I. Úvodní slovo ředitele penzionu

Když vzpomínám na minulý rok, nenapadá mě žádná událost, která by se mohla stát jeho stručným a výstižným symbolem, žádné adjektivum, které by jej vystihovalo.

Přesto ale byl jiný než všechny předešlé i všechny budoucí. Nejspíš asi v tom, co není vidět, ale „jen“ cítit …

Zažili jsme společně těžké chvíle, období napětí a stresu, ale snad i občasné chvíle úlevy a pocitu smysluplnosti své práce.

Ačkoli se neodehrály žádné výrazné změny ve složení personálu, ani v provozu poskytovaných služeb, neznamená to, že bychom nějak stagnovali, přešlapovali na místě, podléhali rutině a už vůbec ne, že bychom se „nudili“. Svou práci prožíváme v napětí, které vystihují zdánlivě protikladná rčení: „stojatá voda hnije a smrdí“ a „často přesazovaný strom nezapustí kořeny“

Život nám přináší dostatek změn, podnětů a vzruchů. Někdy bychom si skoro přáli, aby jich bylo méně. Víme ale, že „každý den má dost svého trápení.“ Nezbývá než se podle svých sil snažit, abychom ho ještě nepřidělávali svému okolí, ani sobě samým. Vždyť k našemu poslání patří naopak trápení zmírňovat.

To je dosti vysoký cíl a v posledu náleží především Pánu Bohu. Nicméně každý můžeme přispět svou „troškou do mlýna“. Můžeme si teď – jako každý rok – připomenout, jakým způsobem se o to snažíme my.

II. Základy a zásady

Posláním Horizontu je poskytovat komplexní sociální péči, služby a pomoc především seniorům a dospělým občanům s mentálním i fyzickým postižením, kteří nepotřebují nepřetržitou zdravotnickou pomoc a péči, zamezovat jejich sociálnímu vyloučení, poskytnout jim nové vyhovující prostředí  k životu a přiměřené sociální kontakty pomocí trvalého ubytování v penzionu, nebo je udržet v jejich stávajícím prostředí a vztazích pomocí pečovatelské služby či stacionáře a nabídnout jim rozmanité a přiměřené aktivity a životní program.

Cílem Horizontu je

– zvýšení, respektive udržení soběstačnosti uživatelů

– tam, kde to není možné, chceme usilovat o to, aby kvalita života a prostředí utrpěla co nejméně

–    umožnit prožití klidného stáří a příjemných chvil navzdory různým komplikacím, které

s sebou  vyšší věk přináší

– poskytovat pocit bezpečí, důvěry a zázemí při zachování soukromí uživatelů

– udržovat dosavadní síť sociálních vztahů, respektive spoluvytvářet a budovat vztahy nové. Tam, kde rodina není, respektive nefunguje nebo se nemůže klientovi dostatečně věnovat, se ji pokusit podle možností a přání klienta alespoň částečně doplnit

– vytvářet vztahy a komunitu mezi uživateli služeb i uživateli a personálem prostřednictvím  společných aktivit

– integrovat nově příchozí do stávajícího společenství zařízení i  okolí a pomáhat jim v orientaci a využívání místních institucí

– umožnit kontakt s různými generacemi formou otevřených a všem přístupných aktivit a formou zapojení mladých dobrovolníků do projektu

– aktivizovat a stimulovat uživatele služeb nabídkou rozmanitých programů

– umožňovat zapojení uživatelů do chodu zařízení a napomoci tak jejich seberealizaci

– citlivě doprovodit uživatele i v závěru života.

Cílovou skupinou, které se snažíme pomáhat, jsou lidé, jejichž soběstačnost je především z důvodů věku a/nebo zdravotního stavu omezena a snížena, ale přitom nepotřebují trvalou zdravotnickou péči, ani stálý dohled jiné osoby. Těm nabízíme trvalé ubytování v penzionu, ambulantní docházení do stacionáře nebo pomoc v terénu prostřednictvím pečovatelské služby.

Skupině seniorů se věnujeme proto, že ze zkušeností víme, že všichni senioři v určitém věku a situaci pomoc potřebují, a že rodina často nemůže nebo nechce se jim věnovat tak, jak by potřebovali, resp. že i rodina si potřebuje od náročné péče o svého blízkého odpočinout.

Občanům, jejichž soběstačnost je natolik snížena, že potřebují pomoc i v úkonech základní sebeobsluhy a stálou přítomnost další osoby, ale nikoli nepřetržitou zdravotnickou péči, nabízíme pobyt v denním stacionáři. Nezáleží na tom, zda omezení jejich soběstačnosti je způsobeno vysokým věkem nebo vrozeným či získaným fyzickým postižením nebo poruchou kognitivních funkcí.

Principy, na nichž naše práce stojí, vycházejí z křesťanské morálky a lze je vyjádřit slovy „láska k bližnímu“, v sekulární podobě pak „úcta k člověku“, nebo „respekt k osobě“. Ačkoli si neděláme sami o sobě iluze, že bychom byli schopni vůči našim bližním vždy jen pozitivních citů a vztahů, snažíme se, aby alespoň naše jednání vůči uživatelům i zaměstnancům těmto principům co nejvíce odpovídalo.

+ S výše zmíněnými principy je neodmyslitelně spojena svoboda, která je jednou z nejdůležitějších životních hodnot. V  praxi se realizuje především jako svoboda volby. Víme však, že právě senioři jsou o ni často připravováni, a to i svými blízkými. Odmítáme využívat jejich znevýhodněné situace, úbytku sil, handicapu apod. a zříkáme se manipulace s nimi, rozhodování za ně atd. I ti kteří nejsou schopni názory a vůli jasně vyjadřovat, jsou schopni dát najevo libost či nelibost. Motivujeme a vyzýváme uživatele, aby svá přání, návrhy, připomínky i nespokojenost vyjadřovali – otevřeně i anonymně.

+ Snažíme se, aby péče byla přiměřená každému z uživatelů, aby odpovídala přáním a potřebám každého z nich osobně a jeho zvláštní situaci a také, aby odpovídala všem jejich potřebám – duševním, duchovním, sociálním i tělesným.

+ Usilujeme o vstřícnost vůči všem a odmítáme jakékoli upřednostňování při plánování péče. Možnost využívat našich služeb je otevřená všem zájemcům cílové skupiny (s přihlédnutím ke kapacitě zařízení).

+ Při výběru klientů pro službu se snažíme o maximální objektivitu. Služby nesmí být nikomu odmítnuty na základě barvy pleti, pohlaví, přesvědčení ani osobních antipatií apod.

