První prázdninový měsíc nám pořádně zamíchal karty. Změnilo se toho víc než jindy za rok. Bylo toho až příliš. Jednak nastoupila nová kolegyně, jménem Daniela, na místo,  které uvolnila Hanka. Začala se tu zvolna rozkoukávat, seznamovat se s provozem v obou službách, s kolegyněmi a klienty (zatím především s klienty stacionáře, četla různé dokumenty, směrnice atd. Ke konci měsíce už měla možnost vést úvodní jednání s několika novými klienty pečovatelské služby.

Hanka nám tu zanechala výtvarný odkaz – mapu Suchdola, ke které se měli připojit fotografie našich oblíbených míst a cílů procházek a celý panel se měl podle naší fantazie dotvořit. Strávili jsme nad tím dvě nebo tři příjemná odpoledne. Panel nahradil jiný výrobek, který vznikl asi před rokem v rámci reminiscenčních posezení.

Dopadlo to takhle:

V průběhu července nám stále více a více řídl stacionář a ke konci měsíce byl poprvé po mnoha letech úplně prázdný.

Hned na začátku měsíce odjela jedna klientka s rodinou na chatu a to na celé léto. Na chatu odjel kvůli rekonstrukci výtahu u nich v domě také další klient. Rekonstrukce zabere 4 – 6 týdnů a po dobu ho zde neuvidíme. V zápětí nám volala dcera další klientky, že maminka upadla. Následky pádu si vyžádaly hospitalizaci. Přidaly se další komplikace a rodina pro ni hledala odlehčovací službu. Je velmi nejisté, zda se bude moci do stacionáře vrátit.

Za pár dní potom volal syn další klientky, že maminka zemřela. Doma,v klidu, ale celkem nečekaně. Přitom ještě minulý měsíc tady s námi slavila své 85. narozeniny v celkem dobré kondici a nic nenasvědčovalo tomu, že za nějakých čtrnáct dní dostaneme takhle smutnou zprávu.  Rozloučení měla v dejvickém sboru CČSH, kam docházela. Za Horizont se ho zúčastnila Petra.

Jiná dáma nastoupila začátkem července na odlehčovací pobyt po dobu nepřítomnosti své dcery. Vrátila se k nám v úterý 22. Ale hned v sobotu nato spadla doma na zahradě. Výsledem bylo výžné poranění hlavy. Lékaři připravují rodinu na nejhorší. Dcera (a my s ní) však stále doufá ve zlepšení stavu.

Do stacionáře tedy po většinu července chodila jen jedna klientka. Ta však 30.7. nastoupila do domova se zvláštním režimem. A stacionář osiřel.

Pro personál a vedení Horizontu je to dosti frustrující situace. Zatím jsme napsali informativní články do Lysolajského zpravodaje, suchdolských Informací a Našeho Regionu. Zatím stále doufáme, že se zájemci ozvou a nebudeme muset stacionář zavřít definitivně.

Ale nejen ve stacionáři jsme se dočkali špatných zpráv. Naši nejstarší obyvatelku zřetelně opouštěly síly. Nechávala si nakupovat od nás a z domu už sama nevycházela.

Jednoho dne brzo ráno upadla v koupelně. Pohotovostní tlačítko u sebe neměla. Po nějaké době se dobouchala na sousedku a ta zavolala pohotovostní službu. Ale paní měla klíče v zámku, takže se k ní nedostala. Musela tedy zavolat integrovaný záchranný systém. Jeho pracovníci se do bytu dostali přes balkon, přičemž museli rozbít sklo ve dveřích. Nic se jí naštestí nestalo, ani jí neodváželi do nemocnice.

30. července v noci však spadla znovu. Opět dlouho trvalo než se dokázala dovolat pomoci – tlačítko opět neměla u sebe. Když jsme ji pomohli vstát, ukázalo se, že chodit může a obávanou zlomeninu krčku tedy nemá. Ale hodně si stěžovala na bolesti v zádech. Při pádu se uhodila do hlavy. Byl na ni hrozný pohled. Obličej byla jedna velká modřina. Tentokrát jsme ji pro jistotu nechali odvézt do nemocnice. Když jsme tam pak volali, řekl nám pan doktor, že si ji tam nechají den dva na pozorování a nejpozději v pátek ji propustí.

Ale následující den ráno nám její dcera volala, že maminka zemřela. Prý nikoli na následky pádu, ale na selhání srdce. Bylo nám to moc líto, ale zároveň jsme ji to přáli.

99ti let se dožila ve zdraví a v dobré kondici. Jen pár posledních měsíců postupně chřadla. Nakonec zemřela rychlou, dá se snad říci milosrdnou smrtí. V Horizontu bydlela od začátku a všichni jí tu měli moc rádi. Očekáváme, že většina obyvatelek ji bude chtít na pouti do věčnosti doprovodit. „Rozvzpomeň se ne ni, Hospodine, v království svém … “

Naopak stav naší nejnovější obyvatelky  se postupně lepšil. Bolesti ustávaly, mohla zase začít více chodit, stále méně potřebovala pečovatelskou službu a mohla žít stále více aktivně, na což je dlouhodobě zvyklá. Ke konci měsíce se už zase mohla zúčastňovat našich kulturních akcí. Dosud pro ní bylo sedění natolik bolestivé, že došlo k paradoxní situaci. Léta sem z Dejvic chodila na přednášky, koncerty a výlety a teď, když bydlela přímo v Horizontu si to musela odříci, protože sedět pro ní znamenalo muka.

