Pokud jsme březnový zápis začali fotkou plnou zimy a sněhu, musíme ukázat jak se za měsíc příroda změnila a ukázat,jak to v okolí vypadlo v druhé půlce dubna:

                  Je to fotka z jedné z našich procházek. Kromě změny, jaká se v přírodě odehraje za 3-4 týdny je na fotce vidět i nová klientka stacionáře. Začala sem chodit během dubna, nejprve 3x týdně, ale zalíbilo se jí tu a asi po dvou týdnech si to rozmyslela a začala chodit každý den. Ačkoli je jí přes devadesát, je ve výborné fyzické kondici a s oblibou s námi chodí na polední procházky. Ty se začaly díky lepšímu počasí znatelně prodlužovat. Dokonce jsme v dubnu už dvakrát byli v Sedlci u Vltavy. Na pocházkách jsme se nemuseli choulit do kabátů. Naopak jsme se mohli posadit na lavičku a vyhřívat se na sluníčku. Někdy ho bylo skoro až moc. Duben začal teplotami kolem nuly a sněžením a končil teplotami kolem 30ti stupňů.

                      Abyste mohli nasát krásnou jarní atmosféru, ukážeme pár fotek z našich dubnových procházek.

                      Počasí nám umožňovalo nejen chodit na delší procházky, ale také zůstávat na čerstvém vzduchu i po návratu a část dopoledního i odpoledního programu zůstávat na zahradě. Někdy nám počasí tak přálo, že jsme se museli (byť drobátko improvizovaně) bránit přílišnému horku, protože jabloň byla ještě holá a neposkytovala stín.

  

                     Ale zpět na začátek měsíce. Na přelomu března a dubna byly velikonoce. Na velikonoční bohoslužbu poslední březnovou sobotu navázala první dubnová biblická hodina s patriarchou CČSH T. Buttou. Setkání s ním je pro obyvatelky vždy příjemným zážitkem a povzbuzením. Velmi si vážíme toho, že si Horizont oblíbil a že k nám občas rád zavítá. Je asi zbytečné psát, že se biblická hodina poněkud protáhla a plynule přešla v neformální rozhovor některých obyvatelek s patriarchou. To je při jeho návštěvách obvyklé.

                       Pokud jde o obyvatelky, tak jedna stále jezdila 2x týdně na převaz s nohou. Asi chtěla potvrdit pravdivost přísloví, že neštěstí nechodí nikdy samo, a tak jednoho dne cestou k lékaři upadla a zlomila si ruku. Jiná paní se zase jednou ráno probudila s prudkým zánětem očí. Pálilo jí v nich, byly rudé a plné hnisu a vše v hlavě ji kvůli tomu bolelo. Odvezli jsme ji na oční. Léky naštěstí zabraly celkem záhy, takže své 98. narozeniny mohla oslavit poměrně zdravá. Navzdory zdravotním komplikacím připravila pro všechny pohoštění. Oslava se odehrála při biblické hodině.

                       Nakoupila víno a pro všechny obyvatelky, ale i pro všechny členy personálu, připravila pohoštění – vlastnoručně vyrobený a všemi oblíbený piškotový koláč s jablky. Jablek na něj musela oloupat a nakrájet snad 10 kilo. V 98 letech s s prudkým zánětem spojivek – nepochopitelné!

                      Ze stálého personálu oslavila významné životní jubileum Hanka. Také ona si pro kolegyně i klienty připravila vynikající koláč a přípitek a ony pro ni zase menší dárek.

                      Další narozeniny v dubnu měla druhá – „externí“ – Hanka (výtvarnice). Také té jsme popřáli a na závěr pracovního dne si s kolegyněmi dala skleničku.

                      Ve výtvarničení s klienty (kterému se věnují obě Hanky) se celý měsíc objevovaly jarní motivy, včetně práce s živými květy, výměna hlíny v květináčích atd.

                         Další událostí, která stojí za zmínku, je setkání poskytovatelů soc. služeb se zástupci pražského magistrátu. Na tomto setkání byl i vstup, který se zabýval novým občanským zákoníkem, který bude platný od příštího roku. Ukázalo se, že se Horizont (a s ním i ostatní střediska Diakonie a misie CČSH) bude muset asi transformovat v jiný druh společnosti. Ještě přesně nevíme v jaký a doufáme, že má CČSH k dispozici nějakého právníka, který by nám s tím pomohl. Radost z toho samozřejmě nemáme, protože se dá předpokládat, že to bude znamenat značnou administrativní zátěž.

                        V dubnu proběhlo jednání mezi Horizontem a MČ Praha – Lysolaje. Šlo o to, zda naše PS bude poskytovat služby i nadále dalším zájemcům z této lokality. MČ Praha Lysolaje přišla s nabídkou dotace, pokud se jejich obyvatel „ujmeme“. Po dohodě uvnitř pracovního týmu, jsme tuto nabídku odmítli. V případě, že by se ozvalo více zájemců, by to byl závazek, kterému bychom za současné situace nemohli dostát. Přímou péči bychom snad mohli zvládnout za pomoci přijetí další pracovnice na částečný úvazek. Ale to další, co je pro registrovanou sociální službu nezbytné – jednání s klienty, uzavírání smluv, zavádění a vedení dokumentace atd. by se do úvazku naši soc. pracovnice už nevešlo.