+ Pokud nemůžeme vyhovět všem, snažíme se, aby výběr klientů byl transparentní.

Tyto principy vnímáme jako svůj závazek vůči našim klientům i vůči veřejnosti.

III. Historie

V roce 2012 jsme si připomněli 11. výročí otevření Horizontu. Vždy při psaní výroční zpráva se ohlížíme a vzpomínáme. Vzpomínáme na všechny – klienty, zaměstnance, dobrovolníky – kteří Horizontem prošli. Každý z nich Horizontu něco dal a něco od něj dostal. Byly bychom samozřejmě rádi, aby všichni svou zkušenost s Horizontem považovali za dobrou a vzpomínali na něj rádi. Víme však, že to není možné. Ostatně ani my nevzpomínáme na vše rádi. Ale i špatné zkušenosti mohou být užitečné.

Je nám líto, že jsme si od začátku nevedli nějaký seznam a musíme spoléhat na svou paměť. Tváře v ní postupně blednou a jména se ztrácejí. Ale na někoho zapomenout prostě nemůžeme a jedno jméno se v této kapitole objeví vždy.

Jde o Martu Jurkovou, naši „matku zakladatelku“, která Horizont „v bolestech porodila“ a on jí vděčí za svou existenci.

Opět si letmo připomeňme, co bylo „na počátku“:

Byla to zkušenost paní Jurkové z jejího působení v pečovatelské službě v „dobách temna“, kdy se nemohla věnovat svému farářskému povolání. Pracovala v několika domech s pečovatelskou službou. Péče však v nich byla omezená na provozní dobu pečovatelské služby. Když se senioři dostali do tísnivé situace po skončení jejího provozu (šlo například o pády či nečekanou zdravotní indispozici), byli odkázaní sami na sebe, jakoby ani nežili v seniorském zařízení. Někdy pomoc dorazila až druhý den s příchodem pečovatelky a někdy to už bylo pozdě …

M. Jurkové v hlavě začal klíčit nápad na jakýsi mezistupeň mezi výše zmíněným domem s pečovatelskou službou a „domovem důchodců“ (který byl tehdy vnímán spíše jako nežádoucí odkladiště „přestárlých“). Bylo to však v dobách, kdy byla iniciativa spíše kárána než chválena.

To se naštěstí změnilo a v euforickém rozletu devadesátých let vznikaly neziskové organizace „jak houby po dešti“. Okovy spadly i církvím a ty mohly začít vyvíjet iniciativu v oblastech, v nichž je k tomu vybízí Evangelium. A k tomu patří i oblast sociální a charitativní, resp. diakonická. Církví československou husitskou byla založena Diakonie a misie CČSH. Ta zřídila několik středisek v různých městech. Zakládali je lidé, kteří byli nespokojení s fungováním sociálních služeb. Každý spontánně nasměroval síly tam, kam ho „srdce táhlo“ a vybral si cílovou skupinu (tehdy se ještě toto oblíbené sousloví nepoužívalo) podle svého vnitřního tíhnutí. Paní Jurková se nadále věnovala seniorům. Přemýšlela, jak zajistit nepřetržitost péče v domě, ve kterém by senioři bydleli a zároveň nechtěla udělat jakési „ghetto pro staré“. Vymyslela projekt, který nazvala „model soužití generací“: v domě, ve kterém by bydleli převážně senioři by bydlelo zároveň několik mladých lidí, kteří by byli v případě potřeby ochotni seniorům pomoci. Důležité pro ni bylo zároveň to, aby obyvatelé měli dostatek soukromí. V těch dobách byly jednolůžkové pokoje v sociálních zařízeních výjimkou.

Pro svůj záměr se jí podařilo získat velký dům v Belgické ulici na Praze 2, jež byl CČSH vrácen v rámci restitucí. Co je však už získat nepodařilo, byl dostatek peněz na jeho rekonstrukci. Co dělat?

Nezbylo než slevit z původních plánů a velký dům vyměnit za menší. Musíme říci: chvála Bohu. I když pro paní Jurkovou to tehdy asi znamenalo velké zklamání. Letos na výročí otevření Horizontu jsme se shodli na tom, že je to tak dobře. Představa, že bychom sídlili ve velkém domě v rušném centru Prahy nás skoro děsí.

Činžák v Belgické byl tedy vyměněn za vilu na Suchdole a ještě zbyly peníze na její rekonstrukci i rozšíření.

Další osoba, kterou nesmíme opomenout je Kamila (t.č.) Vaníčková – první ředitelka Horizontu. S paní Jurkovou spolupracovala již delší dobu před otevřením a účastnila se i jednání se zástupci Městské části Praha – Suchdol. Tam bylo dojednáno, že Horizont se spojí s její pečovatelskou službou a denním stacionářem. Ty se do Horizontu přestěhují a Horizont převezme většinu zaměstnankyň obou služeb.

Co jsme tu v několika odstavcích připomněli, trvalo ve skutečnosti několik let. Horizont byl koncem května 2001 otevřen a začal na Suchdole zvolna zapouštět kořeny. Mimo jiné se Horizont a pečovatelská služba podílely na pomoci při ničivých povodních v roce 2002. Sbírali jsme hygienický materiál i oblečení, připravovali jídlo pro dobrovolníky a vytopené obyvatele Sedlce. V Horizontu našly azyl 2 rodiny (jedna dočasně, druhá – seniorská dvojice – trvale), které při povodních přišla o dům.

V roce 2003 se paní ředitelka Vaníčková odstěhovala z Prahy a byl vybrán ředitel nový. V téže době odešlo vedení DM, jejíž ústředí čekalo několik let stagnace. Ještě se naštěstí podařilo pro všechna tehdejší střediska DM získat právní subjektivitu. Tím pádem se mohla vyvíjet samostatně a ochromení ústředí se jich výrazně nedotklo. Ústředí DM se probralo z kómatu až s příchodem nové ředitelky DM H. Zimmermannové.

Ale i poté fungují střediska samostatně a své zkušenosti, radosti i starosti si sdělují na společných akcích 1-2x ročně.

V roce 2006 se téměř skokem začal plnit denní stacionář. Do té doby sem chodili senioři především na obědy a kulturně společenské programy. O denní pobyt nebyl příliš velký zájem. Na tuto poptávku jsme zareagovali rozšířením personálu a zavedením pravidelných aktivizačních programů.

