase zhoršil a paní doktorka z léčebny propuštění nedoporučila.

S návratem jsme tedy počítali v lednu. Po novém roce ale byla situace obdobná –  její stav kolísal. A tak se v lednu na návrh ošetřující lékařky rozhodlo, že už se k nám nevrátí. Bude se pro ni hledat umístění ve skutečném domově pro seniory, kde na každé zavolání přiběhne někdo z personálu. Pohotovostní služba, kterou v Horizontu máme, pro ni není dostatečná. Hledání nového umístění spadlo na bedra jejího známého, který je vlastně jediným člověkem, který se o ni stará. Není to přitom jeho profesionální ani příbuzenská povinnost, nýbrž jen přátelský a lidský zájem.

Horizont tedy bude mít novou obyvatelku (nebo obyvatele?). S jeho hledáním se však bude čekat až bude dosavadní  obyvatelka nastálo v nějkém domově pro seniory.

Všechny ostatní obyvatelky vstoupily do nového roku v relativě dobré kondici. Jen jednu z nich trápily zuby, což se vyřešilo návštěvou zubaře.

A další paní se v průběhu ledna po konzultacích se svým novým ortopedem  odhodlala k výměně kolena. Operace ji čeká v březnu.

 Pečovatelská služba: v druhé polovině roku 2011 klientů spíše ubylo (nemocnice, úmrtí, trvalé přemístění do DD apod.) a tak můžeme nabízet volná místa pro úklidy, nákupy, hygienu apod. Jen co se týče dovozu obědů, je kapacita naplněná.

 Stacionář: je naopak poměrně naplněný. Ke každodennímu pobytu bychom už nikoho přijmout nemohli. Někdo by však mohl chodit 2-3 x týdně.  V současné době převažují klientky s větší potřebou péče a pomoci, proto zde rozhodně nemůžeme mít každý den 8 lidí, což jsme si stanovili jako maximální denní kapacitu. 

V druhé polovině roku se nadídka doprovodných aktivizačních programů, vykonávaných externisty rozšířila o reminiscenční terapii a dramaterapii. Tyto termíny mohou na někoho působit hrozivě a proto jim říkáme „klub pamětníků“ a „dramahrátky“. Obě lektorky jsou velmi příjemné a srdce uživatelek si rychle získaly.

Rádi bychom, aby všechny externistky mohly v tomto roce chodit každý týden. Teď v lednu to bylo ještě v případě některých aktivit 1x 14 dní. Od února zkusíme frekvenci zvýšit. Mělo by to vypadat takto:

Pondělí – výtvarná dílna, úterý – muzikoterapie, středa – cvičení, čtvrtek – klub pamětníků a dramahrátky.

Ale i když tu nejsou externí letorky, tak se zde uživatelé snad nenudí. Vyrábí se, zpívá, peče, luští, „procházkuje“ každý den.

Místní MČ začala vydávat pravidelný měsíční „Suchdolský kulturní přehled“ (viz příloha). Budeme se do něj snažit příspívat programy pro veřejnost (které pořádáme už dlouho).

Tento měsíc jsme tu měli jen jednu „živou“ akci (z plánovaného koncertu sešlo). Ta se však setkala s poměrně velkým zájmem. Nevíme, zda to bylo atraktivností tématu nebo umístěním pozvánky v SKP, na přednášku o Mrtvém moři však přišlo něco přes dvacet lidí.

Přednáška dr. Mrázka byla velmi zajímavá, pro publikum snad drobátko moc odborná. Nejen téma, ale i přednášející publikum zaujal.

Je to dobrý a zkušený řečník, navíc příjemný a vtipný chlapík. Povídání se protáhlo, padaly dotazy a i po skončení zůstal  pan Mrázek v rozhovoru s jednotlivými účastníky, kteří se ho vyptávali dále a dále. Není divu, že jsme kuli železo dokud bylo žhavé a s panem doktorem jsme si předběžně domluvili další přednášku na léto.

Pro veřejnost jsme zde pořádali ještě „fotoodpoledne“, které mělo připomenout dění v Horizontu e druhém pololetí loňského roku. Sešlo se nás tu ani ne deset – dá se říci „tvrdé jádro“ našich příznivců a pravidelných návštěvníků. V přátelské, neformální a veselé náladě, kdy jsme si dobírali jsme si jeden druhého, jsme strávili příjemné odpoledne. Doufáme, že za půl roku budeme si budeme mít zase co připomínat.

V lednu proběhlo druhé společné „tvoření“ s mateřským centrem Rybička. První proběhlo v prosinci a nutno přiznat, že se ne úplně povedlo. Byly domluveny nějaké změny, ale i tetrokrát se ukázalo, že cílová skupina stacionáře Horizont a klubu Rybička a představy a přístup lektorek jsou natolik rozdílné, že další spolupráce by byla spíše zátěží než přínosem.

Snad lépe do dopadlo v případě školních dětí ze ZŠ Bílá. V předchozím roce jsme s nimi spolupracovali v rámci programu Prahy 6 „Veřejná služba“. Děti s paní učitelkou si připravily několik „polotovarů“, které pak uživatelé stacináře v naší „výtvarné dílně“ dotvářeli a ve škole je pak „dopekli“, vypálili, či jinak „finalizovali“. 2x zde tvořili žáci a žákyně spolu se seniory.

 A 30.1. přinesly žákyně s paní učitelkou a paní řiditelkou poslední výrobky. Potřásli jsme si rukama, poplácali po zádech, společně vyfotili a spolupráci  za loňský rok oficiálně ukočili. Avšak s tím, že bychom v tomto roce nějakým způsobem rádi pokračovali.

 

 Koncem měsíce tu byli na praxi 2 studentky HTF. Po dlouhé době jsme tedy měli dostatek šoférů pro vozíky na odpolední procházku. Počásí nám přálo, takře jsme posilu mohli náležitě využít.