                         Po delší době obnovujeme reminiscenční terapii alias klub pamětníků.  Hanka Č. (která ji u nás v loňském roce dělala, ale kvůli pracovnímu vytížení v hlavním zaměstnání musela přestat), za sebe našla náhradu. Už v dubnu proběhla dvě vzpomínková setkání. Nová lektorka s sebou nosí různé retro předměty, které účastníků mohou připomínat mládí či dětství. Požádala účastníky, aby s sebou přinesly staré fotografie, což se skutečně podařilo. Horizontští účastníci mají paměť většinou více poškozenou než je zvyklá, ale ani jedna ze stran nepochybuje, že tato setkání mají smysl a atmosféra na nich byla zatím vždy příjemná.

            Jednoho dne nám zavolala paní ředitelka DM s tím, že se chystá natáčení jakéhosi dokumentární cyklu o diakonické a charitativní práci v církvích. Ptala se nás, zda bychom se do toho nechtěli zapojit. Jeden díl by měl být věnován CČSH. Bude v něm reportáž z několika středisek a jedním z nich by mohl být Horizont. Ačkoli nikdo z nás není mediálně zdatný a zkušený, rozhodli jsme se, že to zkusíme. Filmaři se tu už byli podívat, ale bez kamer. Natáčet by se mělo až v červnu.

                         Tento měsíc jsme tu měli 3 „živé“ kulturně společenské akce. Nejprve přišli světoběžníci manželé Kubicovi. Jako přednášející tu byli poprvé. V lednu sem však přišli jako publikum poslechnout si povídání dr. Beneše o Indii. Právě tehdy jsme se s nimi seznámili. Když na ně p. Beneš prozradil, že jsou také velmi zcestovalí, už jakýmsi reflexem jsme se zeptali, zda by nebyli ochotní se s námi o své zážitky přijít podělit. Naštěstí ochotní byli. Přijali jsme jejich nabídku na povídání o Patagonii. Před pár lety nám o ní vyprávěl M. Loew, ale to už jsme dávno zapomněli. A navíc každý cestovatel vidí něco jiného, setká se s jinými lidmi, navštíví jiná místa, jiných věcí si všimne a jiné věci ho zaujmou.

                        Pan Kubica je zkušený vypravěč, mluví hlasitě, zřetelně a srozumitelně. Z promítaných obrázků bylo navíc patrné, že ho fotografování baví a má dobré vybavení. Mohl fotit vzdálené horizonty, ale i detaily a miniatury. Různé kytičky a brouky, stejně jako horské masivy. Všichni návštěvníci (a že jich bylo hodně) byli spokojení a nadšení. Doufáme tedy, že jsme se neviděli naposled a příští rok nás s sebou vezmou třeba do Číny, kdy byli už 2x a my – ani zprostředkovaně – ani jednou.

                         To na paní Hummelovou, která nás přišla poinformovat o „zelených potravinách“ přišlo lidí o poznání méně. Nepřekvapilo nás to. Bývá to tak vždy, když přednáška zavání nějakými nároky, výchovou či informacemi, které by člověk měl vztáhnout na sebe (v našem případě to bývá občas nějaká ta přednáška o zdraví, cvičení apod.). Paní Hummelová popsala svou cestu k zeleným potravinám a mluvila hodně o své zkušenosti s nimi. Dámy rozvážně pokyvovaly hlavami, ale upřímně řečeno si zdaleka nejsme jisti, zda jejich první cesta vedla do lékárny pro mladý ječmen. Na závěr byla ochutnávka. Pí. Hummelová nám připravila osvěžující lektvar barvy čerstvé jarní trávy a stejná byla i jeho příchuť. Mladý ječmen má příznivě působit na trávení i vyprazdňování. Jak to po této stránce s přítomnými dámami dopadlo jsme se při dalším setkání jaksi zapomněli zeptat.

                     A na samém konci měsíce k nám zavítal ing. Kálal. Loni nám povídal o  své cestě do Sýrie, letos jsme ho požádali o jeho zážitky z Japonska. P. Kálal byl sázka na jistotu. Má silný hlas, mluví klidně a srozumitelně. Začal zastávkou v Dubaji, kde strávil cestou do Japonska asi dva dny. Dubaj má pověst přepychového města se zajímavou moderní (nebo postmoderní) architekturou a p. Kálal tuto pověst potvrdil. Z Dubaje nám promítal fotky.

                       Z Japonska měl pan Kálal různé zajímavosti natočené a sestříhané do asi půldruhé hodiny dlouhého filmu. Promítal nám ho a připojil k němu svůj komentář. Některé věci vzbudily obdiv, některé spíš úsměv (zvláště všudypřítomná automatizace, které se jakoby promítala i do chování lidí). Celkově to bylo velmi zajímavé, ale neměli jsme tolik času, abychom si film promítli celý.

Pan Kálal pracuje u českých drah a železnice je jeho celoživotním koníčkem. Bylo to patrné i z promítaného filmu. Bylo tam mnoho záběrů z nádraží a vlaků. Obojí je tam o mnoho jiné než u nás, takže to zpočátku bylo zajímavé. Postupně to bylo zajímavé jen pro odborníky, kteří jsou schopní rozlišit jednotlivé typy rychlovlaků. Takových mezi námi moc nebylo. Proto zvláště „vlakové pasáže“ svého filmu p. Kálal přeskakoval.

Celkově to byla velmi zdařilá akce, která vzbudila odpovídající zájem. Lidí přišlo dost, reagovali, ptali se, po skončení ještě někteří s přednášejícím pokračovali v povídání. Doufáme tedy, že k nám pan Kálal příští rok zavítá zase.