V srpen 2017 bude možná znamenat přelom v „dějinách“ Horizontu. Začali jsme totiž stavět. Dlouho očekávaná – ale i obávaná – přístavba začala. Ještě si možná ani neuvědomujeme, co to všechno bude znamenat. Nejen stavba samotná a s ní spojený ruch a komplikace. Ale také závazek splácení půjčky, důležitost pokračování celého projektu Horizontu ve všech jeho částech – pečovatelské službě, penzionu i stacionáři.

VV srpnu se tedy začalo kopat. odvézt asi 30 náklaďáků hlíny. Vedle Horizontu tedy vznikl úhledný kráter. Ještě v tomto měsíci byla podlaha vylita betonem. V září by se mělo začít zdít.

Stavba zatím nijak výrazně nenarušuje provoz ačkoli s nějakým tím hlukem jsme se museli vyrovnat. Jen je zabraná asi polovina zahrady. Nicméně zbylou polovinu stále využíváme pro posezení a aktivity.

Jinak měsíc plynul poklidně bez většího vzruchu. Ve stacionáři bylo kvůli dovoleným personálu i příbuzných klientů občas méně lidí, ale panovala zde většinou dobrá nálada. Nová klientka zde rychle zdomácněla a díky své družné povaze navázala čilý kontakt s ostatními klientkami i personálem.

Na obvyklý jednodenní výlet jsme se vydali do záchranné stanice pro volně žijící zvířata občanského sdružení Panthea. Patří mezi menší stanice, není tolik podporovaná úřady a institucemi, není budovaná z „evropských peněz“. Je budovaná z nadšení a práce svých provozovatelů, kterými jsou manželé Kolomazníkovi. Ale podle našeho názoru je o to cennější.

Pak jsme se vydali do Jílového u Prahy. Na tamním náměstí, jsme vyhledali restauraci, kde jsme se posilnili a pak jsme se přesunuli do muzea, které je ve spodní části náměstí. Je tam několik expozic. Výstavu umělců s náklonností ke Keltům jsme absolvovali všichni, stejně jako výstavu o historii trampingu. Výstava o zlatě byla přístupná jen po točitých schodech, takže se na ní vydal jen někdo. Ostatní poseděli ve velmi příjemném nádvoříčku muzea se spoustou květin a soch.

O všechny srpnové kulturní  a vzdělávací akce se nám postarali stálice.

Mimořádně oblíbenou přednášející je paní doktorka Secká z Náprstkova muzea. Jako téma si vybrala to, jak se dostala kostra velryb (plejtváka myšoka) do Národního muzea. Letos je to 125  let, kdy se tam kostra, která stále budí zaslouženou pozornost, dostala.

Dalším „štamgastem“ je Adam Hermuth. Chodívá sem každé léto, aby nám zahrál na kytaru. Letos si přivedl novou spoluhráčku – Evu Svitákovou. Jako v předchozích letech hráli jemnou, tichou hudbu, která posluchače příjemné zklidní a dovolí na chvíli uniknout z ruchu okolního světa.

Pak jsme tu měli mít ještě jednoho každoročního hosta – historika Vojtěcha Čurdu, který si jako téma k přednášce vybral „Velkou říjnovou socialistickou revoluci“, od kteréžto tragédie letos uplyne 100 let.

Ale vyšší moc zasáhla a Vojtěch den před přednáškou onemocněl. Přednášku jsme tedy odročili na listopad.