I v druhém prázdninovém měsíci jsme byli ve stálém personálním oslabení kvůli dovoleným. Kolegyním i sobě to samozřejmě přejeme. Určitě mají na odpočinek nárok.  Nicméně komplikace to byla. Ti, kdo byli v práci si museli rozdělit  práci těch, kteří se rekreovali. Opět jsme byli vděční za pomoc brigádnic Kristýny a Jany.

Pro obyvatelky jsme uspořádali setkání, které „moderovala“ paní Špaková, husitská farářka. Nazvala je „křesťanskou kavárničkou“. Paní Špaková má do Horizontu také podanou žádost. Návrh na setkání vzešel z našeho rozhovoru, ve kterém jsem vyjádřil lítost nad tím, že už netvoří takovou komunitu, jako v první generaci obyvatelek a navzájem se vlastně neznají.  Na to přišla paní Špaková s nápadem na pravidelná setkání, která by jim pomohla vytvořit si vzájemné vztahy a poznat se. První setkání proběhlo 19.8. Účastnilo 6 dam.

Dále jsme uspořádali několik akcí pro veřejnost. První akcí byla přednáška o sukulentech. Lektorem byl Aleš Holík. Už před pár lety nám tu povídal o orchidejích a minulý měsíc a minulý rok pro klienty stacionáře uspořádal botanickou vycházku Stromovkou, res. Letenskými sady. Takže to byla sázka na jistotu. A nezklamal. Přednáška se líbila co do obsahu i formy. Jak by ne, když je Aleš učitel a na přednášení je zvyklý.

Neobvyklou akcí bylo setkání s reprezentantkou ve snowboardingu Kateřinou Vojáčkovou. Nabídla a zprostředkovala ji pro nás nadace Úsměv seniorům. Publikum dorazilo v poměrně hojném počtu. Kateřina nám řekla něco o historii a vývoji snowboardu, o jednotlivých disciplínách a pak mluvila o tom, čemu se se snowboardem věnuje ona. Přednáška se velmi líbila, což bylo patrné už během přednášky z reakcí publika a množství dotazů, stejně jako z uznalých komentářů po přednášce.

Třetí srpnová přednáška byla z jiného soudku. Náš obvyklý letní host, Vojtěch Čurda, nám připomněl letošní sté výročí založené KSČ. Domnívali jsme se, že by pro generaci našich klientů mohlo být zajímavé poslechnout si necenzurované informace o straně, která jim organizovala větší část života. Ale nebyla to trefa do černého – moc se nás nesešlo. Asi ani po třiceti letech nechtějí o spolku, který jim 40 let otravoval život nic slyšet. A jiní se nechtějí dozvídat nic nepříjemného o spolku, kterého byli součástí.

I v srpnu jsme tu měli dvě setkání s Megginkou a dvě setkání s Mooňáčkem.

Srpnovou novinkou bylo cvičení na židlích a s míči s paní Kateřinou Jeřábkovou. Zkusili jsme to v srpnu 2x s velmi dobrým ohlasem. A domluvili jsme se proto, že – jak to čas paní Jeřábkové dovolí – v tom budeme pokračovat.

Cílem srpnového výletu bylo poutní místo Mariánská Týnice. Je to dílo slovutného barokního architekta Santiniho a je to opravdu krása. Navíc když to porovnáme, z jakého stavu to lidé dokázali znovu vybudovat ! Začátkem minulého století to byla spíš zřícenina než kostel. Propadlá klenba, uvnitř hora suti, zdi rozebrané na okolní stavby…. A teď – jedním slovem Krása. Byli jsme tak nadšení, že hned v hospodě po prohlídce jsme se domluvili, že v září se pojdeme podívat na další nedaleké Santiniho dílo – klášter Plasy.