Vzhledem k tomu, že jsme v červenci nestihli žádný výlet, tak jsme si na srpen naplánovali dokonce dva.

Hned prvního srpna jsme se vydali do „Vodního domu“. Je u přehrady Švihov, kterou pražáci znají spíše pod názvem Želivka. Měli jsme domluvenou exkursi na hráz přehrady. Přehrada je, jakožto důležitý zdroj pitné vody, přísně chráněná.  Proto z ní dýchá neuvěřitelný a velmi působivý klid.

Druhý výlet smě směřovali především na zámek Jablonná. Tam však otvírají až v jednu hodinu, tak jme hledali, kde bychom mohli nějak smysluplně strávit čas. Na internetu jsme si našli, že nedaleko je malé muzeum smaltu. A tak jsme se tam vypravili. Pro naše dámy byly leckteré vystavené předměty branou ke vzpomínkám na dětství a mládí.

Pak jsme jeli do hospody na oběd a hned pak do Jablonné na zámek. Tam se nás ujala krásná a mimořádně vstřícná a ochotná slečna. Pak nás prováděla nás majitelka zámku, resp. společnosti, které patří. Zámek je ukázkou okázalého luxusu, ale zároveň vytříbeného vkusu. Veškeré zařízení je nové, ale ve starém stylu, velmi elegantní, krásné až přechází zrak. Lustr z jedné země, postel z jiné, závěsy z třetí, koberce z další atd. Ale vše mimořádně hezky sladěné a vkusné.

Celkem příjemným zpestřením bylo, když jsme si jedno odpoledne v srpnu (stejně jako v červenci) udělali na zahradě na přenosném ohništi  a opekli buřty.

Romana Zábrodského známe jako šikovného pečovatele a aktivizačního pracovníka ve stacionáři. V srpnu jsme ho poprvé mohli poznat, jako zdatného lektora. Připravil se pro nás přednášku o antisemitismu.

Vojtěch Čurda k nám chodí pravidelně každé léto. Vždy si vybere nějaké výročí, o kterém nám povídá. Letos to bylo sto let od předčasné smrti Milana Rastislava Štefánika. Mnozí z nás neměli tušení kolik toho za těch 40 let svého života stihl.       

A na konci měsíce přišel další tradiční host – Aleš Hoffmann. Loni nás vzal do Asie na Malé Sundy. Letos jsme s ním vyrazili na druhou polokouli – do Jižní Ameriky, konkrétně Kolumbie.