Po zmrzlém konci října přišel poměrně mírný listopad. Připadá nám, že utekl nějak moc rychle.

Ve všech službách, které poskytujeme se nám objevily nové tváře.

Do Horizontu se už definitivně nastěhovala nová obyvatelka. Stěhování je náročné pro každého, natož pro staršího člověka, navíc oslabeného dlouhodobou nemocí. Není proto divu, že paní byla velmi unavená. Navíc nastala komplikace, že stěhovací firma jí se nedokázala nastěhovat 2 kusy jejího původního nábytku a paní si musela koupit novou knihovnu. Naštěstí má celkem dost známých. Zvláště jeden mladík jí velmi pomohl. Zabydlování jí trvalo necelé 2 týdeny.V posledním listopadovém týdnu už byla na biblické hodině i na jedné přednášce. Doufáme, že se tu bude cítit dobře a rychle se sžije s dalšími obyvatelkami i personálem.

Do stacionáře začal chodit nový klient. Nevíme zatím, jak dlouho sem bude docházet. Zatím se zdá, že hlavní zájem na jeho návštěvách má jeho rodina a on sám sem chodit zas tak moc netouží. To bychom nechtěli a rozhodně bychom ho rádi podpořili v tom, aby si svobodně vybral a využívání stacionáře případně odmítl. Nechceme, aby sem lidé chodili z donucení, jen proto, že to chtějí u nich doma. Zatím tedy považujeme jeho docházku za zkoušku. Až si více vyzkouší, co od stacionáře, personálu i ostatních klientů může čekat, tak ať se sám rozhodne. Bylo by to škoda – je to celkem vtipný chlapík a vypadá to, že ostatní klienti na něj reagují docela vstřícně.

Ve stacionáři nám naopak jedna klientka ubyla. Její stav se zhoršil natolik, že pro ni stacionář nestačil a rodina potřebuje osobního asistenta/ku.

Také v pečovatelské službě nám přibyla nová tvář. Navíc v týmu PS jsme si poněkud přerozdělili úlohy a kompetence. Definitivně až od nového roku, ale už teď jsme to na poradách hojně prodebatovávali a probírali ze všech stran. Také už teď se v něčem zajíždíme. Klientů se to nijak výrazně nedotkne, ale po pracovníky je to změna celkem výrazná.

Ve výtvarných aktivitách ve stacionáři se v první půlce měsíce pokračovalo ve vyrábění z přírodních materiálů, zatímco v druhé půlce měsíce už byl ve znamení blížících se vánoc – klientky pod vedením Hanky začaly péci cukroví.

Obě Hanky spolu s klienty na podzim vyráběli něco, čím bychom se mohli jednak prezentovat a jednak prodávat při zahájení Suchdolského betléma. Hanka N. výrobky pak připravila a udělala i panel o Horizontu – pro koho je a co se tu děje. Především díky ní tedy budeme moci na této sešlosti místní komunity Horizont důstojně prezentovat. Doufáme, že se nám podaří ulovit pár fotek, které vám ukážeme v následujícím zápise.

Z kultury jsme tu měli jednoho osvědčeného cestovatele. Druhé dvě „živé“ akce byly novinky. U obou novinek však doufáme v nějaké pokračování.

Už asi po čtvrté tu byl cestovatel a dobrodruh Martin Mykiska. Tentokrát jsme si z široké nabídky jeho témat vybrali Pákistán. Je asi zbytečné dodávat, že to byla úspěšná akce. Lidí přišlo hodně. Povídání bylo zajímavé, stejně jako fotografie. Poprvé nám tu pan Mykiska pouštěl i hudební ukázky. Je pravda, že atmosféru a ducha kultury ukázky folklorní (nebo i soudobé, ale místním lidem blízké) hudby hodně přiblíží. Viděli jsme spoustu fotek krásné přírody i spoustu zajímavých lidských typů. Posuzováno podle zdejšího zpravodajství, nemá Pákistán tu nejlepší pověst. V našich sdělovacích prostředcích je prezentován jako země talibaců, mudžáhidů a podobných fanatiků. Pan Mykiska nám tento obraz však nepotvrdil. Po lidské stránce udělal s místními obyvateli veskrze dobrou zkušenost. Nezastíral sice, že se vůči západní civilizaci vymezují. Ale všichni lidé s nimiž se setkal o tom byli ochotni  a schopni klidně a nevzrušeně diskutovat.

