Hlavní stránka
Stalo se v Horizontu – listopad 2016
- Listopad byl měsícem špatných zpráv. Rozloučilo se s námi několik klientů denního stacionáře. Někteří na krátkou dobu, někteří bohužel trvale. A tak u nás proběhly i dvě rozlučky. Měli jsme tak příležitost zavzpomínat na vše, co jsme společně prožili a popřát jen to nejlepší.
- Kromě rozluček jsme zde oslavili také dvoje narozeniny. Jedny ve stacionáři, druhé na biblické hodině, kde si své výročí připomněla obyvatelka penzionu, která je jednou ze dvou posledních obyvatelek bydlících v Horizontu od jeho otevření.
- Poměrně hezkým zpestřením našich podzimních procházek bylo dělání ohníčku v místní komunitní zahradě. Počasí bylo pošmourné a sychravé a tak komunitní ohniště přímo lákalo k rozdělání ohýnku. Jedna z klientek denního stacionáře s sebou vzala i pár brambor, které jsme si upekli v popelu a přítomné dámy po mnoha desetiletích okusili dávnou pochoutku.
- Během listopadu tu byla na praxi studentka Zuzka. Shodli jsme se na tom, že je moc šikovná a sympatická, takže jsme ji nabídli průběžnou brigádu. Byli bychom rádi, kdybychom získali tak spolehlivého člověka pro příležitostnou výpomoc. Díky ní jsme pořídili i pár fotek ze cvičení, kde obvykle nikdo z personálu nebývá.
- Výtvarná dílna i stacionářská pekárna byly ve znamení blížícího se příchodu adventu. Na samém jeho prahu bývá slavnostní zahájení suchdolského betléma. A je již tradicí, že tu mívá Horizont stánek. Jeho smyslem je především připomenout se zdejší veřejnosti a snažit se ukázat smysluplnost našeho počínání (které je v letošním roce různými lidmi ve zpravodaji i v zastupitelstvu naší MČ poněkud zpochybňováno). V tomto stánku nabízíme k prodeji různé výrobky, které během roku s klienty vyrábíme. Potěšilo nás, že se ke stánku chodilo dívat celkem dost lidí a vyjadřovali se pozitivně.
- A tradicí je i to, že těsně před otevření betléma, tudíž těšně i před naším prodejním stánkem, bývá adventní dílnička pro (nejen) seniorskou veřejnost. Nejinak tomu bylo i letos a opět nabízíme pár fotografií. Je z nich vidět, že člověk opravdu nemusí být senior, aby se jí mohl zúčastnit.
- Také na kulturu byl listopad poměrně bohatý. Byly tu tři akce se známými a osvědčenými osobnostmi.
- Nejprve přijel Petr Kafka se svými žáky ze základní umělecké školy v Dobříši a s dětským souborem Kamínek. Jejich loňské vystoupení patřilo k tomu nejlepšímu, co zde nějaké děti předvedly, takže jsme se na ně velmi těšili. A nebyli jsme zklamáni. Mnohé z dětí jsme si pamatovali už z loňska. Zapůsobili mimo jiné svou bezprostředností.
- O týden později přišel soubor Flauto Domenica. Také tu byli podruhé. Loni zde vystoupili jako trio, letos jako duo ve složení Pavel Schrank a Martina Rechtoriková. Hráli na různé druhy fléten hudbu z různých koutů světa a z různých dob. Hudba to byla klidná a tak u všech posluchačů dosáhla celkového zklidnění a příjemně nás naladila. Byli bychom proto rádi, kdyby se soubor Flauto Domenica vrátil i příští rok.
- A na samém závěru měsíce přišel pan ing. Kálal, aby nás vzal na cestu transibiřskou magistrálou. Čekali jsme, že sem téma přiláká docela dost lidí, ale takový nápor jsme nečekali! Bylo tu 35 posluchačů, kdy jsme museli nanosit všechny židle z okolních místností. Tak hojná účast byla jistě z části proto, že pan Kálal patří mezi naše osvědčené přednášející. A jistě se na tom projevilo i téma přednášky. Transsibiřská magistrála je pojem a mnozí stáli i o to, poslechnout si osobní dojmy ze „země, kde zítra již znamená včera“. Pan Kálal nám na svých fotografiích ukázal vlaky, nádraží, ale také plné půllitry a hospody (překvapilo nás, že na Sibiři je české pivo nejrůznějších značek hojně dostupné). Dalším častým objektem byly sochy V.I. Lenina. Ale jinak si z Ruska neodnášel jen špatné dojmy. Upozornil třeba na to, že se tam – na rozdíl od svých kolegů cestovatelů z komunistické éry – nesetkal s pověstným ruským alkoholismem. Říkal, že tam za celý měsíc neviděl na ulici opilého člověka. Také upozornil na to, že památky mají ve velmi dobrém stavu a nenechávají je chátrat. A že na ulicích je celkem pořádek. Celkově to bylo velmi zajímavé a my jsme se s p. Kálalem loučili s doporučením, aby hodně cestoval a my ho zde zase mohli přivítat.