Již jsme se zmínili v srpnovém zápise, že hledáme náhradu za Drahomíru na plný úvazek ve stacionáři. V srpnu jsme podávali inzeráty ve čtvrtek 5.9. bylo výběrové řízení. Jednu uchazečku vybrali.  Nechceme to zakřiknout (nové koště dobře mete), ale zatím se zdá, že to byla dobrá volba.

V září se nám definitivně do Horizontu nastěhovala nová obyvatelka bytu č. 10. Nový obyvatel bytu č. 2 je v procesu stěhování: probíhá balení ve starém bytě a zařizování nového. Definitivně se nastěhuje někdy v říjnu či listopadu.A jedna z obyvatelek je stále v LDN. Navštívili jsme ji tam a byli jsme příjemně překvapeni – s pomocí chodítka chodí celkem suverénně. Hned jsme ji začali motivovat k návratu – nejdřív na zkoušku, a když vše bude klapat, tak nastálo. Záleží však především na jejím rozhodnutí.

V září jsme tu měli 2 „živé“ kulturní akce pro veřejnost.

První přednášku tu měla Andrea Kukalová. Povídala o své cestě do Santiaga de Compostela, kam se vydala se svým přítelem na koních.

Andreu Kukalovou jsme tu měli poprvé. Naproti tomu Adam Hermuth tady byl už mockrát. V loňském roce sice vynechal, ale jinak sem chodí každoročně. Letos tu byl už podruhé s Evou Svitákovou. Pan Hermuth hraje na kytaru, paní Svitáková na příčnou flétnu. Zahráli směs lidových, klasických i autorských skladeb. Koncert se moc líbil. Všichni odcházeli dobře naladění a doufali, že toto setkání s hudebníky nebylo poslední.

Na zářijový výlet jsme se vydali na zámek ve Zbenicích. Ve srovnání se okázalým luxusem na zámku v Jablonné, kde jsme byli v srpnu, jsou Zbenice úplně jiný šálek kávy. Je to ruina, která – jak se zdá – jen tak tak stojí. Před asi 15 lety se do její záchrany pustil pan Češka. Vyprávěl nám, jak přišel o dílnu na Zbraslavi a tak si za cenu bytu koupil zámek. Je pravda, že toho v něm není obyvatelného o moc víc než ve větším bytě a i to je výsledek mnohaletého úsilí pana Češky a jeho přátel. Ze zámku o mnoha komnatách se mu zatím podařilo zachránit pár místností,které zaplnil mnoha artefakty ve stáří tak do 150 let. Leckteré z nich naše klientky pamatují ze svého mládí.

Po prohlídce zámku nám ukázal svou restaurátorskou dílnu a vzal nás do své kanceláře. Tam nám nabídl kávu, kterou čerstvě umlel na ručním mlýnku a dál nám vyprávěl o svém úsilí o záchranu památky. Vyprávět umí opravdu poutavě a to, do čeho se pustil je opravdu heroické. Držíme mu palce a za pár let se přijedeme podívat, jak s rekonstrukcí pokročil.

Po návštěvě na zámku jsme se vydali na do hospody na oběd a pak jsem zajeli na nedaleké poutní místo Maková hora.

Je tam krásný barokní kostelík. Byl sice zavřený, ale je hezký i zvenku. Místo má svou atmosféru a jsou odtud krásné vyhlídky do kraje. Nezdrželi jsme se tu dlouho, ale všem se tu líbilo.

Kromě tohoto celodenního výletu jsme se vydali ještě na jeden kratší – do skleníků na ČZU, kde pěstují tropické rostliny. Exkursi nám zprostředkovala kolegyně Adéla, která ve sklenících pracovala.  Bylo zvláštní ocitnout se z poměrně sychravého pražského podzimu na chvilku v tropech.

Září bylo celkem deštivé, ale chvílemi i teplé. Takže v lesích rostli houby jako houby po dešti. Lucie jednou v pondělí přišla s dvěma ohromnými koši hub. S klienty je pak dvě dopoledne čistili a velkou část jich jim rozdala. Svou oblíbenou smaženici si tedy mohli udělat i ti, kteří už se do lesa nedostanou.

Jindy zase přinesla ze zahrady levanduli a s klientkami drhla a drhla, aby měla náplň do vonných polštářků, jaké jsme na trzích prodávali už loni.