Posilou ve stacionáři vyl brigádník Roman, který přes prázdniny vedl výtvarnou dílnu. Přinesl mnoho nápadů a klienty to s ním viditelně bavilo. Jednou z aktivit bylo dotváření druhé části portrétu. Další posilou byla Anna. Od prosince loňského roku zde bydlí a vykonává pohotovostní dobrovolnickou službu. Zároveň studuje sociální práci v Polsku sociální práci a o prázdninách v Horizontu vykonávala studijní stáž. Během prvního týdne se zaškolila a seznámila s klienty. V druhé části stáže si několikrát připravila program pro skupinu klientů stacionáře. Bylo to např. povídání o jejím rodném Polsku. Byli bychom rádi, kdyby se podařilo toto povídání zopakovat pro seniorskou veřejnost.

Ačkoli jsme se snažili, nepodařilo se nám na srpen zajistit více než dvě „živé“ akce. Ale obě stály za to!

Jako první přišla paní doktorka Milena Secká z knihovny Muzea Vojty Náprstka.  Opět si pro nás připravila téma z 19. století, kterému se badatelsky věnuje. Šlo o počátky turistiky, zejména ženské. A prvními vlaštovkami a propagátorkami ženské turistiky u nás byly paní, resp. slečny učitelky. Přednáška byla velmi zajímavá a neméně zábavná.

Druhou srpnovou přednášku měl další náš tradiční letní host – historik Vojtěch Čurda. Z množství výročí, která se tohoto roku nabízí z k připomenutí, si zvolil to nejbezpečnější. Chtěl se vyhnout konfrontaci a sporu s pamětníky a přepokládal, že s nikým z pamětníků pražské defenestrace v roce 1618 se tu nesetká.

Předpokládal správně. Pamětníci nepřišli, ale zájemci ano. Vojtěch je odborník, přitom však dokáže přednášku přizpůsobit laickému publiku a zároveň je nepodceňovat a nemluvit banality, což přítomné dámy velmi ocenily

Tentokrát jsme při obvyklém výletu zamířili neobvykle daleko. Vydali jsme se do Chlumce nad Cidlinou na zámek Karlova koruna. Jako druhý asistent se námi vydala stážistka Anna.

Hned po prohlídce jsme se vydali do zámecké restaurace přímo na nádvoří. Kolem nás pobíhali pávi a pávice s mláďaty. Pro většinu z nás to byla příležitost poprvé vidět paní kuře. Má něco společného s „ošklivým malým káčátkem“ z pohádky. Není moc hezké, je celé šedivé a v ničem nepřipomíná pyšného a pompézního páva, který z něho jednou vyroste.

Ze zámku jsme se vydali k památníku selského povstání, které na chlumecku probíhalo. Pomník je působivý. Jde o postavu sedláka v nadživotní velikosti a patetické póze, bojovně třímajícího kosu.

Památník je stále efektní, ale jeho okolí je poměrně zašlé. Z dláždění vyrůstá tráva a je vidět, že současný establishment má jiné priority než oprašovat pomníky lidových bouří. Za vlády „lidově demokratické“ to tu asi zářilo a chátralo naopak mnoho zámků.