Prosinec byl na události opravdu bohatý. Tento měsíc je prakticky o týden kratší než ostatní, neboť co se nestihne do Vánoc, to se nestihne vůbec a týden mezi Vánocemi a Novým rokem plyne úplně jinak než kterékoli období roku.

Začali jsme hledat nového obyvatele pro byt č. 10.

Denisa nám oznámila, že ke konci roku opustí svůj poloviční úvazek ve stacionáři. Slíbila ale, že nám bude nadále brigádně pomáhat na DPP.

Začátkem prosince jedna klientka stacionáře odešla do specializovaného pobytového zařízení. A začátkem měsíce nás zastihla zpráva, že zemřela jiná dlouholetá klientka stacionáře.

Řady klientů stacionáře naopak posílily další 3 dámy – jedna chodí 1x týdně, další 2x týdně a třetí 4x týdně. Ke konci roku je tedy kapacita zcela naplněná (s výjimkou pátku, kde jsou 2 místa volná). Uvidíme, jak si zde nové klientky zvyknou – zatím to vypadá, že sem celkem zapadly.

Pokud jde o kulturu byl  prosinec dosti nabitý.

Proběhly tu například 2 kursy. Za prvé to byl už tradiční dílnička výroby adventních věnců a dalších vánočních dekorací.

Hned potom následovalo zahájení suchdolského betléma, kde měl Horizont svůj obvyklý stánek s výrobky našich klientů. Tentokráte nám počasí velmi nepřálo. Bylo poměrně zima – tak nějak kolem nuly, foukal nepříjemný vítr a celkem hustě pršelo. Přišlo proto jen málo lidí a rychle se rozešli. 

O týden později byl další kurs, a to kulinářskýna africké téma.

Kromě kursů jsme tu měli 4 kulturní akce. Jednou z nich – pro Horizont poměrně neobvyklá – byla beseda s herečkami Jitkou Asterovou a Hankou Čížkovou.

Ostatní vystupující byli tradiční a každoroční hosté. Jednak opět po roce přivál Vichr z hor na svůj obvyklý vánoční koncert. Jejich pásmo rorátů a koledy nijak nevybočovalo z tradice, ale jako obvykle potěšilo. ¨

Totéž se dá říci i o Kočovnících. Personálně se trochu obměnili, ale hráli stejně dobře jako obvykle a našli zde své věrné publikum.

Také Martin Mykiska je naším obvyklým hostem. Tentokrát nás s sebou vzal do Peru. Byl tam už mnohokrát, poprvé snad před více než 20 lety. Mohl tedy sledovat jak se země mění.

Se stacionářem jsme se opět vydali na návštěvu do mateřského centra Rybička. První setkání s nimi proběhlo právě před rokem v adventu. Od té doby jsme se sešli několikrát – střídavě u nich v budově úřadu a u nás v Horizontu. Opět to bylo příjemné setkání.  Tentokrát zde věkový rozdíl mezi nejmladší a nejstarší účastnicí byl celých 100 let – pí. Kučerové táhne na 102. a některým miminkům bylo jen něco málo přes rok.

Po roční pauze – opět způsobené tím, že loni jsme tu měli v prosinci tak trochu staveniště – jsme měli předvánoční besídku. Poprvé jsme mohli využít i nově přistavěnou část.

Dlouho před besídkou se v úterní pekárně – a někdy i mimo ni – se tu peklo.

Na besídku na chvílie přišel podívat pan starosta a ke shromážděným seniorům promluvil pár slov. Následovalo vystoupení dětí a kázání předsedy Střediskové rady. A pak už byla volná zábava. Přišly se podívat bývalé kolegyně Klára a Lenka, které rozšířený Horizont viděly poprvé. Návštěvníci se začali rozcházet kolem půl páté, ale někteří zde vydrželi až to půl šesté. Snad se zde všem líbilo a dobře se pobavili.

Jednou ráno jsme se probudili do hustého sněžení, které pokračovalo celý den. bylo to hezké, ale sníh nevydržel dlouho. Druhý den večer po něm zbylo jen pár louží. Jsme rádi, že jsme to zachytili na fotografiích. V posledních letech nebývá sníh v Praze častým návštěvníkem.