Únor byl ve znamení zařizování. S koncem ledna byly dokončeny všechny práce uvnitř Horizontu. Bylo potřeba stěhovat a různě přemisťovat starý nábytek, ale také dokoupit nějaký nový.  Nové psací stoly, police, skříně, stěhování věcí – nábytku, šanonů, dokumentů … z provizorního útočiště v kůlně na zahradě atd. Zkrátka nenudili jsme se.

A opět jsme to vše dělali tak, aby se to co nejméně dotklo provozu a aby to co nejméně pocítili klienti. A když už to měli pocítit, tak pozitivně – aby se co nejlépe cítili v nových prostorách případně aby se mohli do zařizování zapojit do sestavování menších kusů nábytku ze stavebnice firmy IKEA.

Dá se říci, že ke konci měsíce bylo zařizování interiérů jakž takž dokončeno.

Přišli jsme o naši dlouholetou dobrovolnici. V únoru nám oznámila, že už k nám chodit nebude. Vydržela sem chodit 5 let.  Škoda. Klienti ji měli rádi. Ale všeho do času, Pán Bůh na věky. Pozveme ji na naše výročí nebo den otevřených dveří až bude vše hotovo.

Další co skončilo – i když snad jen dočasně – je úterní pečení alias „stacionářská pekárna“ s Danielou. Léta letoucí probíhalo pravidelné pečení s klienty v úterý dopoledne. Současné složení úterní skupiny je však pro „pekárnu“ nevhodné. Nikoho pečení nebaví a kdybychom trvali na to, že se prostě péci bude, tak bychom klienty nutili nebo manipulovali k něčeho, co nechtějí. A to zase nechceme my. Je ale možné, že pečení obnovíme až se nám složení úterní skupinky obmění. Jiné dny mají už své programy a „pekárnu“ tedy není kam přesouvat.

Jednou z poměrně nových odpoledních aktivit je „tvůrčí odpoledne“ s Denisou, naší novou kolegyní. Svou část programu s klienty má ve středu odpoledne a většinou se věnují nějakým ručním a výtvarným pracím. Výsledky těchto odpolední se nám tu množí ačkoli si výsledky mohou klienti odnášet domů. Je možné, že nám díky tomu adventní stánek nebude stačit a budeme muset hledat další příležitost k odbytu.

V únoru proběhly 3 kulturní akce. S návštěvností všech můžeme být nadmíru spokojeni. Vždy jsme museli nanosit všechny židle a stačilo to jen tak tak. Budeme muset nějaké dokoupit, abychom při každé druhé přednášce nemuseli stěhovat židle sem tam.  Jako první přišel teatrolog Vít Pokorný. Tentokrát si pro nás připravil povídání o hereckém roku Štěpánků.

O týden později přišel pan Hotovec se svým povídáním o Japonsku. Už v dospívání mu učaroval japonský meč, samurajové a s nimi i celé Japonsko a tato vášeň ho neopustila. O této zemi, její kultuře i o jejich bojových uměních umí mluvit poutavě a zasvěceně. Udržel si pozornost po celou dobu přednášky, ačkoli byla poměrně dlouhá. Bylo nabito mimo jiné (ale jistě nejen proto), že p. Hotovec je suchdolský rodák. Při této příležitosti se zřetelně ukázala potřeba nákupu nových židlí.

O další kulturně cestovatelský zážitek se nám postarala také „dítě“ jednoho z našich klientů. Byla to dcera pana Havla Olga a povídala nám o Mexiku. Byla tam už několikrát a tuto zemi si oblíbila hlavě pro atmosféru pohody a radosti, pro pestrost a pozitivní energii, kterou tam vždy vnímá a která jí nabíjí a fascinuje.

Ačkoli únor začal už skoro jarně a na záhoncích začaly vykukovat sněženky, bledule a krokusy, v polovině měsíce se to změnilo a druhou polovinu měsíce jsme trávili hluboko pod nulou a tak jsme vstoupili i do března.