Začátkem měsíce jedna z obyvatelek upadla a zlomila si ruku. Pravou. Asi dva týdny to s pomocí rodiny i naší doma zvládala. Ale pak ji začaly velké bolesti v zádech, které postupně sestupovaly do nohou. Nakonec se na nohy už nemohla vůbec postavit. Do nemocnice však jít odmítala. Říkala, že ví, že kdyby tam šla, tak už se zpátky nevrátí. Několik dní takhle trpěla a pohybovala se s naší pomocí jen z postele na vozík, z vozíku na toaletní křeslo, resp. na normámí křeslo. V křesle trávila celý den a večer ji čekala cesta zpět do postele. I k těmto přesunům potřebovala asistenci a bylo to spojené s velkou bolestí. Nakonec to už nevydržela a souhlasila z hospitalizací. Do nemocnice byla převezena 23.12. a celé svátky strávila na JIP a zastihl ji tam příchod nového roku.

Týž den, jako proběhl její převoz do nemocnice, nás zastihla další špatná zpráva – jeden klient stacionáře byl hospitalizován s podezřením na CMP, které se následně potvrdilo. I on bohužel přivítal nový rok v nemocnici.

Jiná obyvatelka penzionu se definitivně rozhodla, že se přestěhuje ke svému příteli na Prahu 4 a byt v Horizontu „pustí“. Se stěhováním začala už v prosinci a dokončí je v ideálním případě v lednu a my pak v prvním čtvrtletí budeme hledat nového obyvatele pro největší a tím pádem i nejdražší byt v Horizontu.

V tomto měsíci oslavila jedna z obyvatelek 90. narozeniny a stala se tak 3 obyvatelkou Horizontu, která vstoupila do 9. dekády svého života. Oslavila své jubileum se spolustrávníky při obědě, s ostatními obyvatelkami na biblické hodině a samozřejmě s personálem. Přejeme jí „zdraví, spasení a ve všem zdar a ať Hospodin žehná na mnohá a blahá léta.“

Ještě další obavatelka v prosinci slavila – tentokrát 85. Také ta si pro personál a spoluobavatelky na biblickou hodinu připravila pohoštění.

Do třetice oslavila narozeniny (92.) klientka, která každodenně dochází do stacionáře. Ta pro personál a ostatní klienty doma upekla s dcerou výbornou bábovku.

Do čtveřice to byl další klient stacionáře – 63 let.

A konečně klientka pro, kterou to byly vůbec první narozeniny v Horizontu, protože do stacionáře chodí teprve od září. V době svých narozenin do stacionáře sice nechodila. Byla totiž po úrazu stále v domácím ošetřování. Ale chtěla narozeniny oslavit mezi námi (což nás velmi potěšilo ), tak ji sem dcera po domluvě dovezla (se sádrou na noze). Přivezli množství zákusků, několik lahví „šampaňského“, my jsme pro tuto příležitost také upekli něco na zub. Chvíli jsme poseděli, popovídali a Klára zahrála pár písniček na piano. Celkově to bylo velmi příjemné setkání. A potěšilo nás i to, že se po novém roce bude moci pí. Doležalová zase do stacionáře vrátit.

Hned na začátku měsíce – v neděli 1.12. – proběhla „dílnička adventních dekorací“. Bylo to po roční pauze, která byla způsobená rodičovskými povinnostmi lektorky Pavlíny, jíž se na podzim narodila druhá ratolest. Letos už byla natolik vyspělá a rozumná (ta ratolest), aby ji mohla (lektorka Pavlína) svěřit do péče tatínka (ratolesti) a manžela (lektorky Pavlíny). Oznámení, resp. pozvánku na „dílničku“ jsme poslali do zpravodaje zdejší MČ. Ten však vyšel se značným zpožděním právě den před „dílničkou“. Nikdo z přespolních se tedy ani zúčastnit nemohl. V porovnání s předchozími ročníky nás tedy bylo o něco méně, přišli vlastně jen štamgasti, kteří chodí vždy.

Nálada byla tvůrčí a pohodová. Každý si udělal svůj věnec, někdo stihl i dva. Někdo dělal adventí věnec se svíčkami na stůl, někdo dekorační bez svíček na hrob svých blízkých, někdo věnec k pověšení na dveře. Myslíme, že všichni odcházeli spokojeni.

Hned v prvním prosincovém týdnu nám počasí přálo, svítilo sluníčko, po sběhu nebylo ani památky, tak jsme se vydali okouknout právě instalovaný suchdolský betlém.

A podobné „nevánoční“ počasí s teplotami nad nulou a bez jediné vločky zůstalo až do nového roku (a ještě o mnoho déle).

