Léto pokračovalo celý druhý jarní měsíc. Ale kromě toho, že všichni vnímali, že kvůli počasí není celková situace úplně normální, tak v našem malém „horizontském“ světě vše normální bylo a plynulo celkem v poklidu.

Své první narozeniny zde oslavila nejnovější obyvatelka. Pro spoluobyvatelky si připravila pohoštění na biblickou hodinu – víno a chlebíčky.

Při volbě letošního prvního výletu jsme dali na doporučení právě této dámy a udělali jsme dobře.V ydali do průhonického parku. Jeli jsme tam až koncem měsíce a vzhledem k tomu, že jaro přišlo letos o mnoho dřív, měli jsme drobátko strach, abychom nepřišli s křížkem po funuse, resp. poté, co všechno odkvetlo. Ale stihli jsme to a většinu rododendronů i dalších keřů jsme zastihli v plné kráse, což se snažíme doložit několika fotografiemi.

Pro personál jsme na přání některých jeho členek domluvili školení BOZP s odborníkem v této oblasti. Jsme tedy teoreticky vybavení na různé katastrofy, tragédie, pracovní úrazy a máme na to patřičná razítka. Nicméně bychom si různé adrenalinové zážitky dokázali odříci i nadále.

Květen byl v Horizontu kulturou doslova nabitý. Hned druhého sem přišla Monika Necpálová, aby nám popovídala o své cestě do Srbska. A hned nazítří přišla podruhé. Z rodného Slovenska nepřijela do Čech kvůli včerejší přednášce, ale především v rámci dramaterapeutického projektu. Jeho iniciátorem byla organizace Ergoaktiv a toto odpoledne Horizont k projetu také přizvala. Šlo o workshop na téma pohyb a improvizace.

Jak jsme zmínili výše, dokázala Monika hned zkraje dosáhnout toho, aby se všichni přítomní – z nichž někteří se dosud neznali – cítili přirozeně, uvolněně a zkoušet pohybové a taneční kreace, do kterých by se sami pustili stěží. Díky ní se o různé věci nejen pokusili, ale zároveň si je užili. Radost a dobrá nálada byla téměř hmatatelná. Bylo tu plno smíchu a zároveň vzájemného respektu a ocenění.

O týden později přišly sestry Hana a Martina Kálalovy se svými flétnami. Jejich druhý koncert byl podobný tomu před rokem. Opět na různé druhy fléten zahrály směs skladeb klasických autorů i těch moderních.  Bylo vidět, že je hraní na flétny baví a my doufáme, že jejich hudební vývoj budeme moci sledovat i v dalších letech.

Druhou květnovou přednášku bychom mohli nazvat „klasickou cestovatelskou“. Měla ji tu Edita, naše dlouholetá fyzioterapeutka“ . V únoru se vypravila do Nepálu na cestu kolem Anapurny. Bylo to povídání především o vlastních zkušenostech, dojmech, setkáních s „domorodci“ a promítání úchvatných fotografií z velehor.

Druhý květnový koncert pro nás domluvila kolegyně, jejíž kamarádka pracuje v hudební škole Orphenica. Její žáci nám sem přišli zahrát. Bylo jich zhruba kolem desíti. Vystupovali sólově i ve dvojicích až trojicích. Slyšeli jsme zpěv, hru na kytaru, piano, baskytaru a ukulele.

A na samém závěru měsíce nás svou hrou na piano, ale i celou svou osobností přišla po delší pauze potěšit paní Jaromíra Škampová. Je určitě člověkem, který nám život chodí zpříjemňovat nejdéle a patří k našim nejoblíbenějším hostům. A ani letos nás svým „jarním koncertem „nezklamala.

A mezi těmito akcemi pro seniorskou veřejnost jsme stihli ve stacionáři přivítat maminky s dětmi z mateřského klubu Rybička, abychom s nimi oslavili Den matek.

Dále se stacionář pod vedením výtvarnice Hanky vydal na obvyklou jarní pouť ke studánce v Lysolajích. Opět jim byly průvodci mláděžníci z organizace, kde hanka pracuje.

Lucii se na zahrádce urodilo hojně různých byli a klientky je s ní oněkolik dopolední rádi zpracovávaly.

Za zmínku stojí ještě „obědy v trávě“. Počasí bylo takové, že k pobytu venku často lákalo a naše zahrada byla po rekonstrukci konečně použitelná. Jednou se na závěr dopoledního programu někdo z klientů zmínil, že by bylo hezké venku i jíst a nestěhovat se na oběd do salonku.

A Lucie tomuto přání pohotově vyhověla. V květnu se tedy několikrát klientům stacionáře podávala oběd na zahradě.