V roce 2007 začal platit nový zákon o sociálních službách. Horizont si zaregistroval 2 služby – denní stacionář a pečovatelskou službu. Původně jsme chtěli penzion zaregistrovat jako domov pro seniory, ale na Magistrátu hl. m. Prahy nám sdělili, že to rozhodně nepůjde ve stávající podobě (model soužití generací) a obecně to u tak malého zařízení jako je Horizont není ekonomicky únosné. Horizont tedy od té doby připomíná dům (spíš domeček) s pečovatelskou službou. Původně jsme z toho byli zklamaní, ale zpětně viděno (podobně jako u oné výměny velkého domu za malý) to vidíme jako dobré řešení a jsme rádi, že jsme se nepustili do něčeho, na co bychom neměli síly a prostředky.

Od roku 2007 se nám začal chvílemi měnit – do té doby nezvykle stabilní – personál. K jeho téměř kompletní výměně došlo především v letech 2008 – 9. Každá taková změna je náročná pro všechny strany a rozhodně to nebylo lehké. Ale i tyto změny hodnotíme kladně – pomohli nám neustrnout a nové kolegyně nás zase někam posunuly; nepochybujeme, že pozitivním směrem.

IV. Současnost

V posledních letech je složení personálu i pohotovostních dobrovolnic opět celkem stabilní, byť každý rok k nějaké menší změně dojde. Ve zmiňovaném roce to bylo jen na pozici brigádnic, které vypomáhají v dobách dovolených, školení nebo nemocí personálu. A také na pozici sociální pracovnice v PS. Kolegyně dostudovala a mohla agendu převzít od paní, se kterou jsme měli uzavřenou dohodu na „překlenovací období“.

Všechny 3 služby (obě registrované i neregistrované bydlení v penzionu) jsou naplněné.

Horizont se zapojil do „Společenství pro Suchdol“ – neformálního seskupení meších místních organizací i jednotlivců, kteří zde pro své okolí něco dělají. Členové společenství fungují nezávisle a každý zvlášť. Místní radnice se je snaží podporovat a už několikrát uspořádala setkání zástupců různých spolků, aby jejich akce navzájem nekolidovaly a zároveň, abychom o sobě věděli a pokud to lze, i spolupracovali

Příkladem může být započetí spolupráce s nadregionálním sdružením Senior fitnes o.s., což je „je nezisková organizace, která navazuje na aktivity Kardio klubu Motol a organizuje pohybové aktivity pro cvičence středního a staršího věku“. Jeho zástupci vyhledali Horizont s nabídkou spolupráce. V rozhovoru se však ukázalo, že užší spolupráce v Horizontu není reálná. Našimi obyvatelkami a klientkami jsou vesměs lidé s postižením, které cvičení v rozsahu a na úrovni, jako se praktikuje v Senior fitnesu, neumožňuje. Také prostory Horizontu jsou využívané natolik, že jsme pro jejich aktivity nemohli poskytnout azyl. Uspořádali jsme však motivační přednášku, na které jsme podchytili zájemce. Následně jsme se zájmem o pravidelné cvičení oslovili úřad MČ, zda by pro tuto aktivitu nemohl poskytnout prostor. Ukázalo se, že ano. Ještě jsme zkontaktovali zástupce Senior fitnes s organizátory místního Klubu Aktivního Stáří, kde se podařilo sehnat další zájemce. Pokud je nám známo, pravidelné cvičení na Úřadě stále úspěšně pokračuje. Kdybychom na úvodní podnět reagovali strohým: „u nás to nejde“ a nehledali cesty, jak pomoci navzdory tomu, že „u nás to nejde“ a také, kdybychom neměli vybudované kontakty a vztahy s místními organizacemi a spolky, žádné cvičení by se zde nekonalo.

Každý rok přináší nějaké změny a nové nápady. Někdy se ujmou a stanou se každoročně opakovanou tradicí (jako například společné komentované promítání fotek, které opakujeme 2x do roka), jindy se neujmou a „vyšumí“ (jako například dobročinný bazar ve prospěch Horizontu, kdy se ukázalo, že čas a energie tomu věnovaná, je naprosto neúměrná jeho finančnímu přínosu nebo v případě společné „arteterapie“ seniorů ve stacionáři a dětí z mateřského centra), případně nenajdeme čas, energii a nadšení k jejich opakování (jako tomu bylo u velmi zdařilého „tanečního odpoledne pro seniory“).

Celkově proběhl rok bez dramatických změn. O menších změnách se zmíníme na patřičných místech. Ta nejvýznamnější následuje hned v následující kapitolce …

V. Pečovatelská služba

( identifikátor služby v registru poskytovatelů soc. služeb: 2253794)

…. jde o změnu na pozici sociální pracovnice. V posledních necelých dvou letech jsme měli uzavřenu se sociální pracovnicí DPP. Uvědomovali jsme si, že to není ideální řešení a brali to jako provizorium. Na podzim tohoto roku dokončila školu kolegyně, která zde pracovala i na jiných pozicích a mohla tedy zaujmout místo sociální pracovnice ona. Pustila se do toho s vervou. Její nástup byl spojený s dalšími změnami v náplních a rolích i ostatních pracovníků. Zvýšila se frekvence porad, došlo k přerozdělení klíčových pracovníků některých klientů, musely být změněny některé vnitřní směrnice atd.

Kromě úpravy stávajících vnitřních směrnic bylo vytvořeno několik nových – tak, jak nás zkušenosti (a někdy i chyby učí), kde a co je třeba přesněji definovat.

V tomto roce jsme se pravidelně scházeli se supervizorkou. V pracovním týmu jsme se však v září shodli, že nám její přístup úplně nevyhovuje a rádi bychom změnu. V následujícím roce tedy budeme hledat supervizora nového.

Celkově jsme služby poskytli v tomto roce 97 klientům. Během roku zemřelo 9 uživatelů, 2 nastálo odešli do rezidenčních zařízeních mimo Suchdol. 4 službu přestali využívat (3 z nich dovoz obědů – nevyhovoval 2x z dietních, 1x z chuťových důvodů). Jedna klientka přestala využívat pomoc s úklidem poté, co se její stav po operaci zlepšil). Nově jsme podepsali smlouvu s 22 uživateli. Ke konci roku pravidelně službu využívalo 89 klientů.

Jednoznačně nejžádanější službou je dovoz obědů. Na Suchdole mnozí senioři bydlí ve společném domě se svými potomky. Ti jim pomohou v mnoha věcech, které PS běžně zajišťuje v případech, kdy senior není už plně soběstačný a rodina bydlí daleko.

Do terénu jsme letos dováželi obědy 77 klientům, z toho 14 z nich nově. Ke konci roku využívalo pravidelný dovoz domů 64 klientů.

