Měsíc jsme začali poněkud opožděnou oslavou svátku sv. Václava. Václavy máme ve stacionáři dva a oba chtěli svůj svátek oslavit a pohostit ostatní.

 Dále slavila jedna z obyvartelek Horizontu. Dožila významného jubilea – 90 let. S dcerou připravily pro ostatní obyvatelky (i personál) na biblickou hodinu pohoštění. Je druhou nejstarší obyvatelkou Horizontu. Přejeme jí, aby jí její kondice vydržela i do dalších let.

A koncem měsíce slavila i pečovatelka Petra – je jí o 2/3 méně než pí. Dvořákové. Také ta si pro své kolegyně připravila pohoštění a dočkala se od nás malého dárku. Aby věděla, jak si jí vážíme, a by si mohla vážit sama sebe, tak dostala osobní váhu.

 V říjnu bylo počasí docela příjemné. Ještě stále jsme mohli hovořit o babím létě. A dočkali jsme se i krásných barev. Ty jsme mohli ocenit hlavně na procházkách. Ještě pořád bylo dost hezky na to, abychom jezdili do Sedlce k vodě a kochali se tam barvícími se stráněmi nad řekou i stromy kolem cesty.

 Jednu z nás neopustila její aranžérská vášeň a z každé procházky se vracela s novou kytičkou, kterou ozdobila stoly v jídelně. Jen květy nahradilo barevné listí. Jsme zvědavi, co nám bude do Horizontu nosit v zimě.

 Krásy podzimu jsme si ale neužívali jen venku na procházkách. Pronikly nám přímo do domu. Obě Hanky ve svých výtvarných aktivitách používaly podzimní  motivy, témata a přírodniny a spolu s klienty ve stacionáři s nimi vytvářely hezké dekorace, které nám zdobí interiéry Horizontu dosud. Podívejte se:

 No, a po babím létě přišla předčasná zima. V sobotu 27.10. celý den padal sníh. Nebyl to jen nějaký poprašek. Děti mohly sáňkovat a na loukách, v parcích a zahradách se objevily sněhuláci. Také pohled na stromy ještě plné barevného listí a zároveň sněhu byl neobvyklý. Sníh vydržel asi 4-5 dní až teprve poslední říjnový den vykouklo sluníčko a sníh rozpustilo. Všichni doufáme, že s dalším přijede až sv. Martin, nebo ještě lépe Ondřej.

Začátkem měsíce proběhl odložený koncert paní Dany Pěnkavy Kokles. Ačkoli jsme na všechny letáčky lepili nový termín, přesto pár dam přišlo na ten původní. Na náhradní už nemohly a tak bylo publikum velmi malé. Paní Pěnkavu to neodradilo a zpívala pro těch pár jedinců se stejnou vervou a nasazením jakoby zpívala v Národním divadle. Takže obyvatelky ve vyšších patrech měly koncert zdarma (je ovšem otázkou, zda o něj stály, když nepřišly dolů do jídelny, resp. koncertního sálu).

Ta hrstka publika, která tu dorazila však byla nadšená. Tváře jim zářily nadšením a oči se leskly dojetím. Paní Kokles se oblékla do krásných šatů a na árii z Carmen si nasadila i stylovou škrabošku. Rozhodně můžeme říci, že i když nás bylo málo, stálo to za to !!!

Totéž se dá říci i o panu Kovařovicovi. Ten tu už byl potřetí a kdo ho slyšel v předchozích letech, ten si hlídal, aby jeho letošní povídání o Mongolsku nezmeškal. Jeho přednášky bývají nabité informacemi, zážitky i zkušenostmi. Navíc je jakožto vysokoškolský pedagog zvyklý přednášet a má silný hlas (i postavu). Publikum bylo tedy celkem hojné a na konci jej ocenilo mohutným potleskem. Ten konec jsme museli zařídit my. Pan Kovařovic by vydržel mluvit a publikum poslouchat ještě dlouho, ale z provozních důvodů jsme museli přednášku po necelých dvou hodinách ukončit.

 Odvděčili jsme se mu za ni starým šicím strojem po paní Dobroukové. Ležel nám tu ladem a manželka pana doktora staré stroje sbírá. Takže teď bude dekorativně ležet ladem u Kovařoviců. Spokojenost byla na všech stranách – my jsme se zbavili starého krámu, paní doktorová získala dekoraci. Pan doktor udělal radost manželce i návštěvníkům přednášky a publikum mělo lahůdkovou přednášku. Doufáme, že během roku dostaneme zase nějakou starožitnost, abychom se měli panu doktorovi za rok zase čím odvděčit.

 A další naše hvězda a stálice – cestovatel Martin Loew – nám tentokrát udělal předpremiéru svého nového promítacího pořadu o Kalifornii. Byl zde snad už po šesté. Rozhodně patří mezi naše nevěrnější a také neoblíbenější atrakce. Jeho pořady jsou opravdu profesionální.

 A nezklamal ani tentokrát. Krásné fotky, zajímavý i vtipný komentář, hudební ukázky – jako obvykle a zároveň v pokaždé jinak. Jídelna byla slušně zaplněná a nálada v publiku dobrá a vstřícná, takže věříme, že se tu Martin cítil dobře  a úsměv na jeho tváři nebyla jen profesionální maska.

Potěšil nejen pořadem samotným, ale i nabídkou výhodné koupě svého vynálezu – „věčného kalendáře“. Obrázek má jen popis měsíce, nikoli už dnů a hlavě ne rozlišení dnů v týdnu, takže se dá používat dokud barvy nevyblednou  (to vzhledem ke kvalitnímu papíru a tisku nehrozí) nebo se obrázky neokoukají (a v takovém případě se dá kalendář někomu věnovat).

Tento byl s obrázky z Aljašky. Jen se po něm zaprášilo…