Dalo by se říct, že duben začal v zimě a skončil v létě. Ne, že by byl delší než v jiných letech, ale počasí bylo takové. O velikonocích, které byly počátkem dubna, bylo pod nulou a sněžilo zdaleka nejen na horách, ale i v Praze a v přírodě skoro nic nenaznačovalo symboliku Vzkříšení.

V posledním dubnovém týdnu se naopak teploty blížily třiceti stupňům Celsia.

Na začátku měsíce padal sníh a na konci poledovaly stejně bílé a stejně velké lístky z třešnových květů.

Na začátku měsíce jsme nadávali na zimu a na konci měsíce na horko. Kdo chce psa bít …

 Koncem dubna se nám vrátila jedna z obyvatelek z nemocnice po výměně kolenního kloubu. Operace dopadla dobře a ona je velmi motivovanou pacientkou, takže pokroky byly patrné každý den. Na úplném konci měsíce zkoušela už sama chodit po schodech.

Naopak u jiné dámy rekonvalescence po pádu postupovala velmi pomalu ačkoli k žádnému viditelnému zranění  nedošlo. Pan doktor doporučil elektroléčbu a tak jsme ji každý den vozili k dotorovi.

Zdravotní problémy měla ještě jiná obyvatelka. Brzy na jaře ji začaly nepříjemné potíže ischemického původu, které se projevovaly čím dál častěji a čím dál nepříjemněji. Několikrát musela být převezena záchrankou do nemocnice. To, že nevěděla, kdy ji potíže přepadnou a kdy povolí, zda se nerozvinou v CMP atd. ji udržovalo ve stavu trvalého stresu. Nakonec se domlouvila s panem doktorem na hospitalizaci. V nemocnici strávila 2 týdny a vrátila se právě poslední dubnový den.

 Ve stacionáři i v pečovatelské službě vše plynulo jako obvykle. Při výtvarných činnostech jsme se věnovali jarním a velikonočním motivům.

 

 Před velikonocemi si kolegyně v Horizontu udělaly brigádu. Došlo na hloubkový úklid i na velikonoční výzdobu ve společných prostorách.

Dostali jsme lísku loňských jablek a hned bylo co dělat. Došlo na štrůdl i na kompot.

 Narozeniny oslavily z personálu obě naše Hanky a z klientek nejstarší obyvatelka. Její narozky obzvlášť stojí za zmínku – už kvůli té číslovce: 97. Ale i kvůli kondici, v jaké se tohoto věku dožívá. S dcerou připravily hojné pohoštění pro všechny obyvatelky i personál. Doufáme a věříme, že spolu s ní oslavíme i stovku. Za těch deset let, co v Horizontu bydlí se téměř nezměnila.

S žádostí o práci se nám přihlásila jedna paní, která se na Suchdol nedávno přistěhovala. Domluvili jsme se s ní, že bychom mohli nabídnout brigádu, když nám někdo z personálu ochoří apod. Hned v dubnu si to mohla vyzkoušet a zúčastnila se několik odpolední ve stacionáři. Zatím ne sama, aby se tu mohla rozkoukat. Jejím zájmem i kvalifikací jsou (mimo jiné ) i různé druhy cvičení a je pravděpodobné, že ho bude využívat i při svém působení ve stacionáři. Už si to i vyzkoušela a s celkem dobrým ohlasem u klientek.

S postupujícím jarem se prodlužovaly i naše procházky. Dole u řeky jsme byli už mockrát. Konečně jsme se odhodlali i na cvičiště pro seniory na Výhledech. Nutno konstatovat, že fyzický kondice nás všech šla o poznání dolů. Snad se nám usilovným tréninkem podaří trochu ji zlepšit.

 V sobotu 21.4. proběhl druhý bazar z oblečení, které nám sem lidé vozí „na charitu“. Prodávaly opět Petra s Romanou. Potěšující je, že sem přišlo minimálně dvojnásobné množství lidí, než na první pokus. Už méně nás potěšilo, že zde utratili stejně peněz než minule. Při prvním bazaru 90% tržby bylo z peněženky jedné zázaznice. Tentokrát se sice našlo více zákazníků, ale udělali menší útratu. Zatím váháme, zda se pokusit ještě o další bazar v budoucnu. Utržené peníze zatím neodpovídají práci a času, kterou s tím kolegyně mají.