Jiné služby než dovoz obědů letos využívalo pravidelně celkem 30 klientů, ke konci roku jich bylo 29. Kromě obědů je největší zájem o pomoc v domácnosti, pomoc s hygienou, o nákupy a různé pochůzky.

Častým jevem je postupné rozšiřování služeb o další úkony. Jak klientům ubývají síly a zhoršuje se zdravotní stav, zvyšuje se jejich potřeba pomoci. Poměrně často někdo projeví zájem jen o dovoz obědů a po určité době, někdy až po několika letech, začne potřebovat pomoc i v dalších oblastech. Někdo naopak služby omezí, když jeho „děti“ odejdou do důchodu a zůstanou se seniorem doma.

V následující tabulce uvádíme přehled vykonaných úkonů PS v posledním roce. Někdy je těžké péči důsledně rozlišit na jednotlivé úkony (někdo chce spíše pomoc s úklidem, někdo si chce spíše popovídat, a v rámci jedné návštěvy se „stihne“ obojí apod.).

PŘEHLED ÚKONŮ PS

	Rok 2012
Základní činnosti
Nákupy a pochůzky (jednotkou je hodina)	174,25
Praní (jednotkou je kg)	490
Žehlení (jednotkou je kg)	107
Dovoz obědů (jednotkou je úkon)	13 219
Úklidy a pomoc v domácnosti (jednotkou je hodina)	423
Pomoc s péčí o vl.os., přítomnost u klienta v domácnosti, spol. kontakt… (jednotkou je hodina)	133,25
Pomoc s hygienou, ranní toaletou (jednotkou je hodina)	215,25
Doprovod (jednotkou je hodina)	58,5
Fakultativní činnosti
Doprava po Suchdole (jednotkou je úkon)	108
Doprava mimo Suchdol (jednotkou je km)	607

V počtu klientů sice nikoli, ale v kvantitě úkonů je proti předchozímu roku patrný pokles. Porovnání s minulým rokem, resp. minulými léty umožňuje statistická tabulka na konci výroční zprávy. Do určité míry je tomu tak proto, že během roku 2011 zemřelo nebo odešlo do DpS několik klientů, kteří našich služeb využívali velmi intenzivně, třeba několik druhů úkonů několikrát týdně. V roce 2012 převažují klienti, kteří službu potřebují spíše zřídka (např. 1x za týden nebo i za 14 dní). O něco málo klesl i dovoz obědů, což je možná způsobeno i zvýšením ceny oběda i dovozného (lidé si např. berou obědy obden).

Přesto se domníváme, že o PS je relativně zájem. Naplněnost služby však kolísá. Závisí hlavně na zdravotním stavu klientů, hospitalizacích atd. Někdy o službu projeví zájem klient, který ji využívá intenzivně. Často je to tak, že nás osloví v období, kdy je situace pro pečující rodinu už příliš náročná a jsou to oni, kdo především hledá úlevu. Když už terénní služba nestačí, musí klient odejít do DpS nebo LDN.

Poté často delší čas trvá, než se uvolněná kapacita zaplní. Jsou období, kdybychom větší zájem uvítali, i období, kdy zájemce musíme téměř odmítat.

I v tomto roce proběhl průzkum spokojenosti klientů s našimi službami formou anonymního dotazníku. Dotazník je (s malými změnami) týž, abychom mohli srovnávat výsledky v jednotlivých letech.

V tomto dotazníkovém anonymním průzkumu se ptáme na spokojenost s kvalitou služeb i kvalitou obědů, s plánováním či dobu poskytování služeb, chováním personálu atd. Výsledky jsou vyvěšeny na naší internetové stránce na adrese http://www.centrumhorizont.cz/?p=1071

Domníváme se, že i letos dopadl celkem v náš prospěch. Dočkali jsme se však i kritické reakce. Obsáhle jsme o ni na poradách pracovního týmu a supervizi hovořili a snažili jsme na ni pečlivě odpovědět a vysvětlit své stanovisko. Průzkum byl anonymní, proto jsme svou odpověď nemohli adresovat přímo pisateli a svou reakci jsme zveřejnili na naší internetové stránce (http://www.centrumhorizont.cz/?p=1136), kde je stále k přečtení.

Se změnou uvedenou v úvodu kapitolky souvisí i změna pokud jde o individuální plánování, které je povinností každé soc. služby, vyplývající ze standardů kvality sociálních služeb. Po několika letech se vracíme k systému, kdy „klíčovými pracovnicemi“ jsou pečovatelky sami.

Předchozí pokus z let 2006 – 8 se nezdařil. Proto jsme se v roce 2009 pokusili tuto odpovědnost přesunout na sociální pracovnici. Ta je však s klienty ve velmi malém osobním kontaktu (což ostatně vyplývá z její pozice) a většinu informací o klientech měla zprostředkované od kolegyň – pečovatelek. Především na její impuls a po mnoha rozhovorech a přemýšlení tento systém znovu upravujeme a přerozdělujeme si role. Klientům, kterým poskytujeme jiné služby než jen dovoz obědů, budou „klíčovými pracovnicemi“ pečovatelky. Ty také převezmou vedení jejich dokumentace. U obyvatelek penzionu, které jsou také klientkami PS, to bude vedoucí. U klientů, kterým jen dovážíme obědy, to bude sociální pracovnice. Ta také povede vstupní jednání s novými klienty a bude zavádět dokumentaci klientů.

Domníváme se, že za těch pár let se situace přece jen změnila. Personál se nám částečně obměnil, kursy a semináře, které personál podstupuje v rámci povinného celoživotního vzdělávání pracovníků v soc. službách, také přinesly ovoce. A hlavně se nám velmi osvědčila naše sociální pracovnice, která je velmi kvalitní a právě ona je hnacím motorem těchto změn.

Ke konci roku 2012 vypadalo personální zabezpečení a organizační struktura pečovatelské služby takto:

Z činnosti terénní PS se získávají fotografie o poznání hůře než ve stacionáři. Proto lze považovat za některé z použitých fotografií spíše za tzv. ilustrační.

VI. Denní stacionář

(Identifikátor služby: 4721158)

Smutnou událostí byl odchod několika klientek, které stacionář dlouhodobě využívaly. Obecně platí, že čím déle klient službu využívá, tím intenzivnější vztah mezi ním a personálem vzniká. Přitom jedna z klientek, která nás loni opustila, stacionář využívala déle, než většina současného personálu. Ze stacionáře obvykle klienti odchází v situaci, kdy péče, kterou je schopná poskytovat rodina ani ve spolupráci se stacionářem nestačí. Nezřídka pak nedlouho potom obdržíme smuteční oznámení. Tak tomu bylo i v tomto případě.

