• celý červen bylo moc krásné počasí a tak jsme mohli trávit hodně času na naší zahrádce, nově však nemusí vysedávat pouze tam, na Suchdole totiž během posledních měsíců vznikla nová komunitní zahrada. Pracuje na ní  hodně lidí z místní komunity a tak vždy když se tam vypravíme, můžeme vidět něco nového. Postupně se tak zahrada stává velmi příjemným prostředím. My tam zatím chodíme relaxovat a sledovat, jak se rozvíjí, ale kdo ví, třeba se někdy se stacionářem zapojíme aktivněji.

• v den, kdy se konala oslava výročí Horizontu, vznikla na podnět Drahomíry báseň, kterou vymysleli s klienty v rámci dopoledního programu. Bohužel se nakonec neuskutečnil přednes básně na odpolední slavnosti, tak ji uvedeme alespoň touto cestou:

HORIZONT

Horizontu my přejeme
vše nejlepší,
protože nás vždy něčím potěší.

Čas nám tady rychle letí,
vaříme tu, malujeme, chodíme na výlety.

Hrajeme si, cvičíme i zpíváme písně,
nezbývá tak čas na stesky nebo tísně.

Horizont my rádi máme,
stále něco nového tu poznáváme.

Poznáváme jeden druhého i sami sebe,
rozjasňuje se nám tady nebe.

Z toho nebe slunce na Horizont svítí
a naši zahradu provoní barevné kvítí.

Kvetou nám tu růže i sedmikrásky
a vane tu vítr plný pohody a lásky.

A ten svěží vítr tady šíří
náš milý pan ředitel Přeučil Jiří.

klienti denního stacionáře Horizontu

• Oslava 14. výročí otevření Horizontu se vydařila. Počasí nám přálo, mohli jsme být na zahradě. Nový pan předseda Střediskové rady ve svém slově připomenul výročí mučednické smrti Jana Husa a přečetl jeden z jeho posledních listů z vězení.
  Novinkou letošního matiné bylo opékání buřtů, což byl nápad, který vzešel od některých klientek samotných. A k ohni patří nezbytně kytara. O tu se pro změnu postarala Petra – ne snad, že by sama hrála, ale díky svým kontaktům získala kytaristy hned dva. Na oslavě tak vládla velmi příjemná a uvolněná nálada.

V červnu jsme tu měli mít dvě přednášky.

• Znovu po roce dorazil RNDr. Pavel Mrázek. Přednášel zde o Karnaku, o monumentálním staroegyptském chrámovém komplexu. Přišlo spousta lidí – jednak proto, že starý Egypt je lákavé téma a také proto, že jsou přednášky pana Mrázka vždy výborné.
• Druhou přednáškou mělo být povídání se včelařem. Včelař se však jaksi nedostavil, tak jsme pohotově na internetu našli aleposoň dokumentární film o včelách.

• Za zmínku jistě stojí i výlet do Nelahozevsi. Jde o reprízu výletu, který jsme už podnikli před pár lety. Ale složení výletníků bylo už úplně jiné, takže to vůbec nevadilo. Prohlédli jsme si památník Antonína Dvořáka. Poté jsme se posilnili v restauraci s výhledem na zámek a pak jsme se na něj vydali.  Čekala nás tam milá průvodkyně. O něco méně milé bylo zjištění, že prohlídka se odehrává ve dvou patrech, ale nakonec se všem s větší či menší pomocí podařilo dostat i do druhého patra. Viděli jsme tam plno krásných věcí, zejména obrazů ( a to i obrazů velmi známých mistrů). Doufáme, že všichni výletníci byli spokojeni.

• A poslední věc, o které se zmíníme je první „hyppoterapie“ v dějinách Horizontu. Domluvili jsme se s Evou, že jednou místo s fenkou Tarou přijde s koněm Hermínem. A soudě podle ohlasu mezi klienty to nebyla návštěva poslední. Kůň všechny přitahoval jako magnet. Přišli i klienti, kteří na „canisterapii“ nechodí. Někteří říkali, že takhle z blízka koně ještě nikdy neviděli. Jiní někdy v dětství či v mládí.