• Září bylo pořádně horké a mnohdy i přes těch 30 stupňů. V těchto dnech jsme prchali do stínu, ale jinak jsme na zahradě trávili snad ještě více času než v létě.

• Na začátku měsíce nás navštívila Regína (sestra Drahomíry) se psem Bastym. Regína tu byla naposledy v červenci, kdy nám povídala o tom, jak vnímají hudbu neslyšící. Psí návštěva byla velmi úspěšná a tak doufáme, že nebyla poslední.

• V místní komunitní zahradě byly slavnostně odhaleny sluneční hodiny. To jsme si nechtěli nechat ujít a tak se tam Lucie se skupinkou klientů stacionáře vypravila. I přes velmi parný den se toto odhalení klientům líbilo.

• Další akcí, kterou místní radnice uspořádala, byla výstava fotografií z historie Suchdola v Alšově kabinetě na radnici. I tam jsme se vypravili. I když si místa z fotografií nemohli pamatovat, jelikož jen pár klientů pochází ze Suchdola, fotografie na ně dýchaly „starými zlatými časy“. Bylo zajímavé určovat, která místa známe z našich pravidelných procházek.

• V září jsme slavili patery narozeniny, z toho jedny dokonce dvakrát. Z personálu byla oslavenkyní Lucie, Lenka a náš věrný údržbář pan Procházka. Další dvoje narozeniny oslavily naše klientky, kterým jsme popřáli již na druhém ročníku akce zvané „babí léto“. O něm se ještě zmíníme.

• Měli jsme tu tři kulturní akce.
• Po roční pauze nás navštívil kytarista Adam Hermuth se svou novou spoluhráčkou Štěpánkou Hajnou. Návštěvnost byla hojná a všichni posluchači byli spokojení. Šlo o tichou hudbu s uklidňujícím účinkem. Jak řekla jedna z posluchaček – ani jsme si nedovedli představit, že vyjdeme zpátky do té vřavy venku a místo jemné kytary a něžné flétny budeme naslouchat hřmotu letadel a rachotu autobusů.

• O týden později byl další koncert, tentokrát o poznání živější. Duo Tón přišlo s „pytlíkem plným Hašlerek“. Posluchači tak zavzpomínali na své taneční zábavy a koncert si podupáváním velice užili.

• Koncem měsíce jsme si připomněli svátek svatého Václava. O jeho životě a snad i inspiraci pro dnešního člověka nám přišel popovídat pan Pavel Kukal. Byl zde letos již podruhé. Počet posluchačů překročil dvacítku, což je na naše poměry hodně. Překvapilo nás to. Taková účast je pro nás důkazem, že i po tisíci letech máme k našemu národnímu patronovi stále vztah.

• V září jsme se ještě vydali na jeden výlet. První cíl byl pro všechny nový – muzeum Oty Pavla v Buštěhradě. Dalším cílem byl skanzen ve Třebízu, kde jsme už byli, ale asi před sedmi lety. Muzeum v Buštěhradě je velice zajímavé. Pracovnice muzea nám poskytla výklad a pak jsme si muzeum prohlídli. Nachází se tam spoustu osobních dokumentů, dlouhých dopisů i příležitostných vzkazů, fotografií – O. Pavla samotného od dětství až do stáří a mnoho dalších zachycující všechny členy jeho rodiny. Ve skanzenu jsme začali na velkém statku. Překvapilo nás, že se o něj staralo jen 15 lidí, kteří tvořili jednu rodinu. Kromě statku jsme viděli ještě hokynářský krámek, ševcovskou dílnu, domek babky kořenářky.

• A konečně ještě pár slov a obrázků z naší akce „Babí léto“. Byl to už druhý ročník. Loni se odehrával na zahradě Horizontu. Letos jsme se přesunuli do místní komunitní zahrady, kde je více místa i více prvků, které se dají využít pro nějakou atrakci. Opět jsme oslovili rodiny klientů o nichž víme, že mají nějaké děti a také členové personálu přivedli své ratolesti. Nejstarší účastnici bylo 91 let a nejmladší téměř 8 týdnů. Snažili jsme se vymyslet nějaké hravé aktivity, na nichž by se mohli podílet děti i senioři. Vytvořili jsme několik družstev, kde byly obě věkové skupiny zastoupeny. Poté, co všechny skupinky absolvovali všechny stanoviště jsme se sesedli u stolů a popřáli naším dvěma zářijovým jubilantkám. Můžeme snad oprávněně říci, že akce se podařila a shodli jsme se na tom, že by byla škoda ji příští rok s nějakými obměnami nezopakovat.