V průběhu roku do stacionáře chodit přestalo 5 klientů – 2 x úmrtí, 1x odchod do rezidenčního zařízení mimo Prahu, 1x zhoršení stavu, které docházku znemožňuje, 1 klient zůstal doma s rodinou, poté co pečující příbuzný odešel do důchodu.

Nově naopak začali stacionář využívat 4 klienti. Celkově – s novými uživateli i s těmi, kteří před koncem roku stacionář opustili – jej využívalo 15 klientů. 14 z nich dennímu pobytu ; jedna klientka pravidelně dochází pouze na jeden aktivizační program (výtvarnou dílnu). 10 z nich je v nějakém stupni demence (získaném úbytku kognitivních funkcí), další 2 jsou s vrozenou mentální retardací. Další 2 navštěvují stacionář spíše kvůli společenskému kontaktu a aktivizačním programům.

Denní kapacitu máme stanovenou na 8 uživatelů. To je však hraniční počet, záleží na stupni samostatnosti resp. nesamostatnosti. Klienti navštěvují stacionář dlouhodobě a v průběhu doby nemoc postupuje a jejich stav se mění. V tomto roce navštěvovali stacionář klienti, kteří jsou již ve vyšším stupni postižení, což samozřejmě snižuje jeho denní kapacitu. 4 klienti tohoto roku byli ve 4., tj. nejvyšším, stupni postižení. Dalších 5 jich bylo ve třetím, také dosti vysokém stupni postižení. 2 jsou ve druhém stupni, 1 v prvním stupni. Dvěma letošním klientům dosud nebyl příspěvek přiznán – jedna klientka si o něj žádá, jedna mezitím zemřela.

Oproti loňskému roku se sice snížil počet denních pobytů ve stacionáři o 100.  Neznamená to však, že by personálu ubylo práce vzhledem k tomu, že v současné době převažují klienti ve 3. a 4. stupni postižení a potřebují více pomoci i v základních úkonech sebeobsluhy, nemohou být ani chvíli sami atd. 

Ke konci roku pravidelně využívalo stacionář 10 klientů. Dá se říci, že ke konci roku byla ve stacionáři volná kapacita.

Někteří uživatelé chodí do stacionáře denně; jiní si sami – či po dohodě se svými blízkými – zvolí k návštěvě stacionáře jen určité dny. Některým musíme – s ohledem na personální kapacitu – z naší strany nabídnout návštěvy ve stacionáři jen v některé dny, ačkoli by stáli o návštěvy častější. Vždy se však snažíme nabídnout alespoň něco. Preferujeme při tom ty klienty, kteří by trávili čas osaměle a kde je tedy větší riziko úrazu, a také případy, kdy jsou pečující příbuzní zaměstnaní apod. Důležité však zároveň je, aby klient byl schopen pobytu v kolektivním zařízení, kterým stacionář ve svém principu je.

Na rozdíl od klientů zůstal personál stacionáře po celý rok stabilní a byli bychom rádi, kdyby to ještě nějaký čas vydrželo.

U klientů stacionáře je kvůli různým druhům postižení a obtížím v komunikaci nutná užší (v porovnání např. s PS) spolupráce s rodinou, o což se pokoušíme. Někdy je to poněkud problematické – rodina má někdy sklon svého postiženého přeceňovat, nedokáže leckdy přijmout postižení vyplývající z nemoci. Mají pocit, že postižený příbuzný něco prostě „musí“ pochopit, umět atd. S postupující nemocí naopak svého příbuzného zbytečně invalidizují, mají tendenci mluvit, rozhodovat, dělat věci za něho … A to i v případech, kdy klient je schopen něco posoudit, vyjádřit se k něčemu, zvládnout věci sám, byť s menší pomocí či návodem, komentářem, ačkoli je to pro pečujícího mnohem náročnější na čas i trpělivost. Zároveň je to však cestou, jak postup nemoci zpomalovat a co nejdéle zachovávat dosavadní schopnosti sebeobsluhy. Tyto skutečnosti se snažíme příbuzným vysvětlovat a mluvit s nimi o tom, pokud vidíme ochotu z jejich strany. Bohužel tomu tak nebývá vždy. Změny je často třeba dosahovat postupně. Snažíme se to nevzdat, k problémovým tématům se vracet a nepřestávat mít na mysli prospěch klienta.

Pečující příbuzné je proto také třeba počítat k osobám, kterým stacionář přímo pomáhá. Díky pobytu uživatelů ve stacionáři mohou chodit do zaměstnání, vyřídit si své osobní záležitosti, lékaře atd. a od náročné péče o své blízké si odpočinout.

Do stacionáře dále chodí skupina seniorů na obědy. Někteří sem chodí nejen kvůli jídlu, ale i kvůli společenskému kontaktu s ostatními návštěvníky a personálem. Někteří z nich ze stejného důvodu navštěvují i odpolední kulturně společenské programy.

Velmi významné je využití různých podpůrných terapeutických metod a programů ve stacionáři.  Smyslem je především aktivizace klientů. Tyto aktivity přicházejí s klienty vykonávat odborní externí lektoři, kterým je stálý personál v případě potřeby ku pomoci. Ne vždy mají všichni klienti chuť se jich účastnit a tyto programy rozhodně nejsou „povinné“. Jejich střídání zajišťuje pestrost a rozmanitost v průběhu týdne a pomáhají nám i klientům strukturovat čas. I v roce 2012 jsme využívali arteterapii, muzikoterapii a fyzioterapii, reminiscenční terapii a dramaterapii. Reminiscenci jsme museli ukončit kvůli pracovnímu vytížení lektorky v jejím stálém zaměstnání. Rádi bychom ji však obnovili v novém roce s jiným lektorem, pokud budeme mít dostatek prostředků.

