Únor byl celkem smutný měsíc. Hodně lidí onemocnělo, především ve stacionáři, ale i v personálu. Ve stacionáři bylo v některé dny méně než polovina přihlášených klientů.

Kromě toho, že mnoho lidí chybělo jsme se však mohli seznámit s novými tvářemi, byť nešlo o klienty.

Do Horizontu se přišla podívat nová ředitelka Husitské diakonie, paní Kateřina Klasnová.

Jak jsme se zmínili v lednovém zápise, Alberto se přesídlil do Německa a paní farářka Kučerová postupně předává náboženskou obec CČSH své nástupkyni. A v únoru ji přivedla na seznámení do Horizontu. Nová paní farářka se jmenuje Kristýna (příjmení si bohužel zatím nepamatuji) a pokud jsme měli možnost se zeptat, tak z ní obyvatelky, které na biblické hodiny chodí, mají dobrý dojem.

Únor rozhodně nebyl bílý, tak nevíme, zda se máme bát neúrody. Rozhodně však byl mokrý. Koncem měsíce byla půda opravdu nasáklá a louže na ulicích nestíhaly uschnout. Koncem měsíce navíc prolétl Evropou hurikán Sabina. Např. Horoměřice, Únětice atd. vyřadil z dodávky elektřiny na celý den.

Ale vhledem k tomu, že byl únor – jako ostatně celá zima (během níž jsme v Praze ani neviděli sníh) – nadprůměrně teplý, začalo být „volání jara“ patrné už v době, kdy bývala krajina ještě pokrytá sněhem. Na našich procházkách jsme začal vídat sněženky, bledule, krokusy. A dokonce první kvítky na naší oblíbené sakuře v ulici U Višňovky.

Noviny stále plnil koronavirus, který se před několika týdny začal z Číny šířit do světa. Bylo jen otázkou času, kdy dorazí i k nám. V únoru to nestihl, ale hned 1.3. se v Čechách objevily první tři případy.A pak už to byla jízda.

Kromě oslabení personálu a nižší návštěvnosti ve stacionáři plynulo vše jako normálně. Peklo se, zpívalo a vyrábělo o sto šest.

Měli jsme tu 3 „živé“ kulturní akce. Všechny s docela slušnou účastí. A všichni přednášející byli už staří dobří známí.

Pan docent Minář nám tu loni povídal o své cestě do Mongolska. Při té příležitosti se zmínil, že tam byl zkoumat místní parazity, neboť je parazitolog. Letos jsme ho tedy požádal o přednášku přímo o hlavním jeho vědeckém zájmu, tedy o parazitech.

O týden později přišel pan Pavel Kukal, který k nám chodí léta a má široký rejstřík témat, především z historie a z přírody. Tentokrát si vybral přírodu, konkrétně růže. Svou přednášku nazval „Růže – královna květin“.

A koncem měsíce přišla Saša Ryvolová. Letos jsme ji požádali o povídání z Latinské Ameriky. Svůj pořad nazvala „Po stopách starých Mayů aneb Tanec s Velkým Jaguárem“.