• Už začátkem února jsme tady na Suchdole viděli kočičky – myslíme ty rostlinné, kočiček živočišných máme na zahradě dostatek celoročně. Někdy v půlce měsíce jsem viděli první dva květy zlatého deště. A koncem měsíce už se sedmikrásky a sněženky bělaly snad na každé zahrádce.

• Do stacionáře nám přibyly dvě klientky a probíhala jednání s dalšími zájemci. Jedna klientka chodí 2x týdně, jedna jenom jednou. Také k nám měl začít chodit další pán. Už to vypadalo, že se nám stacionář poměrně hezky zaplňuje. Ale nechvalme dne před večerem – jedna j těchto dvou nových klientek byla koncem měsíce hospitalizována. Nicméně doufáme, že se brzy vrátí domů i k nám. A zmíněný pán si to na poslední chvíli rozmyslel.

• Ve stacionáři je situace stále ještě taková „neusazená“. Klienti často mění den, kdy chodí (leckdy kvůli problémům s dopravou), každou chvíli chodí někdo nový, přičemž nevíme, zda sem bude chodit nadále a kdy to vlastně bude, příbuzní se v péči o klienty střídají, což vede k dalším změnám a absencím, někdo má přijít na zkušební den, ale na poslední chvíli dá vědět, že nepřijde nebo že je nemocný atd. Rádi bychom dosáhli větší stability, nicméně jsme rádi, že stacionář už tak nezeje prázdnotou, jako tomu bylo po letních prázdninách.

• Zadali jsme inzerát, abychom našli nástupkyni dr. Fořtové na muzikoterapii alias hudební aktivity. Pár lidí se ozvalo a v únoru probíhaly rozhovory se zájemkyněmi. Naostro bychom rádi začali v druhé půlce března. Zatím jsme alespoň jednou využili přítomnosti hudebně založené praktikantky, která s sebou přinesla flétnu a s klientkami si aspoň na chvíli zazpívala.
  V březnu budeme zadávat další inzerát a to na dramaterapii.

Pokračovala setkání „klubu pamětníků“ a vypadalo, že jsou čím dál oblíbenější.

Po dalších pěti setkáních bude krátká pauza a od půlky března začne další cyklus. Účastníci se zapojují různě – někdo více poslouchá, někdo více mluví. Někdo nosívá památky a fotografie, někdo ne. Určitě nejvíc fotografií se sešlo při vzpomínání na svatbu – tuto událost měli zdokumentovanou i lidé, kteří celkově moc fotek nemají. Bylo zajímavé sledovat, jak kdo vypadal „v květu mládí“.

Jedna výtvarná dílna byla také taková „reminiscenční“. Hanka klientům promítala fotky za celá ta léta, po která výtvarnou dílnu vede. Byly to jednak fotky výrobků a za druhé fotky z „výrobního procesu“. Mohli jsme na nich vidět spoustu klientů, kteří do stacionáře chodili a přiložili ruku k dílu. Žádného z nich však už na tomto světě neuvidíme. Několik let staré fotky vyvolaly vlnu vzpomínek i dojetí.

V únoru jsme tu měli dvě přednášky.

• První byla přednáška Milana Kopečného o Jihoafrické republice.

Díky panu Kopečnému jsme tedy viděli kus krásné přírody z druhé strany zeměkoule, ale i rány způsobené léty rasistického režim apartheidu, se kterými se místní obyvatelé stále potýkají. Pan Kopečný je dobrý řečník a tak doufáme, že se k nám zase někdy vrátí a vezme nás na zase jinam.

• Další přednášející byl osvědčený doc. Pavel Beneš. Byl zde už potřetí. Poprvé povídal o svých dlouhých pobytech v Indii, podruhé nás vzal do Thajska a teď do třetice do Izraele.

Naši stálí návštěvníci ho tedy už znají a vědí, že mluví zajímavě a srozumitelně. Navíc je to suchdolák a je tu celkem známý, takže není divu, že bylo nabito. Museli jsme nanosit všechny židle a stejně to stačilo jen tak tak. Poslechli jsem si zážitky z cest a viděli mnoho památných i turisticky atraktivních míst spojených s životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista, ale i památná místa pro vyznavače judaismu (hrob krále Davida, pevnost Maseba, zeď nářků) i islámu (chrám na skále atd.).
Posluchači – z nichž část v Izraeli byla a někdo se tam naopak chystal – byli nadmíru spokojení a někteří zůstali ještě po skončení přednášky, aby si navzájem sdělili své dojmy a zážitky ze svaté země nebo „tahali rozumy“ z pana Beneše ve snaze se na cestu důkladně připravit.

• Na závěr je třeba se zmínit o malé přestavbě zadní kanceláře, kterou spolu sdílí Daniela, Klára a někdy i Míša. Kolegyně se domluvily, že by rády do kanceláře druhý psací stůl, aby tam mohly pracovat dvě zároveň. Aby se tam vešel, tak bylo potřeba různě přestavit nábytek a police. A když už se s tím začalo hýbat, ukázalo se, že je potřeba i vymalovat. Tak se do toho daly. A výsledek stojí za to. Nabízíme ukázku ve stavu před přestavbou, několik záběrů z pracovního procesu a stav po akci.

PŘED

PŘI

PO