V tomto roce jsme opět prováděli průzkum spokojenosti uživatelů stacionáře. Průzkum provádí externí odborník – psycholog. Jedním ze základních požadavků je zkušenost s lidmi s demencí. Ten vede rozhovory se všemi uživateli – s každým zvlášť, o samotě, na rozhovor by měli mít dost času a neměli by být vyrušováni. To je časově i organizačně celkem náročné. Informace získané v rozhovorech pak zpracuje do jedné zprávy, tak abychom nemohli identifikovat jednotlivé uživatelé a zároveň zjistili, jak se zde cítí, co jim vyhovuje, co nevyhovuje, co je baví, co by chtěli změnit atd. Výsledky průzkumu jsou k přečtení na adrese http://www.centrumhorizont.cz/?p=901

V tomto roce se nám podařilo pokročit v tvorbě a aktualizaci vnitřních směrnic, požadovaných standardy kvality soc. služeb. Nemůžeme říci, že bychom už „měli hotovo“, je to nikdy nekončící proces. Ale podařilo se nám vytvořit několik poměrně podrobných směrnic pro různé oblasti práce ve stacionáři. Byly důkladně probírány a komentovány všemi stálými členy týmu (bez externích lektorů) na pracovních poradách. Na základě těchto porad byly upraveny a můžete tedy říci, že jsou společným dílem a výsledkem shody, nikoli nějakým „diktátem shora“, což je pro nás velmi důležité. Rádi bychom v tom pokračovali v příštím roce a urazili alespoň stejný kus cesty jako v roce 2012.

PŘEHLED SLUŽEB a AKTIVIT STACIONÁŘE	Rok 2012
Denní pobyt ve stacionáři (jednotkou je osoba / den)	1336
Obědy vydané ve stacionáři	3444
Celková hygiena (jednotkou je hodina)	31
Pomoc na WC (jednotkou je hodina)	107
Pomoc při jídle (vykazujeme pokud klient nepotřebuje pouze dopomoc, např. krájení stravy, ale pomoc přímo při jídle; jednotkou je hodina)	45,5
Fyzioterapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	32
Muzikoterapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	40
Arteterapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	38
Reminiscenční terapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	11
Dramaterapie (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	38
Doprava po Suchdole (jednotkou je úkon)	107
Doprava mimo Suchdol (jednotkou je km)	2116

Ke konci roku 2012 vypadalo personální zabezpečení a organizační struktura denního stacionáře takto:

VII. Penzion

Horizont se po několika letech dočkal nové obyvatelky. V průběhu léta se podařilo najít stálé umístění v domově se zvláštním režimem pro obyvatelku, jež zde nemohla bydlet kvůli následkům CMP. Byla dlouhodobě hospitalizovaná v PL Bohnice. To však bylo prodlužované provizorium. Teprve poté, co našla stálé umístění v zařízení, které odpovídalo jejímu stavu a situaci, jsme mohli hledat novou obyvatelku. Středisková rada nakonec vybrala paní, která se sem přistěhovala z Říčan. Stěhování proběhlo v listopadu. Po několika měsících můžeme konstatovat, že to byla dobrá volba. Kolektiv stávajících obyvatelek ji přijal dobře. Se všemi má dobrý sousedský, s některými téměř přátelský vztah. Je to bývalá kantorka, která se dosti angažovala v říčanské NO CČSH. Obě zkušenosti ji umožňují např. „suplovat“ biblické hodiny, když paní farářka nemůže. Ještě jí není 80 a tak poměrně snížila náš věkový průměr. Ačkoli je o něco mladší než většina ostatních obyvatelek, přesto nepochybujeme, že do Horizontu patří. Po prodělání několika závažných onemocnění potřebuje podporu a mít v blízkosti někoho, na koho by se mohla v naléhavém případě obrátit.

Ostatně většina obyvatelek se sem nastěhovala právě přibližně v jejím věku. Skoro všechny zde žijí od otevření Horizontu v roce 2001. V současné době se jejich věk pohybuje mezi 85 – 90 lety. Nejstarší obyvatelka Horizontu však v dubnu oslavila v dobré kondici už 97. narozeniny.

Samozřejmě, že v současné době potřebují obyvatelky více pomoci, než v době, kdy se sem stěhovali. Pro personál jsou v postavení klientek PS. Ale vzhledem, k tomu, že sdílíme týž prostor a je nás tu „pár“, tak na sebe více vidíme, více o sobě víme a jsme si celkově mnohem blíže. To se nemusí nutně rovnat větším sympatiím. Naopak – poté, co se začal v prostorách Horizontu úspěšně rozvíjet denní stacionář nebo kulturně společenské programy, získaly některé obyvatelky vůči zaměstnancům větší odstup. U někoho se toto napětí postupem času zmírnilo, u někoho nikoli. Nová generace obyvatelek sem však přichází v době, kdy je stacionář naplněný a je o něm informována předem. Nevnímá ho tedy jako něco nového a cizorodého.

Kromě pečovatelské služby se na odpovědnou osobu obracejí obyvatelky také s problémy, závadami a poruchami v bytech. Často jde – z pohledu dospělého zdravého člověka – o banality typu prasklé žárovky u lustru, kapajícího kohoutku atd. – ale víme ze zkušenosti od obyvatelek i klientů v terénu, že pro křehkého seniora může být jejich odstranění problém. I z toho důvodu jsou obyvatelky rády, že žijí zde a mají na koho se obrátit.

Už od roku 2005 skupina obyvatelek podporuje v rámci projektu Arcidiecézní charity Praha zahraniční studenty ve studiu. Nejprve to byl Ibrahim Sentamu z Ugandy. Ten v roce 2009 dostudoval, napsal nám, že už naši podporu nepotřebuje, ale požádal nás, bychom si místo něj vybrali někoho jiného. Vybrali jsme si chlapce z Indie. Jmenuje se Selva Kumar a můžete ho vidět na fotografii níže. Každoročně si s ním vyměníme několik dopisů. Píše nám ve svém jazyce (viz druhá fotografie), ale zároveň s tím naštěstí chodí překlad do angličtiny. O korespondenci v angličtině (z i do Indie) se stará jedna ze skupinky jeho podporovatelek. Referuje nám o svých studijních úspěších, situaci v rodině i v Indii, někdy zabrousí i do zahraničí (psal např. o bojích na Srí Lance).

Většina obyvatelek jsou členkami CČSH a tato církev pro ně vykonává „duchovní péči“. Každý týden (s výjimkou „prázdnin“) zde bývají biblické hodiny a jedenkrát v měsíci bohoslužba CČSH. Duchovní péči má starost paní farářka z Roztok, která je také členskou Střediskové rady. Samozřejmě, že ani biblické hodiny a bohoslužby nejsou uzavřeny zájemcům odjinud.

V roce 2012 zde proběhlo 36 biblických hodin a 10 bohoslužeb. Je hezkou tradicí, že vánoční a velikonoční bohoslužbu sem přichází sloužit patriarcha CČSH Tomáš Butta.

VIII. Kulturně – společenské akce pro seniory

Tato část služeb vznikla původně spontánně, jako snaha obohatit život obyvatelek penzionu, které už nemohly za kulturou vyrážet tam, kde se obvykle odehrává. Podle hesla „když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi“ se snažíme dovážet kulturu k seniorům, když oni sami za ní nemohou.

