V listopadu jsme začali cítit, že nastal čas zvolna se loučit s tímto rokem. Také jsme začali cítit, že se loučíme s jednou z klientek stacionáře. Bylo to už druhé loučení. Na září už byla umístěna ve specializovaném zařízení, ale rodina nebyla s péčí a prostředím spokojena. Paní tam byla depresivní a stále se ptala na návrat domů. Rodina se tedy rozhodla vzít ji zpět a paní začala zase chodit do stacionáře. Zdálo se nám, že v průběhu října se její psychický stav zlepšoval a víc se smála. Avšak asi v polovině listopadu došlo k prudkému zvratu. Byla nezvladatelně neklidná, úzkostná a agresivní. Celý svět se jí stal nesrozumitelný. Péči, kterou jsme jí mohli poskytnout nestačila. Jako naschvál její dcera odjela na dovolenou. Bylo jasné, že její manžel, který je na vozíku, s ní nemůže být celé dny sám doma. Snažili jsme se to v ní ve stacionáři zvládnout. Pro všechny zúčastněné to byly neuvěřitelně těžké, vyčerpávající až zničující tři týdny. Nakonec to už jednou v sobotu manžel nevydržel a zavolal jí sanitku. Z nemocnice už se nevrátila. Po několika týdnech jí rodina našla jiné specializované zařízení, se kterým jsou snad spokojeni.

Všichni jsme její odchod vnímali jako úlevu. Na druhou stranu však se nám po ní stýská. Chodila k nám dlouho, zvykli jsme si na ní a měli jsme ji rádi i pro její veselou, vřelou povahu, touhu pomáhat atd. Byla taková celá léta, co k nám chodila. Až v poslední době jí nemoc změnila k nepoznání. Doufáme, že se lékařům podařilo její neklid a úzkost kompenzovat, pokud možno bez větších vedlejších účinků.

Nově do stacionáře naopak přibyl nový pán. Chodil jen 2x týdně, ale také jsme si s ním užili. Jako silný kuřák kvůli své nemoci nedokázal mít na paměti, že v Horizontu se nekouří. Několikrát se nám nepodařilo mu to včas připomenout a on nám proklouzl ze zahrady do jídelny se zapálenou cigaretou. Také – opět kvůli své nemoci – nerozlišoval své věci od cizích a měl sklon považovat vše za své. Než jsme si na to zvykli, zažili jsme několik dosti prekérních situací.

Jinak byl ale fajn a byla s ním zábava. Dokázal vymýšlet nejneuvěřitelnější vysvětlení a zdůvodnění pro nejbanálnější situace a události. S každým příchozím se hned dal do řeči a každého dokázal pobavit.

Z našich obyvatelek prožily všechny dámy listopad klidně a spokojeně – jen jednu dámu trápily vleklé problémy se zuby.

A ještě jedna dáma si prožila velmi nepříjemnou situaci. 25.11. byla ve svém bytě okradena. 2 muži kolem 50ti let na ní zazvonili, že s ní potřebují mluvit. Dům jim otevřela bzučákem. Ve druhém patře potkali na chodbě jinou obyvatelku a ptali se jí, kde najdou pí. Tichou. Té říkali, že pro ni mají vzkaz od její známé Evy. Paní sama navrhla příjmení, o kterou Evu by mohlo jít. Oni ji to jen potvrdili. Měli jí prý od ní vyřídit pozdrav. Zdrželi se u ní asi půl hodiny. Jeden z nich si řekl o pití. Pak chtěli rozměnit 2000 bankovku, ona jim ji rozměnila, čímž ukázala, kde má cennosti. Asi půl hodiny po jejich odchodu otevřela sekretář a všimla si, že věci v něm jsou jinak uspořádány. Hned vše zkontrolovala a zjistila, že jí chybí nějaké zlaté předměty. Obálky s penězi byla naštěstí na svém místě.

Zavolali jsme policii, přijel i kriminální vyšetřovací tým, sejmuli otisky prstů a stopy DNA ze sklenice, ze které jeden z mužů pil. Svolali jsme schůzku obyvatelek, kde jsme je o tom informovali a vyzvali k opatrnosti. Samozřejmě, že nikdo moc nepočítal s tím, že by se pachatele podařilo dopadnout.

Pro stacionář byla pěkným oživením návštěva v stacionáři pro mentálně postižené v Sedlci. Uskutečnila se v rámci programu Prahy 6 „Veřejná služba“. Na tento výlet jsme měli mimořádně hezké počasí, což nám umožnilo pokochat se výhledem, který z SDM je. V SDM Sedlec nás přivítali a hned následovalo občerstvení – káva a vlastnoručně upečená koláč. Byl ho pro každého pořádný, jistě čtvtkilový kus.

