Školákům začaly prázdniny a dospělým dovolené. Klientů stacionáře se dovolené, natož prázdniny až zas tak netýkají. Ale personálu ano. Začalo náročné období, kdy vždycky někdo z nás v práci chyběl a museli za něj zaskočit ostatní.

Naštěstí nám vytrhla trn z paty Kateřina. O té jsme se také zmínili v předchozím zápise, jakožto o praktikantce, se kterou jsme si tak říkaje „sedli“. Nabídli jsme jí proto letní brigádu ve stacionáři a ona ji k naší radosti přijala. A pilně a zodpovědně zaskakovala ve výtvarné dílně v pondělí a v pátečních programech. Kateřina ale nastoupí v září do školy a s brigádničením v Horizontu bude utrum. Škoda jí : (

Ačkoli bylo léto, v kulturních aktivitách jsme  pokračovali s nezmenšenou intenzitou. Pouze biblické hodiny a bohoslužby nebyly. Kromě obvyklých dokumentárních odpolední a videokavárny, jsme – jako v předchozích pár letech v létě – promítli jednu operu. Nesetkala se však  s velkým zájmem, takže na srpen jsme do programu už žádnou nezařadili.

Nejprve přišlo Dou Tón. Loni tu byli poprvé s „pytlíkem plným Hašlerek“. Letos zahráli a zazpívali  známé písně především z operet.

Další kulturní akcí byl koncert Nikity Stěpaněnka. Tento nadaný mladý klavírista zde vystupoval po druhé. Bylo to po roční pauze, kterou strávil studiem v USA. Přišel vydat počet ze svého studia. Vybral si především Chopinovy skladby a zahrál je skvěle.

A konečně přišel cestovatel Aleš Hoffmann. Ten zde byl poprvé a doufáme, že nikoli naposled. Sjezdil toho hodně a jistě má mnoho co vyprávět.

Pro tentokrát si vybral Indii.

Červencový výlet byl reprízou výletu, který jsme podnikli před několika lety, ale v úplně jiném personálním obsazení. Vydali jsme se do Nižboru. Měli jsme domluvenou exkursi ve sklárně firmy Rückl  a pak jsme se vydali na zámek. Samozřejmě s nezbytnou zastávkou v hospodě na obědě.

Výlet se podařil, počasí nám přálo a všichni se vrátili spokojení.