Původně to byli přátelé a známí někoho z personálu a známí našich známých. Také jsme hledali (někdy i úspěšně) cestovatele a dobrovolníky na internetu. Postupně se nám vytvořila skupinka lidí, kteří jednou za rok nebo za dva dojdou, popovídají o svých cestách, promítnou fotky, zahrají, zazpívají …

V roce 2008 jsme poprvé získali grant od Letiště Praha a.s. (dnes Letiště Václava Havla), kde bylo počítáno i s kulturou pro seniory. Mohli jsme si sem zvát i hosty, kteří nechtějí vystupovat zadarmo, protože to pro ně není pouze koníčkem, ale i obživou. Nejde o nijak zvučná jména. Do našich skromných podmínek, kdy se tu zřídkakdy sejde víc než 20 posluchačů, by možná ani nepřišly a rozhodně bychom je nezaplatili. Jde spíš o začínající či poloprofesionální umělce či cestovatele. Každopádně se tím, že si sem zveme i lidi zvyklé na veřejné vystupování, celkově zvedla kvalita těchto programů.

K Letišti se v roce 2011 přidala s finanční podporou kulturních aktivit pro seniory i MČ Praha – Suchdol. Obě instituce nás podpořily i v roce 2012.

K akcím v Horizontu se přidaly postupně i akce výjezdní. V roce 2005 jsme uspořádali výlet za bývalou paní ředitelkou Horizontu do Opočna. Povedl se, což nás inspirovalo k tomu, že od roku 2006 jezdíme v sezoně na výlety pravidelně alespoň 1x za měsíc. Zpočátku opět dobrovolnicky. V posledních 2 letech díky podpoře Letiště a MČ můžeme občas použít dopravu profesionální firmy.

Kromě akcí s živým vystupujícím zde konáme ještě promítání celovečerních a dokumentárních filmů.

V Horizontu se také koná pedikúra a masáže pro seniory.

KULTURNĚ SPOLEČENSKÉ AKCE

	2012
Videokavárna	11
Promítání dokumentárních filmů	40
Společenská odpoledne pro seniory	2
Koncerty	11
Dětská vystoupení	1
Přednášky a besedy	20
Výlety	7
Pedikúra (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	88
Masáže (jednotkou je návštěva pracovníka v zařízení)	48

IX. Dobrovolnictví

Mladí lidé, kteří zde vykonávají pohotovostní službu, se nám tu střídají samozřejmě častěji, než obyvatelky-seniorky. Dvě z nich zde sice žijí dlouhá léta, ačkoli už nestudují. Pro jiné je to však dočasné působení během studia. V roce 2012 jsme proto museli jednu „pohotovostní dobrovolnici“ hledat. Nová slečna je spolehlivá a doufáme, že nám tu nějaký čas vydrží. Obecně se dá říci, že čím jsou tu děvčata (v současné době, dříve to byli i mladí muži) déle, tím užší vztah mezi nimi a obyvatelkami utvoří a tím větší důvěru v ně mají (i když samozřejmě záleží i na individualitě a typu každé z nich). Jedna z „pohotovostních“ dobrovolnic hraje na housle a každý rok sem 1-2x přijde se svými kamarády zahrát. Jindy zase během víkendové služby pustí obyvatelkám nějaký film apod.

Kromě těchto „pohotovostních dobrovolnic“ sem přicházejí dobrovolníci hrát či přednášet. Někteří z nich jsou stálí a chodí sem každý rok či dva. Každoročně se nám podaří „ulovit“ někoho nového. Někdy se stane příslovečným „dobrým holubem“ a po nějakém čase se sem vrátí a vystupuje pravidelně. Jindy jde o jednorázovou akci a už ho zde víckrát neuvidíme.

V roce 2012 zde vystoupilo 10 takových příležitostných dobrovolníků + 2 hudební soubory.

X. Statistika služeb a aktivit v letech 2006 – 2012

Jde o souhrnnou statistiku za celou organizaci, tj. za obě registrované služby (denní stacionář a pečovatelkou službu) plus doprovodné programy a fakultativní služby.

Při prohlížení tabulky je třeba mít na paměti, že zatímco některé služby se dříve počítaly na „úkony“, od roku 2007 jsou přepočítávány na hodiny.

Tato tabulka samozřejmě nevyčerpává všechny aktivity Horizontu. Akce, které se nám „nevešly“ do žádné z položek jsou např. návštěvy z několika základních škol, během nichž se děti ptaly seniorů na dětství, nebo pomoc a účast dětí a učitelek při arteterapii, návštěva SDM Sedlec s klienty stacionáře a naopak návštěva jejich klientů na koncertu v Horizontu, výměnná návštěva stacionáře v domově E. Purkyňové v Šolínově ulici, výstava výrobků stacionáře v místní knihovně, taneční odpoledne pro seniory, „fotoodpoledne“, dobročinný bazar atd.

Není-li uvedeno jinak, je u jednotlivých služeb jednotkou hodina.

	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012
Nákupy a pochůzky	103	207	196	238	242,25	204	174,25
Dovoz obědů	10612	13573	13846	15559	17250	16931	16663
Úklidy a pomoc v domácnosti	454	597,75	607	624,75	641,75	525	423
Praní prádla *	133	190	173	207	177	146	98
Pomoc s hygienou, ranní toaletou, WC	268	361,5	478	331	372,25	293	374
Žehlení **							107
Podání jídla postiženému	484	261	205	272	290		45,5
Přítomnost a drobná pomoc u klienta společ. kontakt v domácnosti	801	327	111	36,5	16,5	51	133,25
Denní pobyt ve stacionáři		579	895	1379	1251	1436	1336
Doprovod	11	107,25	170	121	47,5	58	58,5
Fyzioterapie +	36	22	33	31	43	37	32
Muzikoterapie +			17	25	24	24	40
Arteterapie +		11	30	36	41	36	38
Reminiscenční terapie +						12	11
Dramaterapie +						30	38
Pedikúra +	23	27	69	70	75	89	88
Masáže +	43	55	45	38	41	44	48
Doprava po Suchdole ++			547	1350	1132	732	215
Doprava mimo Suchdol ++			752	1164	1789	1830	2723
Trénink paměti	10	9
Bohoslužba	20	22	19	19	17	18	10
Biblická hodina	38	37	38	43	39	40	36
Videokavárna	12	11	11	15	16	11	11
Hudební kavárna	32	36	28	33	35
Promítání dokumentárních filmů	38	33	38	41	45	40	40
Společenská odpoledne pro seniory	4	4	3	3	3	3	2
Koncerty	13	13	10	12	10	14	11
Dětská vystoupení	1	1	1	4	4	2	1
Přednášky a besedy	20	21	22	25	23	20	20
Výlety	9	11	9	9	8	8	7
Kursy pro seniory		2	1	1	1	1

* uvádíme počet praček

** jednotkou je kg

+ uvádíme počet návštěv odborného pracovníka v zařízení, nikoli počet hodin nebo obsloužených klientů

++ jednotkou je jedna cesta na území MČ Praha – Suchdol (nejčastěji jde o dopravu do stacionáře, střediska os. hygieny, k prakt. lékaři apod.)