V prosinci jsme měli dvě kulturní akce. První z nich byla přednáška o G. Verdim, kterou zde měla paní dr. Fořtová. Původně ji měla mít už v létě, ale znemožnily ji to závažné zdravotní komplikace. Ale přesto se nám na samém závěru roku podařilo připomenout si dvousetleté výročí narození velkého skladatele. Dr. Fořtová se kromě základních životopisných dat a událostí zaměřila na vztah génia ke dvou českým operním divám, které měl ve zvláštní oblibě. Jak je tomu u dr. Fořtové vždy, doprovázely přednášku hudební ukázky a výstavka fotografií a dalších dokumentů.

Stále nám chodila pomáhat dobrovolnice paní Kohoutová. Zvláště s pí. Kubů si velmi dobře rozumí. Přijde vždy v pondělí po obědě, někdy s námi jde i na procházku, pak si s dámami dá kafe, povídají si, něco přečtou nebo zahrají. Při následující výtvarné dílně se věnuje těm, kdo nemohou pracovat samostatně, takže i pro výtvarnici Hanku je vítanou pomocnicí. Letos naposled tu byla 17.12. Pak odlétala za synem na svátky do zahraničí. Na svou poslední návštěvu Horizontu přinesla láhev vínka a něco na zub a pro ostatní upořádala malou oslavičku.

Opět nám letos přišli zazpívat vedoucí z oddílu Kočovníci, tentokrát s částečně jiném složení než loni. Atmosféra byla příjemná, uvolněná a přátelská. Přítomné dámy dostaly do rukou rytmické nástroje. Zazněly nejznámější koledy, které jsme si mohli zazpívat společně. Jejich vystoupení trvalo asi ¾ hodiny. Ale když přezpívali nacvičený repertoár, přítomným dámám to bylo málo a dožadovaly se přídavku. Kočovníci s takovým ohlasem nepočítali a žádný vánoční přídavek v zásobě neměli. Pomohl zpěvník „Já písnička“ odkud se podařilo vydolovat pár dalších koled. K lítosti jednoho z posluchačů nedokázali zahrát koledu „Dědečku, dědečku koleda“. Zůstává jim to jako úkol na příští rok. Doufáme, že se s nimi příští rok doopravdy uvidíme.

Tak jako loni se s námi rozloučili sice nevánoční, ale svižnou a pěknou písní „V devět hodin dvacet pět“. Některé dámy si ji z loňska dokonce pamatovaly. Je to už taková kočovnická znělka.

19.12. odpoledne proběhla v tradičním duchu tradiční předvánoční besídka Horizontu. Vše bylo jako obvykle s jedinou obměnou. Využili jsme toho, že máme kolegyni, která umí hrát na piano a nestydí se hrát před lidmi a společně jsme si za jejího doprovodu zapívali pár koled.

Ještě před besídkou jsme klientům stacionáře rozdali náš vánoční dárek – byl jím opět kalendář s fotografiemi z dění ve stacionáři, novoročenka a malá keramická dekorace, kterou pro klienty stacionáře, pečovatelské služby i obyvatelek vytvořili klienti SDM. Je to už také naše společná předvánoční tradice a SDM Sedlec za to moc děkujeme.

Klienti pečovatelské služby a obyvatelky dostali tento dárek spolu s obědem následující den.

Připojujeme fotografii z besídky, která se – jak se domníváme – celkem povedla.

V pátek 20.12. přišla letost naposled Evča s Tarou. Přišly stylově oblečeny, což vám nemůžeme neukázat:

V sobotu 21.12. zde proběhla poslední letošní bohoslužba, kterou – také již tradičně (prosinec je těmi tradicemi nějak nabytý) – sloužil patriarcha CČSH Tomáš Butta. Po bohoslužbě s obyvatelkami setrval v neformálním rozhovoru, což je vlastně také ( co jiného než ( tradice.

Pondělí 23.12. už bylo zcela ve znamení vánoc. Vyměňovali jsme si dárky, přáli si s těmi, s nimiž se už letos neuvidíme, ale i domlouvali provoz Horizontu v době vánočního útlumu.

Tak jako každý rok, jsme do Horizontu přivezli betlémské světlo, o čemž jsme nezapomněli zdejší veřejnost informovat ve zpravodaji.

Na štědrý den odpoledne se s přítomnými obyvatelkami na chvíli sešla v jídelně Táňa. Na Silvestra to tentokrát byl ředitel (přičemž pohoštění v podobě chlebíčků naštěstí připravila Mirka. Kdyby to bylo na něm, zle by to dopadlo).

A zazvonil zvonec a roku byl konec. To jsme ještě netušili, že nový rok začne zde na Suchdol opravdu bouřlivě.