Hned prvního dubna byly Velikonoce a vzápětí po nich přišlo léto. Teploty se šplhaly ke pětadvaceti stupňům a dubnové počasí letos rozhodně nebylo aprílové. Za celý měsíc nezapršelo a všechno kvetlo o sto šest. Bylo to sice příjemné ale ne normální. Už během dubna odkvetlo téměř vše co normálně kvete v květnu. Snažili jsme se rychlého jara na procházkách využít a kochali jsme se kvetoucími keři a stromy co nám síly stačily.
V průběhu dubna začaly navštěvovat stacionář 3 nové klientky. Když máme plný stav, je stacionář po všechny dny naplněný do posledního místečka (s výjimkou 1 místa v pátek), což nás těší.
Oživení ve stacionáři způsobilo, že Daniela obnovila úterní „stacionářskou pekárnu“, neboť mezi v úterní skupince klientů je už zase někdo, koho pečení a práce baví.
Lucie domluvila se s paní učitelkou z místní školy, že sem děti přijdou „na zkušenou“. Smyslem bylo, aby děti poznaly specifika a problémy stáří. Ale také to, že stáří může být veselé že přes různé problémy a neduhy mohou senioři zažívat hezké věci a příjemné chvíle, dá se s nimi zajímavě mluvit, že má smysl jim pomáhat. Snahou také bylo ukázat dětem, jak poskytovaná pomoc může vypadat, jak mluvit a chovat se k seniorům s poruchou kognitivních funkcí atd. Na základě toho, co jsme se doslechli od paní učitelky, stejně jako od našich klientů a také na základě vlastního pozorování a atmosféry, která během návštěv školáků vládla, věříme, že celá akce měla smysl a nepochybujeme, že by stále za rok za zopakování.
V dubnu jsme tu měli tři akce pro širší seniorskou veřejnost.
Nejprve přišla Markéta Kiratli. Ta tu byla už po čtvrté a vzala nás opět do světa opery. Tentokrát si připravila životopisnou přednášku o Eduardovi Hakenovi.
O týden později dorazila Elena Gordon, učitelka a mistryně tance, konkrétně tance zvaného flamenco. Ta především tančila. Slovem ji doprovázela naše kolegyně Drahomíra, která lekce flamenca pod vedením paní Gordon navštěvuje.
A koncem měsíce přišla cestovatelka Jana Troupová. Tentokrát jsme si jako téma domluvili Peru. Zatím vždy nás vzala do Jižní nebo Latinské Ameriky a zdá se, že právě tento kontinent je jí nejmilejší. A proto, že je velký tak se dá očekávat, že další přednášky (které jak doufáme budou následovat) pro nás budou objevovat nové jihoamerické končiny. Už teď se na to těšíme.
Akce, který poněkud vybočuje z naší běžné činnosti, ale úplně ojedinělá není, byl o „aprílové pečení“ neboli dílnička – či moderně řečeno – workshop s výživovou poradkyní Petro Folkovou. Kurs byl otevřený všem generacím a opravdu se tu sešli zástupci – krkolomně řečeno – předproduktivního, produktivního a postproduktivního věku. Nebylo nás moc – celkem 9 – ale všichni si to užili. V přátelské a veselé náladě se nám podařilo vytvořit bezlepkový chléb, pomazánku z kozího sýra, zákusek „Kočičí oči“, jáhlové muffiny a tapiokový pudink. A podle hesla „co si doma upečeme, to si doma sníme“ jsme téměř všechny hotové výrobky vzápětí zkonzumovali.