U kávy nám paní ředitelka povídala o jejich zařízení a klienti ji velmi spontánně doplňovali. Po občerstvení dostal každý z nás malý dáreček, pochopitelně že vyrobený klienty zařízení.

Pak nás celým domem provedla, ukázala učebny a dílny a informovala nás o programech, kterým se věnují. Zaujala nás zvláště keramická dílna. Hned nás napadalo, že bychom to také mohli zkusit a domluvili jsme se, že od SDM odkoupíme nějakou hlínu. Slíbili, že nám naše výrobky vypálí.

Mezitím se klienti SDM převlékali do kostýmů a připravovali se na to, aby nám přehráli své vlastní divadelní představení, které mělo být (a bylo – i když ten dortík také nebyl špatný J ) zlatým hřebem celé návštěvy. Představení bylo „ze života hmyzu“, plné písní a tanců. Bylo velmi půvabné. Potlesk, který následoval byl opravdu zasloužený. Obdivujeme zejména vervu, nasazení a nakažlivou radost většiny účinkujících.

A týž den odpoledne bylo další představení, tentokrát hudební a určené všem zájemcům. Letos už podruhé nás navštívila paní Škampová. Tentokrát si připravila pořad s názvem „Kontrasty v díle velkých skladatelů“. Paní Škampová ví, že u nás má věrné a nadšené příznivce, kteří rádi poslouchají její hru i slova. Můžeme jen vyjádřit lítost, že jí zdravotní stav i celková zaneprázdněnost nedovolují, aby k nám chodila častěji.

A o týden později jsme tu měli pro změnu světoběžníka. Učitel Rostislav Konopa si v roce 2007 – 8 udělal „Velké prázdniny“ a se svou přítelkyní vyrazili na cestu po Asii. Strávili tam opravdu celý rok a projeli ji křížem krážem. O své cestě mají internetový cestopis se spoustou fotografii. Alespoň zlomek ze svých bezpočetných zážitku pak převyprávěl pan Konopa i nám. Samozřejmě promítl i mnoho fotek. Zvlášť část promítání, nazvaná „Tvář Asie“ všechny posluchače velmi zaujala a z publika se ozývalo „pochvalné mručení“. Byly to portréty nejrůznějších zajímavých lidí nejrůznějšího věku, pohlaví, náboženství, národností a ras atd.

Přinesl nám také nějaké zajímavé předměty – např. černý kamínek, který po nasvícení baterkou odrážel zvláštní světelný obraz, různé asijské bankovky atd. Všechny posluchačky nadchla a tak nezbývá než ukončit slovy, kterými často končíme zprávu o nějaké akci v Horizontu – kéž by se k nám zase časem vrátil.

Poslední víkend v listopadu se otvíral Suchdolský Betlém. Letos jsme tam měli už podruhé „prodejní stánek“, u kterého jsme nabízeli k prodeji výrobky z naší arteterapie. Letos byly hlavním „tahákem“ přáníčka vyrobené z voskovek a křídového papíru za pomoci staré žehličky. Dál tam bylo pár svícínků, korálů atd. Zájem a tržba byly slušné (kolem 1000 Kč), byť jsme nevydělali tolik co loni.

A hned následující den, v neděli odpoledne jsme tu měli adventní dílničku. Byl to už 3. ročník. „Tvrdé jádro“ účastnic zůstalo stejné, ale pár nových tváří se tu objevilo. Lektorka Pavlína se nám nezměnila. Ale její kolegyně Jana byla doma s čerstvým miminkem, tak si přivedla jinou kamarádku. Zase tu byla příjemná atmosféra, výrobky se zase povedly a tak doufáme, že si za rok dáme zase reprízu.

A na samém závěru měsíce se uskutečnila další akce z programu MČ Praha 6 „Veřejná služba“ – koncert dětského souboru Bělásek. Čekali jsme nějaké tradiční lidovky za doprovodu piana. Ale Bělásek si přinesl klávesy s naprogramovaným docela moderním rytmickým doprovodem. Jejich vystoupení bylo veselé, rozverné a dynamické. Používaly různé rekvizity, skákaly, výskaly. . .

Z moderní hudby a písniček se nám naše seniorky zdály zpočátku poněkud zaražené, ale dětská energie se je brzy získala a jejich tváře se rozzářily.

Na tento koncert přišla skupina klientů ze SDM Sedlec, kde jsme byly se stacionářem na začátku měsíce. Těm se koncert líbil hned od začátku a dávali to patřičně najevo. Tak doufáme, že za rok zase nashledanou, Bělásku!