• po většinu září jsme si mohli užívat příjemné zářijově zářící slunce a to jak na našich každodenních procházkách, tak při příjemných posezeních na zahrádce.
• Jak podzim postupoval, vraceli jsme se z procházek i s nějakou kořistí – tu s pár jablky, tu s pár ořechy, s větvičkou šípku, několika lískovými oříšky, kaštany a postupně i s barvícími se listy. Na zahrádce pak probíhaly také pravidelné programy jako jsou dramahrátky či reminiscence. Téma, které se při zářijovém vzpomínání nedalo vynechat se věnovalo vzpomínkám na školní léta.
• v září se vše postupně vracelo do starých kolejí, obnovily se biblické hodiny, rehabilitační cvičení, muzicírování a výtvarná dílna
• řady našich klientek se v září opět rozrostly a tak bylo ve stacionáři živěji
• v září jsme také zveřejnili výsledky průzkumu spokojenosti pečovatelské služby. Z průzkumu je patrné, že v případě obědů je většina strávníků spokojena se současným stavem. Na základě Vašich podnětů jsme od září začali uveřejňovat jídelní lístek také na našich internetových stránkách.
• Září bylo poměrně rušné co do společenských událostí i kulturních programů. Byla zde přednáška o Normandii, dále přednáška o českých operách, jedno „divadelní představení“ a jedno taneční představení. Za poslední dvě kulturní vložky vděčíme Drahomíře, neboť to byli její známí, kteří si pro „naše“ seniorky svá vystoupení připravili. Dále byl výlet, psí představení a „babí léto“.
• o opeře nám přišla povídat milovkyně oper Markéta Kiratli, která všechny zaujala svým zasvěceným výkladem.
• velmi hezky si své povídání o Normandii připravila naše muzikoterapeutka Lucie, která nám přišla vyprávět o všem, co během letní cesty o tomto koutu světa dozvěděla
• v následujícím týdnu přišel po několika letech Honza Kysela, tentokrát s představením „Bitva u Sudoměře vážně i nevážně, slovem i písní“. Představil se nám nejen jako zpěvák a komik, ale i jako multiinstrumentalista.
• suchdolská slečna Eliška nám nabídla vystoupení se svým psem Bodiem. Byli jsme rádi, neboť  naše pravidelná návštěvnice fenka Tara není po zdravotní stránce fit a tak se nám po psí společnosti již velmi stýskalo. A šlo o vystoupení takřka cirkusové. Viděli jsme skutečné psí kusy – chytání létajícího talíře, kličkování mezi nohama, společnou chůzi, salto s odrazem o stehno majitelky a náročný výskok zezadu na záda majitelky.
• Vedle tance psího jsme si v září také užili ten lidský. Marián Vanek a Anna – Marie Žílková se s námi přišli podělit radost z latinsko-amerických tanců, ve kterých jsou skutečnými mistry. Své vystoupení nazvali „Tanec – sdílená radost“ a věrni tomuto názvu s námi radost z tance skutečně sdíleli. Vystoupení a nakonec i společný tanec měli obrovský úspěch a nikomu se nechtělo ani odcházet.
• v září jsme vyrazili na výlet do Kutné Hory. Kutná Hora je opravdu působivé město, začali jsme chrámem svaté Barbory a pak jsme se přes město dopravili do muzea stříbra.
• poslední akce o které si zmíníme je „babí léto“.  Klientky poměrně často mluví o svých ratolestech, zvláště vnoučatech. Uspořádali jsme tedy jakési mezigenerační setkání klientek s jejich dětmi a jejich dětmi. Snažili jsme dodat setkání nějaký obsah a tak jsme připravili různé hry a „soutěže“ kterých by se mohli zúčastnit pokud možno všechny generace. Setkání se velmi povedlo. Vládla tu příjemná a uvolněná atmosféra. Děti i senioři se celkem brzy zbavili ostychu a do společných akcí se zapojili. Na závěr přišla i Eva s koněm Hermínem, což byla vítaná atrakce nejen pro děti. A kdo chtěl, mohl si opéci buřty u ohníčku a zazpívat.

Shodli jsme se na tom, že by bylo škoda akci za rok nezopakovat!