«
»

Stalo se v Horizontu – duben 2017

  • Letošní duben opravdu nebylo záhodno vylézat zpoza kamen. Konec března nás jarně naladil a v krátké době vykvetla většina keřů a stromů, včetně těch, které s tím jindy otálejí až do května. Duben ale toto jarní nadšení lidí i přírody zchladil. Klienti stále nosili zimní kabáty a čepice a někteří i rukavice a vozíčkáře jsme na procházkách pořád balili do deky. Bylo pořádně chladno a málokdy teploměr vyšplhal nad deset stupňů. Ale vše bylo aspoň barevnější.
  • Do denního stacionáře se nám vrátila jedna klientka a přibyla jedna nová. Hned první společná procházka směřovala k naší oblíbené sakuře, kde se každoročně fotíme. I letos jsme ji zastihly v plném květu a pořídili další fotku do série.
  • A posilou personálu (i když také sporadickou) se stala paní Denisa Pikola. Pomáhá nám zatím ve stacionáři, např. když máme supervizi nebo, když má někdo dovolenou. Jednou zde v dubnu byla na zkušenou a pak zde strávila v samostatně dvě odpoledne. Pro klienty si připravila promyšlený program a z atmosféry ve skupině bylo zřetelné, že se ona i její program líbí. A i paní Pikola měla ze svého působení zde dobrý pocit. Doufáme, že spolupráce bude tedy dlouhodobá a ku prospěchu všech stran.
  • 11.5. sem přišly na tradiční zdobení „kraslic“ děti z MŠ A. Čermáka. kromě vajíček jsme letos zdobily i sušenky, které pro tuto příležitost upekla s klientkami Daniela. Když bylo vše ozdobeno, tak jsme si zazpívali pár písniček – některé nám zazpívali děti a společně jsme pak dali pár lidovek, přičemž nás paní učitelka doprovodila na kytaru a Lucie na ukulele.
  • S dalším jarním měsícem si Lucie připravila program plný bylinek. A to nejen o teorii (prostřednictvím vyprávění, četby a obrázků), ale i v praxi (společným vyráběním bylinných solí).
  • Pokračovalo miminkování ve stacionáři. Při jednom z nich se obyvatelka penzionu dočkala vytoužené návštěvy své milované pravnučky. Ostatní drobotina přichází opakovaně a zdá se, že si děti zdejší prostředí už pamatují a začínají se tu cítit přirozeně. To znamená, že stále víc řádí.
  • Vydali jsme se na první letošní výlet a to do botanické zahrady. Opět to byl Luciin nápad a to velmi dobrý. Jeli jsme tam především do skleníku Fata Morgana podívat se, jak se líhnou motýli. A všichni byli nadšení – celkovou tropickou atmosférou a především krásou motýlích křídel. Po skleníku jsem se vydali do hospody na oběd a pak na venkovní expozici botanické zahrady. Chvílemi dokonce vysvítalo sluníčko, což byl v letošním dubnu poměrně neobvyklý úkaz. Ale přesto bylo chladno a foukal studený vítr. Proto jsme na přání některých účastnic projížďku po zahradě zkrátili a do Horizontu jsme se vrátili už kolem půl čtvrté. Přesto ale byli všichni spokojení a výlet se moc líbil.
  • V dubnu jsme tu měli každý týden nějakou „vzdělávací“ akci.
  • Nejprve přišel Pavel Kukal s přednáškou „Rudolf II. – legenda a skutečnost“. Pan Kukal toho hodně víle, ale upřímně řečeno není „rodilý vypravěč“. Je na něm vidět nervozita a to, že není zvyklý mluvit do pléna. Kdo se nad to dokáže povznést, rozpozná, že ví, o čem mluví a odpovídající znalosti má. A tak někteří byli spokojení, jiní méně.
  • O týden později tu po poměrně dlouhé době, asi po 4 letech, byl Jan Seifert. Povídal tentokrát o své cestě na Kavkaz s pokusem o výstup na jeho nejvyšší horu Elbrus. Kromě to, že je zdatný turista, je také nadaný fotograf. Jeho fotky z hor byly opravdu působivé. Sovětský svaz byl kdysi jednou z mála zemí, kam se mohlo cestovat. Některé účastnice v pohoří Kavkazu za minulého režimu byly a vzpomínaly na své zážitky. Jedna paní vzpomínala na to, jak ji někdo vzal prolétnout se na Kavkazu vrtulníkem a jaký měla strach, kdež vrtulník lítal mezi velehorskými štíty. Připadalo ji, že lítá hrozně blízko skal a stačí, a že se vrtule už už dotkne skály a vrtulník se zřítí do propasti. Jedna obyvatelka penzionu dokonce přinesla fotky ze své cesty na Kavkaz a porovnávali, jak vypadala některá místa a některé horské chaty dříve a nyní. Jedna z nichž např. vyhořela a pan Seifert měl na diácích její nástupkyni, zatímco některé posluchačky pamatovali ještě tu původní.

  • Ve středu po Velikonocích tu měla přednášku Edita Lachmanová (která zde s klienty od roku 2005 cvičí). Mluvila o výhodách chůze pomocí trekových holí. Její přednášce předcházel kratičký článek s pozvánkou v Suchdolských listech. Lidí přišlo dost a do značné míry to byli lidé, kteří na naše akce běžně nechodí. Znamená to, že přišli především kvůli tématu. a bylo vidět, že je to opravdu zajímá. Hodně se ptali, někteří přišli s holemi a vyzařovalo z nich chodecké odhodlání. Následně bychom chtěli navrhnout pravidelné procházky s holemi po okolí pod vedením Lucie. Uvidíme, zda se ujmou.
  • A přednášející, kterou jsme zde viděli poprvé byla Zuzana Vítková. Její babičku ale známe dobře. Chodí sem celkem pravidelně asi rok na různé přednášky. Je to čiperná dáma, které se hned zapojí do každé diskuse, neváhá se lektorů ptát a zapojit se. Pamatujeme si například, jak si nechávala přistávat sovu na paži. A když se její vnučka vrátila ze své cesty po Thajsku, požádala ji, aby se s námi podělila o své zážitky, což ona ochotně udělala. Povídání bylo zajímavé a doufáme, že nebylo poslední.