- Únor začal krásným počasí, kdy bylo vše cítit jarem a ze záhonů na nás vykukovalo čím dál více sněženek, bledulí i krokusů. A pak to celé zapadlo sněhem na pár dní. I v takovém nečase jsme však vyráželi na procházky.
- Celý měsíc jsme tu měli praktikantku Eriku, která se zde brzy rozkoukala a především Drahomíře se stala vítanou pomocí. Možná ji zahlédnete i na našich fotografií. Poprvé letos se vrátila naše dlouhodobá dobrovolnice pí. Kohoutová. Dámy ji přivítaly moc hezky a ona zase zajela do starých kolejí – chodívá v pondělí po obědě na odpolední kávu popovídat si s klientkami a pak zůstává ještě na výtvarnou dílnu, kde je Hance pravou rukou.
- Velkou události se stala výstava obyvatele penzionu pana Přibyla. Uspořádala ji Magda Vovsová v místní knihovně. Byla to první výstava, kterou pan Přibyl v životě měl. Vernisáž proběhla v pondělí odpoledne, které se kromě dcery pana Přibyla zúčastnili i dva studenti Hanky, klienti a personál stacionáře. Pan Přibyl. celý život maloval „do šuplíku“ a jsme rádi, že se alespoň zlomek toho dostal z šuplíku ven. Byli bychom rádi, kdyby tato výstava mohla mít třeba příští rok pokračování v Alšově kabinetě. Rozhodně je z čeho vybírat.
- A když už jsme u těch neobvyklých akcí, nesmíme opomenout návštěvu kina Lucerna s klienty stacionáře. Pokud nás paměť neklame, byla to první společná návštěva kina v dějinách Horizontu. Začátkem roku se do kin dostaly hned 2 filmy o Lídě Baarové, která pro generaci našich klientů byla velkou hvězdou. Z obou filmů jsme si vybrali dokument Heleny Třeštíkové. Film nám přišel zajímavý a všichni byli rádi, že ho viděli. Všichni se shodli na tom, že by za čas zase rádi zašli do kina.
- V únoru oslavily dvě obyvatelky Horizontu narozeniny. Jsou to dvě z našich čtyř devadesátnic. Jak je obvyklé, chtěly s ostatními oslavit svá výročí na biblické hodině, což se jedné z těchto dam podařilo.
- Daniela s klienty v rámci „klubu pamětníků“ vyrobila tabuli s názvem „Přátelé Horizontu“. Každý z pravidelných účastníků klubu tam má svůj koutek, kde jsou jeho fotky z různých období života, důležité vzpomínky či obrázky, které jej nějak vystihují. Panel se velmi povedl a zdobí tu stěnu salonku, na které dříve visel „Strom vzpomínek“.
- Oživením programu stacionáře bylo i předvádění didaktických her či pomůcek a zvláště pak krátká, ale milá návštěva dětí z MŠ v Gagarinově ulici, které nám zazpívaly pár písni.
- V únoru jsme tu měli dvě akce:
- První byla přednáška doc. Pavla Beneše. Už několik let k nám pan docent chodí každý rok povídat zážitky a promítat fotky ze svých cest. Tématy přednášek se postupně stále více přibližuje – nejprve jsme s ním byli v Indii, rok na to v Thajsku, pak v Izraeli a letos nás vzal na Broumovsko a do Adršpašských skal. Zájem nebyl o nic menší, než když byly na programu exotické kraje a tak těšíme se na další přednášky.
- Druhým hostem byl pan Martin Mykiska, který nás vzal na dlouhou cestu Amazonií. Povídal nám o svých setkáních s kovboji, kteří vypadali úplně jinak, než Charles Bronson a spol. O svém setkání s tarantulí, která jeho kamaráda kousla a oni s napětím čekali, jestli je tento druh jedovatý nebo ne. Viděli jsme ale také architektonické perly jezuitských misí a další pozoruhodnosti. Přednáška měly velký úspěch a byly bychom rádi, kdybychom si pana Mykisku mohli pozvat příští rok zas.
A když už jsme u těch neobvyklých akcí nesmíme opomenout návštěvu kina Lucerna s klienty stacionáře. Pokud nás paměť neklame, byla to první společná návštěva kina v dějinách Horizontu. Začátkem roku se do kin dostaly hned 2 filmy o Lídě Baarové, která pro generaci našich klientů byla velkou hvězdou. Z obou filmů jsme si vybrali dokument Heleny Třeštíkové. Film nám přišel zajímavý a všichni byli rádi, že ho viděli. Všichni se shodli na tom, že by za čas zase rádi zašli do kina.