Horizont měl na září naplánovaný bohatý a zajímavý program: 3 přednášky, koncert, výlet, divadlo, návštěvu koně Mooňáčka, další canisterapeutické setkání s Meginkou… A o většinu z toho jsme přišli 🙁

Ještě jsme si stihli na začátku měsíce na zahradě udělat ohníček a opéct buřty.

A pak nám náhle v úterý 8.9. dopoledne volali z hygienické stanice, že do ÚVN byl přivezený pán, u kterého test prokázal, že je pozitivní na Covid  adozvěděli se, že byl předchozí den ve stacionáři. Hygienici nám řekli, že všichni kdo s ním v posledních pěti dnech byli v kontaktu v uzavřené místnosti déle než 10 minut na vzdálenost méně než dva metry musí do karantény a na testy. A že jim máme poslat seznam těch lidí s kontakty. A to byli všichni klienti, kteří byli ve stacionáři ve čtvrtek, v pátek a v pondělí. A z=měř všichni členové personálu.

Díky Bohu se ukázalo, že se mezi námi zlý koronavir nijak drasticky nerozšířil. Jen jednomu členu personálu a jedné klientce stacionáře vyšli pozitivní testy.

Znovu se stacionář a pečovatelská služba vrátily k běžnému provozu až v úterý 22.10.

Kvůli karanténě jsme přišli o setkání s Mooňáčkem, o jedno setkání s psíkem Meginkou (aspoň to druhé na konci měsíce jsme stihli), o představení divadla ABC, kam jsme měli koupené vstupenky na dopolední představení „Zítra swing bude zníti všude“. Přišli jsme o výlet na zámek v Mníšku pod Brdy a na barokní areál Skalka v tomtéž městě. Přišli jsme o přednášku Vojtěcha Čurdy o konci druhé světové války v Praze a o povídání o Galapágách od Aleše Hoffmanna.

Po dvou týdnech však Horizont přece jen začal ožívat.

Hned druhý den po otevření jsme tu měli koncert. Po roční pauze znovu přišli Adam Hermuth a Eva Svitáková a zahráli nám své uklidňující skladby na kytaru a flétnu. Koncert byl ještě poznamenaný karanténou – z veřejnosti přišla jen jedna paní. Dál tu byl jeden z obyvatelů a  zbytek publika tvořili klienti stacionáře. Reakce od nich byly rozporuplné – někomu uklidňující tón většiny skladeb vyhovova, ale milovnici dechovky se to zdálo nudné.

O týden později, na samém konci měsíce, jsme tu měli přednášku jednoho za našich oblíbených hostí – Jany Troupové. Letos nám povídala o své cestě na Bali. Šlo o náhradu – původně měla být přednáška na jaře v době nouzového stavu.

Na tuto akci si už troufly přijít některé z pravidelných účastnic našich pořadů z okolí. Nálada na přednášce byla dosti veselá až rozverná, což ocenila i přednášející.

A koronavir se mezitím vesele šířil po světě. Nových případů byly v České republice tisíce denně a ČR se i ve světovém měřítku dostávala do čela nákazy.

A to byl důvod, proč se na še nová obyvatelka rozhodla se ze svého dosavadního bydliště v Německu do Čech a tím pádem ani do Horizontu nestěhovat. Byt č. 10 tedy stále čeká na svého nového obyvatele.

V září jsme se tedy opravdu nenudili. A to jsme ještě netušili, co nás (a celou naši vlast) čeká v říjnu.