Tentokrát o měsíc později než obvykle jsme oslavili výročí otevření, už 13. Počasí nám přálo – mohli jsme zase být na zahradě. Tentokrát jsme místo hudby objednali žonglérské vystoupení Renaty Němečkové. Bylo velmi efektní a účastníci našeho matiné je pozorně sledovali. Následuje pár obrázků z naší oslavičky.

Po roce nás opět navštívil Vítek Pokorný. Tentokrát s přednáškou o bratří Čapcích.

Zvláště Karel Čapek stále patří mezi nejoblíbenější české spisovatele. A pro generaci našich klientek je asi vůbec největším českým spisovatelem a po Masarykovi největší osobností 20. století. Znají nejen jeho dílo, ale vědí toho i mnoho o jeho životě. Přesto se však z přednášky dozvěděly informace a podrobnosti, které neznaly. A co znaly, to si alespoň připomněly. S přednáškou byly nadmíru spokojené a přednášejícího ocenily hlasitým potleskem. Doufáme, že příštím roce nás bude moci opět seznámit s nějakou osobností české kulturní elity 20. století.

Ve čtvrtek 17.7. jsme se vydali na výlet. Tentokrát byla hlavním cílem záchranná stanice pro zvířata v Hrachově na Sedlčansku.  A cíl to byl velmi zajímavý. Celý komplex  je nově vybudovaný a  je vidět, že byl drahý. Z větší části byl financovaný z prostředků EU.

Prohlídka byla s průvodkyní. Dozvěděli jsme se o smyslu organizace a této stanice. U každé klece jsme se dozvěděli o jejích obyvatelích – jednak daném o zvířecím druhu obecně, ale i o konkrétních jednotlivcích. Z jakých důvodů, s jakým zraněním se tam dostali, proč se nemohou vrátit do volné přírody apod. Dozvěděli jsme se, jak reagovat, když najdeme opuštěné mládě nebo poraněné zvíře atd. A nabrali jsme si spoustu materiálů s kontakty, kam v takovém případě volat a jak postupovat. Celkově to bylo velmi poučné.

Pak jsme se odebrali k nedalekému Váchovu špýcharu. Je to vlastně soukromé muzeum a musíme smeknout před jeho budovateli. Váchovi jej dostali důkladně zničený po komunistickém družstevním hospodaření. Ale ctí rodový závazek. Nerezignovali a znovu špýchar zrekonstruovali do původní ho stavu a to pod přísným a bdělým okem památkářů. Ačkoli je v téměř původním stavu, neslouží samozřejmě k původnímu účelu. Teď je z něj malé muzeum, ale i galerie. V nižších patrech je spousta starobylého nábytku a vesnického nářadí, sbírka starých motocyklů, prvorepubliková stříkačka atd. Mimo jiné jsme mohli poprvé vidět, jak vypadají ševcovské floky (které se staly příslovečným symbolem chudoby). Za zmínku stojí i svatební šaty ušité z amerického padáku.

3. patro špýcharu pak slouží jako galerie a jako koncertní sál.

Když nám pan Vácha vypravoval o tom, jak začínali a co vše je skryto za současnou podobou jejich muzea, nemohli jsme než obdivovat zarputilost, pracovitost a vytrvalost jejich rodu.

Pak jsme ještě zajeli na Svatouhoru u Příbrami a pak hurá domů.

Ve čtvrtek 24.7. přišla do Horizontu velká návštěva. Nejen, že velká, ale navíc zdaleka. Dorazila si 15ti členná skupina Moldavanů, které sem přivezla Diakonie CČE. Byly v Čechách na exkurzi, během níž se měli seznámit s tím, co dělají starostové obcí pro své seniory. Horizont je MČ Praha – Suchdol významně podporovaný, tak bylo logické, že se přišli podívat i sem. S jejich delegací dorazil i náš pan starosta.

Prováděla je zde Romana. Ukázala jim byt číslo 2, který stále čeká na nové obyvatele. Dále je zavedla na návštěvu k pí. Ryšánkové a k pí. Mrkáčkové (bylo to akorát týden před její smrtí). Poté, co odešly klientky stacionáře jim ukázala přízemí. Nakonec jim promítla asi 150 fotek z různých oblastí naší činnosti a samozřejmě byla příležitost i pro jejich dotazy. Doufáme, že se jim u nás líbilo.

A koncem měsíce přišel pan doktor Mrázek na přednášku o Chetitech, kterou jsme si tu domluvili už loňské léto. Stála o ní především pí. Weiserová. Dočkala se a byla spokojena, stejně jako ostatní. Přednáška trvala skoro dvě hodiny (což už bylo na některé skoro moc). Doufáme, že příští rok na shledanou u dalšího zajímavého tématu.