+++ jednotkou je 1 km (nejčastěji jde o dopravu do stacionáře, na vyšetření do nemocnic apod.)

XI. Plány do budoucna

V novém roce začne platit nový občanský zákoník. Bude to pro nás znamenat změnu formy právní subjektivity. Ještě nevíme, jak se budeme registrovat – zda jako spolek, ústav či nadace… Obáváme se, že to bude spojenou se značnou administrativní zátěží. Byli bychom rádi, kdyby nám v tom pomohlo ústředí DM CČSH. Bylo by dobré, kdyby jednotlivá střediska postupovala společně a transformovala se v organizace stejného druhu podle nového zákoníku.

Pokud jde o budovu, zdá se nám nejdůležitější instalovat zábrany proti padajícímu sněhu a ledu, jehož kusy nám při obzvlášť bohaté sněhové nadílce padaly na cestu od zadního vchodu budovy na ulici. Tj. do míst, která někdy využívá personál i klienti stacionáře k odchodu, když je ve společenské místnosti nějaký program. Také stěny volají po vymalování a linoleum po výměně. Alespoň něco z toho bychom rádi uskutečnili v následujícím roce. Ve společenské místnosti i v kancelářích se objevují občas vlhké skvrny. Pak zase ustoupí, ale dřív nebo později nás oprava izolace asi nemine.

Z jakéhosi semináře přišli kolegyně s informací, že pro klienty s demencí působí blahodárně pohupování v houpačce. Prý je to opakovaně potvrzené zkušenost ze zařízení s touto cílovou skupinou. I my bychom tedy v následujícím roce pro naše klienty ze slíbeného sponzorského daru rádi pořídili nějakou pevnou stabilní houpačku. Může se to zdát jako zbytečný luxus či nadstandard. Ale kdo ví, jak náročná je péče o lidi s demencí, ví i to, že do všeho, co na osoby s tímto syndromem může působit uklidňujícím, uvolňujícím, relaxačním způsobem, se vyplatí investovat.

Především však bychom všechny služby pro seniory, které poskytujeme, rádi udrželi ve stejném rozsahu. Rozšiřovat je nemůžeme s personálních i prostorových důvodů.

XII. Finanční zpráva

Výnosy i výdaje uvedené v grafech a tabulkách níže jsou za celou organizaci, nikoli za jednotlivé služby. Vyúčtování za jednotlivé služby předkládáme institucím, které nás podporují, pokud je tento požadavek součástí darovací smlouvy či rozhodnutí nebo pokud o to tyto instituce projeví zájem.

PŘÍJMY:

VÝNOSY:
celkem:	3 925 338 Kč	100%
příjmy od klientů	1 314 821 Kč	33%
Ministerstvo práce a sociálních věcí	1 047 000 Kč	27%
Jiné ostatní výnosy (včetně plateb klientů za obědy)	905 384 Kč	23%
MČ Praha-Suchdol	402 500 Kč	10%
Magistrát HM Praha	110 000 Kč	3%
Letiště Praha a.s.	81 000 Kč	2%
Sponzorské dary (včetně Tříkrálové sbírky)	64 633 Kč	2%

VÝDAJE:

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme především Pánu Bohu za vše

a dále

DĚKUJEME

– našim klientkám a klientům za trpělivost, s jakou snášeli případnou nedokonalost našich služeb i nás samých,

– našim milým kolegyním a spolupracovnicím Romaně Miňovské, Haně Novotné, Mirce Gardelkové, Petře Vojáčkové, Vlastě Balcarové, Miriam Žilkové, Editě Lachmanové, Hance Jamriškové, Zlatě Fořtové, Drahomíře Brokové a dalším za podobnou snášenlivost vůči nám i občasným rozmarům našich klientek a klientů,

– našim „pohotovostním“ dobrovolnicím Táně Toma, Doubravce Vokáčové, Drahomíře Rezkové a Monice Zderadíčkové za bdělost a ochotu při jejich službách,

– Haně Čížkové za nezištnou, dobrovolnou, ochotnou a obětavou pomoc ve stacionáři,

– Ministerstvu práce a sociálních věcí, Městské části Praha – Suchdol, Magistrátu hlavního města Prahy, Letišti Václava Havla Praha a.s. a našim sponzorům ing. Vladimírovi Hynkovi, Zdeňkovi Skálovi za finanční podporu,

– dr. Z. Fořtové, M. Loewovi, dr. M. Secké, dr. K. Kovařovicovi, dětem a paním učitelkám z mateřské školy „U Lesa“ a M.Šámalovi , prof. J. Křivohlavému, P. Sladkému, B. Klablenové a M. Křiváčkovi, J. Sauersteinové a příležitostným hudebním „tělesům“ Vichr z hor a Kočovníci za věnovaný čas, za ochotu a pečlivost, s jakou si připravili svá vystoupení a programy pro naše seniory a seniorky,

– za příkladnou ochotu a spolupráci DĚKEJEME

– panu starostovi Petru Hejlovi, Janě Krulíkové, Ludmile Knappové a Zuzaně Krumholzové z Úřadu MČ Praha – Suchdol

– našim účetním Marku Sezimovi a firmě Finesa,

– členům střediskové rady Jiřímu Füzérovi, paní farářce Jarmile Kučerové, Emilii Urbanové, Magdaleně Turchichové a Romaně Miňovské,

– panu doktorovi Jozefu Čupkovi a paní doktorce Jiřině Majerové a jejich zdravotním sestrám Kláře Procházkové a Anežce Hronkové,

– Michaelovi Šandovi a zaměstnancům restaurace Na Farmě

a všem dalším dobrým duším, na něž jsme pro množství jmen a pro naši slabou paměť zapomněli, za vše dobré, co pro nás udělali. Věříme, že nic z toho nakonec zapomenuto nebude a skryto nezůstane.