Na konci března už byly rozkvetlé nejen zlaté deště, ale i „špendlíky“, meruňky a některé sakury. Také naše oblíbená sakura v ulici U Višňovky rozkvetla.

Horizont získal novou obyvatelku pro byt č. 10. Ale o jinou obyvatelku jsme přišli. Koncem měsíce nás zastihla smutná zpráva, o jejím zesnutí.  Kromě této smutné události jsme se však mohli potěšit. 89. narozeniny oslavila jedna klientka stacionáře.

Lucie s klienty začala zahradničit. Několik dopolední se věnovali sázení semínek. A objednala vyvýšený záhon, který by byl na zahradě a pečovali by o něj klienti stacionáře.

Kanape, které jsme měli v jídelně a které nám věrně sloužilo od otevření Horizontu v roce 2001, zvolna dosluhovalo. Na několika místech bylo prodřené čalounění a bylo jasné, že letos budeme muset pořídit nějaké jiné sezení. A jako na zavolanou přišla nabídka na darování nových, resp. ne úplně nových, nicméně zachovalých. Což jsme vděčně přijali. Koncem měsíce jsme je sem nastěhovali – sluší jim to a všem se na nich dobře sedí.

V úterý 12.4. přišly do stacionáře děti a maminky z mateřského centra Rybička. Návštěva to byla zase vydařená, plná smíchu a dojatých úsměvů. Všichni si opět odnášeli dobré dojmy a domluvili jsme se, že bychom další setkání mohli udělat za dva tři měsíce v komunitní zahradě. Doufejme, že nám to počasí dovolí.

Kulturní akce jsme tu měli čtyři – každý týden jednu. Tentokrát to všechno byli „staří známí“ a osvědčení lektoři.

V prvním týdnu nám zahrálo Duo Mirka a Jirka. Hráli směs evergreenů a šlágrů pro naši věkovou skupinu – lidovky, hašlerky apod. Kromě kláves a zpěvu zazněl několikrát i saxofon.

Potom přišel Tomáš Kukal a povídal nám o své cestě do Norska. Ten, resp. Norsko, sem přilákalo zdaleka nejvíc lidí – kolem 30. Potvrdilo se, že pro Čechy je Norsko, resp. Skandinávie obecně téměř „zaslíbenou zemí“, ke které mají silný vztah, ať už tam byli (a těch mohla být z přítomných tak polovina) nebo nebyli.

O týden později přišel další každoroční host, teatrolog Vít Pokorný. tentokrát si připravil povídání o slavných divadelních hrách – od středověkého Mastičkáře až po jednu z nejoblíbenějších porevolučních inscenací, jíž je Sluha dvou pánů (kterou však nehodnotí nikterak kladně).

A na samém závěru měsíce přišla Lucie Kadochová. Poprvé zde byla loni s povídáním o Kambodži a Vietnamu. Ozvala se nám v projektu Ježíškova vnoučata. Zareagovala na naši výzvu, aby se s nám přišel nějaké amatérský cestovatel podělit o své zážitky. A protože se její přednáška líbila a přiznala se, že cestuje hodně a ráda, tak jsme ji letos požádali zase a ochotně přišla. A posluchači opět nebyli zklamaní. Tématem jejího letošního povídání byl ostrov Guadeloupe.

V březnu jsme začali s canisterapií. Po letechy k nám zavítal pejsek s odpovídajícím výcvikem. Jmenuje se Elinka a její panička Kateřina. První zkušenosti jsou velmi dobré.