 Od dubna jsme se rozhodli vybírat za některé kulturně společenské akce symbolické vstupné. Je to u těch akcí, jejichž lektorům platíme. To, že budeme vybírat vstupné jsme avizovali měsíc dopředu a vstupné je vskutku minimální – 20 Kč za akci přičemž v ceně je i nápoj. Doufáme, že tím nikoho neodradíme. V dubnu jsme vybírali vstupné dvakrát.

Dr. Fořtová přišla jako dobrovolnice, aby nám připoměla 150. výročí zesnutí významného českého skladatele Františka Škroupa.  Většina z nás od něj zná jen českou hymnu. I tu jsme si mohli poslechnout  a to v neobvyklé verzi – tak, jak ji zazpíval významný český herec Smolík. Neškoleným hlasem, ale mimořádně procítěně. Posluchači (a jak nám dr. Fořtová sdělila, tak i hudebníci, kteří ho doprovázeli) byli plni dojetí a ronili slzy. Došlo i na další hudební ukázky, např. v podání dalšího z našich velikánů – Beno Blachuta, slyšeli jsme ukázka ze Škorupovi opery Kryštof Kolumbus atd. Jak je to u dr. Fořtové obvyklé, měla připravenou výstavku fotografií a obrázků spojených se Škroupovým životem i dílem.

 Po roce k nám zavítalo Branické duo. Hráli to, co všichni znají a tak mohli zpívat s sebou. Pokud jsme dobře vysledovali, tak na hudební akce chodí o poznání méně posluchačů než na přednášky a tento koncert nebyl vyjímkou. Všichni příchozí však byli spokojeni a to je lepší, než kdyby přišlo posluchačů více, ale odcházeli by zklamaní či otrávení.

 A nakone přišla jedna z našich „stálic“ – paní Naďa Karlická. Byla zde už potřetí – poprvé asi před 4 lety vyprávěla o své cestě do Japonska. Následující rok o své účasti na indické svatbě. Teď asi po dvouleté pauze se s námi podělila o zážitky, které získala během svého dvoutýdenního pobytu s beduíny na Sahaře. Byla tam s opravdickou beduínskou rodinou, tzn. že nešlo o turistickou atrakci. S touto rodinou se seznámila během turistického zájezdu do Tunisu. Jednou večer, místo aby šla na večírek se svými maďarskými spolucestujícími, se potulovala mimo hlavní turistické centrum. Je to velmi přátelká a komunikativní dáma a tak se snadno seznámila s jakými beduínským děvčetem a následně i s jeho rodinou. Ta jí s několika měsíčním odstupem pozvala na 2 týdny do pouště a zprostředkovala ji zážitek, který nedokáže poskytnout žádná cestovní agentura. Síla tohoto pobytu spočívala především v autenticitě – žila s beduínskou rodinou jako jedna z nich, účastnila se sběru dříví, vaření, zábavy – prostě všeho. Mohla nám tedy říci jak vypadá opravdu běžný, nijak nepřikrášlený, život kočovníků pouště. A díky všetečným otázkám jedné z posluchaček jsme se dostali i k dosti intimním tématům.

Už z dřívějška víme, že paní Karlická mluví vtipně, svižně a poutavě, takže přednáška byla poučná i zábavná. A navíc v autentickém kostýmu. O Japonsku nám vyprávěla v kimonu, o Indii v sárí. A o beduínech v tomto:

             Další rekvizitou, kterou nám přivezla byl náhrdelník z velbloudích kostí. Většina účastnic neodolala a vyzkoušela si jej.            

Paní Karlická je jedním z lidí, kterým poušť učarovala a ráda by se tam vrátila. A my doufáme, že se vrátí i k nám zase s nějakým vyprávěním. Ať už bude o čemkoli, víme, že v jejím podání to bude stát za to.