Z letošní hojné úrody všeho ovoce jsme měli užitek i my. Od několika lidí z okolí jsme dostali třešně a višně. Není třeba dodávat, že se velmi hodily na „stacionářské pekárně“ a výsledkem byly výborné bublaniny.

Poprvé jsme pozvali klientky stacionáře na novou terasu a Drahomíra tam s nimi strávila svůj odpolední program.

Ke konci června přestala do stacionáře docházet jedna klisntka a hned místo ní začala chodit jiná. Je jednoznačně nejstarší klientkou, která kdy do našeho stacionáře chodila – je jí 101 let !!! A na svůj věk je na tom po všech stránkách velmi dobře. Hned při svém „zkušebním dnu“ se s námi vydala na procházku a skoro jsme jí nestačili.

Po roční pauze začal ve stacionáři probíhat průzkum spokojenosti klientů se službou. Provádí jej táž paní Vavřinová jako ten poslední v roce 2016. Podle naší metodiky by každý průzkum měl provádět někdo jiný, ale složení klientů stacionáře se za ty dva roky kompletně ov příslušné rubricei v kronice.

Průzkum spokojenosti jsme prováděli i mezi obyvatelkami. U těch to nebylo formou rozhovorů, nýbrž anonymních dotazníků. Také výsledky průzkumu spokojenosti obyvatelek uveřejníme.

I červnu oslavila jedna z obyvatelek narozeniny.  Pohoštění pro spoluobyvatelky i personál si připravila na posledníbiblickou hodnu před „biblickými prázdninami“. Následovala ještě

bohoslužba a pak se s Albertem dámy uvidí až v září.

Další, kdo oslavil narozeniny byl Horizont. Připomněli jsme si 17. výročí otevření. Při té příležitosti jsme uspořádali obvyklé společenské setkání přátel Horizontu na zahradě.  Zájemcům jsme ukázaly nově přistavené prostory. A jsme rádi, že o jejich prohlídku zájem byl.

Kulturní akce jsme měli v červnu mít čtyři, ale nakonec byly jen tři.

Nejdříve přišel Tomáš Augustin Kukal a povídal nám o Budapešti. Ta byla dostupná i za minulého režimu a mnozí z návštěvníků přednášky tam byli a rádi si zavzpomínali. Budapešť má pověst hezkého a turisticky zajímavého města a pan Kukal to potvrdil.

Pak měla přijít Monika Mlčková a povídat o své cestě po východním pobřeží USA. Ozvala se nám na náš inzerát v rámci projektu „Ježíškova vnoučata“. Lidí přišlo opravdu hodně. Ale nepřišla Monika Mlčková, přičemž se předem neomluvila a když jsme ji volali, tak telefon nezvedla a zpátky nezavolala. Rozumíme tomu, že ji do toho něco přišlo. I tomu, že zapomněla bychom dokázali porozumět. Ale nějak nedokážeme pochopit to, že se alespoň zpětně neomluvila.

Letos už podruhé – za to však asi na dlouhou dobu naposledy – jsme tu měli Petru Folkovou. Výživovou poradkyni, která se – vesměs marně – snaží kultivovat a změnit k lepšímu (nejen ) naše stravovací návyky. Tentokrát si připravila přednášku o tom, co je „tradiční česká kuchyně“ a o tom, jestli je zdravá či nezdravá. Když si podobné téma připravuje výživová poradkyně, dá se předpokládat, že nebude vyzdvihovat a za klenot našich tradic pokládat „knedlo, vepřo, zelo“.

Mimořádnou akcí byl koncert Václava Buršíka a Josefa Jerábka. Především kvůli exotickému nástroji, kterými pro nás dudy jsou. Zazněly v Horizontu vůbec poprvé. A doufáme, že ne naposledy. Kromě dud zde při koncertě zněl ještě klarinet a samozřejmě zpěv. Koncert byl velmi příjemnou událostí. Nejen kvůli dudám. Hlavně proto, že muzicírovali dva sympatičtí mladí muži, kteří si publikum dokázali získat.

Ještě zmíníme výlet na Orlík. Šlo snad o jediný zámek v dostupné vzdálenosti, kde jsme s Horizontem ještě nebyli. Bylo sice zataženo a dokonce spadlo pár kapek (což tento rok je dosti neobvyklé), ale přesto jsme si to užili. Zámek je krásný, pokoje, resp. Komnaty nádherně zařízené a velkým bonusem jsou krásné výhledy z každého okna. Z každé komnaty je totiž výhled na skály a hladinu přehrady.