V prosinci jsme se snažili, aby se nám dostalo do krve změny, na kterých jsme se domluvili v pečovatelské službě. Jde především o nové přerozdělení „klíčových“ klientů a změny ve vedení dokumentace a v pracovní náplni sociální pracovnice. Ještě v prosinci jsme si na jedné poradě předváděli, kdo co jak o kom nově zapsal. Hanka pro nás připravila materiál o vedení dokumentace s ohledem na formulaci osobních cílů a rozlišením toho, co do dokumentace patří a co ne, co osobním cílem je a co není. Asi nám nějaký čas potrvá než si všichni pravidelné doplňování dokumentace osvojíme a budeme na ně pravidelně pamatovat. Ale naštěstí máme kolegyni, o které nepochybujeme, že nám to bude připomínat a v dobrém slova smyslu popohánět. Zatím je to jen takový rozjezd. Naplno bychom se do toho měli pustit od nového roku.

Pečovatelky dostaly služební mobilní telefony. Předpoklad je takový, že by jim to mělo usnadnit řešení situací, kdy při rozvozu obědů klient neotvírá a je třeba mu zavolat nebo když chce klient nahlásit změnu v obědech, obědy odhlásit nebo přihlásit. Dosud všechny tyto informace šly přes Horizont. Od nového roku by klienti měli volat přímo pečovatelkám do terénu. Mělo by to ulevit i kolegyním ve stacionáři, aby podobné informace nemuseli přebírat a předávat je kolegyním z PS.

Nový klient stacionáře si na nás snad pomalu začal zvykat. Řekl, že docházení do stacionáře chce zachovat ve stávajícím rozsahu. Více se také zapojoval do hovoru (nikoli do aktivizačních programů, do kterých ho samozřejmě nenutíme). Také ostatní na něj reagují dobře. Zvláště s některými ho hodně spojuje společný smysl pro humor.

Ani přicházející zima nás neodradila od pravidelných procházek. Zvláště když počasí připomínalo spíš podzim nebo jaro. I když nás neodradilo počasí, přesto jsme museli s procházení zvolnit. Z provozních důvodů, resp. proto, abychom mohli začínat dříve s poradou, jsme začali vynechávat procházky ve středu. Jinak ale chodíme poctivě každý den, pokud zrovna nepadají trakaře. Když je velká zima, tak někdo sice dá přednost křeslu u kamen, ale někteří jdou vždy.

V prosince jsem stihli jednu přednášku a dva koncerty. Přednáška byla z volného cyklu portrétů českých velikánů v podání dr. Zlaty Fořtové. Tentokrát nám připomněla básníka novináře a překladatele J.V. Sládka, od jehož smrti uběhlo letos 100 let. Paní Fořtová nám přiměla jeho pohnutý osud bolestně poznamenaný dlouhodobou vážnou nemocí. Velkou část svého povídání věnovala jeho dílu, ze kterého zdůraznila především překlady Shakespearových dramat. Pro většinu z nás je básníkem jedné básně a to „Křišťálové studánky“. Je to škoda a skoro ostuda. Díky přednášce pí. Fořtové jsme ji mohli aspoň trochu odčinit. Kéž by nám z toho zůstalo v paměti víc než ze školních škamen. Součástí přednášky byla i výstavka fotografií, které nám Sládka, jeho život, rodinu, ale i jeho nemoc přiblížily. Dochovalo se dost fotek z doby, kdy byl nemocí už hodně poznamenaný. Došlo i na audioukázky recitace Sládkovy poezie.

Když se pořádá koncert v prosinci, je těžké vyhnout se vánočním tématům. Oba prosincové koncerty v Horizontu  nebyly výjimkou a přívlastek „adventní“ si plně zaslouží. Oba soubory už známe z předchozích let, takže je můžeme doplnit i adjektivem „tradiční“.

První tradiční adventní koncert tu měli vedoucí pionýrského oddílu Kočovníci. Vystupovali titíž účinkující jako v minulém roce a hráli i podobný repertoár – tradiční české koledy. A hráli je dobře. Oba mladíci jsou zdatní kytaristé a koledy, které jsou krásné samy o sobě ještě ozdobili různým vybrnkáváním. Publikum bylo spíše méně početné, ale spokojené. Dámy se často ke zpěvu přidávaly a jistě by byly rády, kdyby Kočovníci připutovali příští rok zase.

Poslední týden před vánočními svátky byl opravdu nabitý. Byli jsme na výletě, pak byla besídka a nakonec ještě koncert.

Cíl výletu tentokrát určil jeden klient stacionáře. Zmínil se Hance, že by rád do chrámu sv. Víta na Hrad. Usoudili jsme, že toto přání mu můžeme splnit a nabídli jsme to i ostatním a pár lidí se přihlásilo.  Počasí nebylo úplně vánoční. Navíc nastaly drobné komplikace. Někdo se např. musel opojit o něco dřív atd. Přesto si snad většina účastníků výlet užila.

Následující den byla besídka.  Opět přišly děti z MŠ  U lesa. Hostům popřál i pan starosta. Místo paní Jurkové, která se právě vracela z Izraele, sem přišel farář dejvického sboru CČSH Lukáš Volkman. Paní Jurková si je vědoma, že většina účastníků našich setkáních není věřících v křesťanském smyslu a připravuje si proslovy s ohledem na to. Lukáš se svou promluvou trefil do „vkusu“ věřícím, tj. především obyvatelkám Horizontu. Jejím tématem byla symbolika světla a adventního věnce. Pro ostatní to mohlo alespoň být svědectvím o křesťanské  víře, snad i impulsem k zamyšlení. A pak už byla volná zábava. 

Týž den jsme rozdávali vánoční dárky klientům stacionáře. Základem vánočního balíčku byl kalendář na příští rok s fotografiemi z dění ve stacionáři v tomto roce. Opět ho udělala Hanka a opět se jí moc povedl a klienti z něj měli očividnou radost.

Obyvatelky a klienti PS si na vánoční balíčky museli počkat do pátku. Drobné keramické dárečky pro klienty PS už po čtvrté vyrobili klienti SDM Sedlec. O PF se letos postarala také Hanka.

Posledním letošním kulturním počinem byl koncert příležitostného souboru Vichr z hor. Už u nás „příležitostně“ hráli asi po čtvrté. Nepřekvapivě šlo o koledy a písně s vánoční tématikou poskládané do pásma propojeného komentářem. Vystoupení se – jako vždy –  moc líbilo a tak doufáme, že nejpozději za rok na shledanou.

V pátek jsme do Horizontu dovezli betlémské světlo a s ním i vánoční klid a pokoj. Ve svátečních dnech nad klidem a bezpečím bděli naše pohotovostní dobrovolnice. Pro obyvatelky, které nikam neodjížděly uspořádala na Štědrý den odpoledne malé posezení Monika.

V pracovních dnech tu byl vždy někdo ze stálého personálu a o silvestrovské posezení se postarala Vlasta. Spolu s ní se tu sešly všechny obyvatelky. Proseděly, projedly, propily a propovídaly spolu skoro půl třetí hodiny. Pak se rozešli do svých bytů a tím pro Horizont skončil rok 2012.

Kéž by Bůh dal, aby ten nacházející nebyl horší, v ideálním případě třeba i o malinko lepší.