Poprvé tu byl pan Macků. Z nabídky jeho programů jsme si vybrali „muzeum hudebních nástrojů, přijede za vámi“. A tak sem v pátek 23.12. přivezl své muzeum hudebních nástrojů, čítající zhruba 50 kousků. Valnou část z nich pan Macků sám dělal. Některé byli kuriózní (např. trouba z hadice od pračky, na kterou nám zahrál Beethovena), některé historické (např. žaltář), některé (nadčasové (např. klarinet).

Pan Macků to vzal chronologicky od pravěku, tj. od klacků a od kostí. O každém nástroji nám něco řekl (např. z jakého nástroje se vyvinul a jakému nástroji byl předchůdcem apod) Na každý nástroj nám zahrál a my si s ním mohli zazpívat.

Posluchačů sice nepřišlo moc, ale ti, kteří přišli, byli doslova nadšení. Bezpochyby tuto akci můžeme prohlásit za jednu z letošních nejzajímavějších kulturních událostí, kterou jsme v Horizontu měli (a že jich nebylo málo).

Po přednášce se rozproudila volná debata, každý se mohl zeptat na co chtěl, prohlédnout si kterýkoli nástroj a kterýkoli si dokonce vyzkoušet. V tomto muzeu totiž neplatí ono obvyklé „nedotýkati se vystavených exponátů“. Naopak. Pan Macků nás vysloveně vybízel, abychom si je vzali do rukou a vyzkoušeli. A  posluchačky se nedaly dvakrát pobízet.

Pan Macků má na repertoáru mnoho dalších zajímavých přednášek a to nejen o hudbě. Je vystudovaný fyzik i theolog a  ve svém myšlení i teoretické práci obě disciplíny spojuje. Viděl také kus světa a hudební nástroje si sám vyrábí a umí o tom zajímavě hovořit. Jak je tedy vidět, témat k povídání je dost a dost a tak doufáme, že se s ním v příštím roce zase setkáme.

A na závěr měsíce sem přijel pan Srba z o.s. Seniorfiutnes. Toto sdružení se snaží motivovat lidi vyššího věku k pravidelnému cvičení, které je má udržet v co nejlepší kondici a zachovat či zlepšit hybnost. Zkrátka se snaží zpomalovat dopady stáří. Po Praze mají několik „cvičebních buněk“ v různých čtvrtích.

Na jeho povídání přišlo asi 10 dam, samozřejmě především těch motivovaných, které mají zájem na sobě pracovat. Pan Srba mluvil přesvědčivě a většina přítomných mohla ze své zkušenosti potvrdit přínos pravidelného cvičení. Dámy většinou cvičí doma na vlastní pěst. Většinou cviky, které od někoho odkoukaly nebo jim je někdo doporučil, případně si je samy vymyslely. Pak Srba i některé předvedl, přinesl si cvičící míče a dokonce i podložky pro cvičení vleže. To si tady u nás však nikdo netroufl.

Nicméně dámy projevily zájem o pravidelné společné cvičení zde na Suchdole. V Horizontu to z provozních i prostorových důvodů nejde. Ale z pléna vzešel nápad, zda by to nešlo na Úřadě MČ v zasedací místnosti, která je prý každé dopoledne volná. Zkusíme se zeptat. Z desíti přítomných jich mělo 7 zájem o společné cvičení pod odborným vedením 1x týdně. To už stojí za to. Navíc je pravděpodobné, že by jejich příklad zlákal i ostatní.

Pokud se to podaří, určitě vás budeme informovat.